Srpen 2007

Gramofon

Vlastimil Marek

Lidské myšlení občas potřebuje nějakou metaforu, která přemostí oddělení levé (racionální, logické, běžné) a pravé (vztahové, sluchové, fantazijní a intuitivní) mozkové hemisféry, a pomůže tak člověku lépe pochopit smysl toho, co je sdělováno. V poslední době čtu a slýchám o řadě partnerských a manželských dvojic, které se tu klidněji, tu dramaticky a za obrovského emočního výdeje rozcházejí a rozvádějí. Onen „rozdíl povah a názorů“, který je uváděn jako příčina více jak poloviny u nás tak častých rozvodů (které ze tří čtvrtin navrhují ženy), je ale podle mne spíše sémantickým a překladatelským nedorozuměním.

Muž většinou vnímá to, co žena říká, zcela jinak, než jak to ona myslí a míní. Na trhu je sice k dostání řada knih, které tyto zásadní rozdíly mezi muži a ženami – poprvé v historii lidstva! – podrobně rozebírají, ale většina populace to neví nebo jí to stále nedochází. A tak si v rámci jakési prevence vypomohu, a to hned ve dvou souvislostech, metaforou gramofonu.

Dnes si asi už jen pár pamětníků pouští oblíbenou hudbu na deskách na gramofonu, ale snad všichni pochopí, co mám na mysli. Když si totiž před lety někdo neopatrně poškrábal své elpíčko (vinylový černý kotouč o průměru 30 cm, jehož drážky ukrývaly hudbu), přenoska pak v tom místě té které skladby začala přeskakovat. Bylo to nemilé, existovaly ale fígle, jak desku vyčistit a opravit. Pokud bylo poškrábání neopravitelné, majitel téhle desky prostě přehrával jen ostatní skladby nebo nepoškrábanou stranu. Ale ani ho nenapadlo vyhodit celý gramofon!

Když si dnes žena, povzbuzena kamarádkami, nebo muž, povzbuzen hospodskými řečmi, začne detailně všímat nějaké negativní stránky svého partnera nebo partnerky, tahle emoce často přeroste svému původci přes hlavu a za nějakou dobu je jí (mu) protivný(á) partner(ka) celý(á), se vším všudy. A oheň je na střeše a pak stačí v případě ženy deprese před menstruací nebo dlouhodobá inverze, a ona, nesmyslně a zbytečně (původně kvůli celkem zanedbatelné maličkosti) vyhodí muže (gramofon) z bytu a ze života. Následný rozvod má dlouhodobé následky, všichni si pohorší a případné děti trpí nejvíc.

Paralelu přehrávání (gramofonové) desky je v této souvislosti, jen z jiného úhlu pohledu, možné použít ještě jinak: myšlení je tak trochu zvyk. Mysl si zvyká, a co jednou nacvičí, toho se drží. Na jedné straně je to výhodné (nemusíme se každý den ráno znovu učit chodit a mluvit), na druhé straně, zvláště je-li třeba v závislosti na změně vnějších podmínek změnit i styl nebo nějaký detail života, to jde obvykle velmi ztuha: tělo a mozek se brání. Zvyk je železná košile, jak věděly naše babičky, jen tak sundat ji nelze.

Když si žena navykne s kamarádkami probírat negativní vlastnosti svého partnera (a když se navíc jedna přes druhou trumfují), její mozek se tak učí a zvyká si automaticky na něho myslet v negativních souvislostech a zabarveních. Její myšlení je pak jako gramofon: obehrává stále tu samou písničku, a ať její partner dělá co dělá, všechno je špatně, nikdy se nezavděčí. Totéž samozřejmě platí i o mužích, ale ti moc nepovídají, a navíc je zde (v tomto případě) nevýhoda ženského mozku, který je, na rozdíl od toho mužského, o 30 % více hemisférově propojen: přeháňka v jedné části způsobí emoční a logický kolaps celé mysli. Vášeň a nezvládnutá emoce nahradí rozvahu a rozum.

A ještě jednu metaforu, podobenství, které lze uplatnit v partnerském životě, mám na mysli, když píši o „gramofonu“. Doba se změnila, gramofonové desky už běžně nepoužíváme, máme místo nich CD a jejich přehrávače. Ty umožňují, kromě obvyklého přehrání, navíc použít například tlačítko „repeat“, tedy opakovat buď jednu skladbu, nebo celé album (pamatujete? Elpíčko se muselo v půlce, po dvaceti minutách na talíři gramofonu otočit.) stále dokola.

Na naprosté většině přehrávačů CD je ale ještě tlačítko „shuffle“ (náhodné přehrávání pořadí skladeb)! Dopad hudby, kterou posloucháme, je takto hlubinnější a intenzivnější. Mysl, která je zvyklá, v jakém pořadí písničky na cédéčku následují, po nějaké době přestává vnímat hudbu tak intenzivně (a harmonizačně), jako když byla poslouchána poprvé. Když se dívka seznámí s klukem, který se jí moc líbí, tak se jí na první schůzce při pouhém pohledu na něho rozbuší srdce, zvýší tlak krve, vyplaví se hormony, zčervenají uši, rozšíří zorničky atd. Když si ho pak vezme a po deseti letech soužití se na něho podívá, nestane se téměř nic. Tělo a mysl si zvykly. Právě tak stále ve stejném pořadí skladeb poslouchané album oblíbeného zpěváka, nebo dokonce relaxační a new age hudby přestává postupně fungovat a stává se pouhou pasivní kulisou.

I partnerský a rodinný život „zevšední“ a ztratí onu vysněnou hollywoodskou romantiku. Stačí ovšem zmáčknout tlačítko „shuffle“ (někdy je tato funkce skryta pod tlačítkem „program“) a hudba vás znovu a znovu překvapí a zharmonizuje. Někdy stačí inovovat, občas změnit (zlo)zvyky, partnera překvapit, a vztah je občerstven.

Co tím chci naznačit? Zkuste se těsně před emočním výbuchem podívat a dívat na svého muže (ale i ženu, děti nebo byt či dům a ulici, kolegy a šéfy, krajinu a politiky, nejlépe každý den) poněkud jinak (jako kdybyste v sobě zmáčkli tlačítko „shuffle“).

Namísto opakování negativních aspektů aktivně vyhledávejte pozitivní vlastnosti a rysy svého životního partnera (a případně i otce svých dětí). A pokud ho navíc budete často chválit, protože to na muže nejvíc zabírá, váš život se postupně změní v cestu růžovým sadem, v němž každá přeháňka je dar a ne důvod k destrukci.

Takže, milí a na svého partnera rozezlení, zadržte v okamžiku, kdy byste se nejraději rozječeli, na chvíli dech, vzpomeňte si na tuhle metaforu a v duchu si honem uvědomte: když začne v jedné z deseti tisíců skladeb na (celý život dlouho) hrající desce vztahu přeskakovat přenoska, přece nevyhodím celý gramofon!

(Z knížky Každá maminka je Mozart, Nakladatelství Stehlík, Praha 2007, počet stran 180, ISBN 978-80-86913-02-5, cena 189 Kč)