Srpen 2007

Čistota jen půl zdraví a ticho neléčí

Vlastimil Marek

Vida, další mýtus předchozích generací byl překonán: přílišná hygiena prý oslabuje imunitu. „Nárůst počtu nemocí je dán tím, že žijeme příliš hygienicky,“ řekla profesorka Helena Tlaskalová z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.

Jedna britská studie zase zjistila, že děti ve městech trpí alergiemi více než děti z venkova. Opět se potvrdilo, že mateřské mléko je nenahraditelné a déle kojené děti jsou méně nemocné – mají lepší imunitu.

Již v sedmdesátých letech jsem zjistil, pokud jde o čistotu, totéž. Kolegova dvojčata byla stále nemocná. Nemohla k vodě, do lesa, alergie řádily a krémy a masti (tehdy zcela nový hit, kortikoidy) také. A tak když jejich matka poprvé za dobu života dvojčat musela na 14 dnů odjet, navštívil jsem kolegu v jeho smíchovském činžákovém bytu a nalezl řešení. Dole ve vnitrobloku si na tehdy typickém pískovišti (pročuraném psy mnoha generací) totiž hrála polonahá cikáňata. Tyhle děti byly zdravé jak řípy. A tak jsem kolegu přemluvil, tříleté holčičky jsme svlékli do kalhotek a odložili „na písek“. Seděli jsme opodál, holčičky zásobovali pitím a jídlem, ale přestali jsme je koupat desetkrát denně, jak jsme měli nařízeno jejich čistotnou maminkou (stačilo je večer šoupnout do vany, ať si tam hrají), přestali jsme je mazat předepsanými mastmi a nechali je řádit s cikáňaty.

Už za pár dnů jim zmizely všechny skvrny na kůži, holčičkám zrůžověly tvářičky a celodenní pobyt na pískovišti jim zřetelně prospěl: chechtaly se a výskaly celé dny. Odevzdali jsme je jejich mamince úplně vyléčené.

Maminka se ovšem „dala do práce“, holčičky byly opět koupány několikrát denně, nepřipadalo v úvahu, aby šly na „to hnojiště mezi ty cigány“, a všechny ekzémy a potíže s alergiemi se vrátily.

Je přece logické, že mimina si musí prodělat různé ty dětské nemoci, aby tak posílila svůj imunitní systém. Pokud jsou chována jako v bavlnce, pak stačí, aby se proběhla po louce, a už je tu senná rýmy a případné další potíže. Právě tak gynekologové musí dnes vysvětlovat řadě žen, že jejich potíže způsobila právě přílišná hygiena příslušných intimních míst.

Podobné je to s oním na nemocničních chodbách se zhusta vyskytujícím nápisem „Ticho léčí“. Pokud by totiž člověk musel žít v dokonalém, úplném tichu, za pár dnů by docela těžce onemocněl. Potřebujeme zvuk „jako sůl“, bez zvuku nepřežijeme: zvuky pomáhají až ze 70 % dobíjet mozek elektřinou (spotřeba mozku je neustálých 20 W) a naše uši si neustále „šumí“ (zkuste si přiložit mořskou mušli k uchu – uslyšíte nikoliv šum moře, jak se k mému překvapení domnívá většina lidí, ale provozní šum, tinitus, svých uší, který vědomě uslyšíte v horečkách nebo po delším nádajógínském tréninku.

Ticho by naopak mělo panovat spíše v naší mysli. Mám na mysli i to, čemu buddhisté a jógíni říkají „hladina mysli“. Ta naše obvyklá je rozbouřena tisíci na sebe navazujícími myšlenkami (které jsou navíc namočeny v emocích), takže sice vnímáme světlo Měsíce (symbolicky: světlo poznání), ale vidíme jej jen v odlescích, nikdy ne složeno do celku. Uniká nám tak smysl všeho, i naší existence. Pokud by se nám ale podařilo hladinu mysli (meditací a jinými metodami) zklidnit, utišit, aby byla rovná, pak by se v ní odráželo nejen světlo Měsíce (poznání), ale i odpověď na každou otázku. Byli bychom schopni vidět a vnímat věci v souvislostech. Vedlejším efektem umění zklidnit mysl je pak, věřte nevěřte, dokonalé zdraví a umění být šťastní.

Stále více jevů a situací, o kterých jsme byli naučeni nepřemýšlet, protože jsme je brali jako jaksi samozřejmé, vypadají, když se na ně člověk podívá podrobněji, poněkud jinak. Ani hygiena, ani ticho, ani náš běžný způsob myšlení nejsou tím, čím se zdají být.

(Z knížky Každá maminka je Mozart, Nakladatelství Stehlík, Praha 2007, počet stran 180, ISBN 978-80-86913-02-5, cena 189 Kč)