Srpen 2007

Holka z Playboye

Vlastimil Marek

Právě tak, jako je většina současných žen podvědomě (ale o to hůř) ovlivněna Hollywoodem (a dnes v Asii i Bollywoodem) a iluzí o „romantické lásce“, současnými médii tak efektivně rozmnožovanou a stále účinněji do nich ze všech stran vtloukanou, právě tak jsou i muži – stále efektivněji a právě tak podvědomě – programováni k iluzi, které pracovně říkám „holka z Playboye“ (i když správně bych měl napsat „obrázek holky z Playboye“).

Již v dobách, kdy se vlastnictví Playboy trestalo (ale ohmatané výtisky o to více kolovaly a vytržené dvoustrany holek z Playboye zdobily dvířka převlékacích skříněk většiny mužů nejen v této republice) jsem si všiml, že ony nahé dívky těch nejboubelatějších tvarů nikdy nemívají pihy a už vůbec ne mateřská znaménka či dokonce faldy někde po těle.

Mimochodem, za socialismu se Playboy pašoval (a taky celníky zdatně zabavoval), ale lákal neodolatelně a byl čten vskutku velmi hojně. Když jsem na jedné brigádě fungoval jako sekretářka právního oddělení Dovozu tisku, paradoxně a pro pokrytecký režim typicky jsem upomínal zaplacení předplatného Playboye, kromě mnoha jiných podniků a ministerstev, i takové instituce, jakou byla Akademie věd.

Jistě, evoluce nás muže naprogramovala na obliny (a mozek nám reaguje automaticky tím víc, čím je ona křivka boubelatější) a na rozdíl od žen, které lze uspokojit jen sto a jednou pozorností, navíc vždy jinou, lze muže uspokojit pouze a jen tím, že žena přijde nahá – přesto je ale současná záplava oblé nahoty, zvláště té v dokonalých barvách, individuálně i společensky neobyčejně kontraproduktivní. Dnes trafiky a novinové stánky přetékají gigantickými prsy (ubohé ženy!), oči a mozky mužů jsou ukájeny na všechny způsoby, ale jen virtuálně! V reálu se nic moc nezlepšilo a mužové i ženy jsou vzájemně zklamaní(é). Muži (a chlapci) naprogramovaní Playboyem se totiž ve skutečném životě setkávají s nahotou neupravenou, plnou nevyretušovaných pih a mateřských znamének a vrásek a faldů!

Fotografie oněch „holek“ ze všech těch Playboyů (dívka na dvoustránkovém plakátku se tam nazývala a nazývá „playmate“ měsíce) jsou totiž vždy pečlivě aranžované a hlavně retušované (a současná technologie digitálního zpracování fotografií, věřte nevěřte, umožňuje stvořit z ježibaby plážovou superstar)! Všechna mateřská znaménka, všechny nepovedené záběry, všechny nepatřičnosti lze, na rozdíl od života, vynechat a vyretušovat a muži, takto dlouhodobě masírovaní ideálem ženské krásy, jsou pak ve skutečnosti často a opodstatněně velmi zklamaní: (naprogramovaná) mysl čekala holku z Playboye – a realita je všední, běžná, pihovatá, s faldy.

Abych ovšem psal „vyváženě“, musím samozřejmě dodat, že i dívka je obvykle notně zklamaná, protože onen muž vedle ní nejenže není princ na bílém koni, ale zdaleka nevypadá jako ti současní američtí nebo čeští filmoví „playboyové“.

Neviním, jen konstatuji. A ptám se těch, kteří by to měli mít v popisu práce: kde se dospívající dívky mohou dovědět, co to znamená být Ženou, a že muži jsou jiní než ženy a že sledování filmů z Hollywoodu může naprogramovat jejich mysl a je samotné (aniž si toho budou vědomy) k téměř jistému budoucímu mileneckému či manželskému zklamání? A abychom šli k prapříčině – kde se mají matky budoucích milenců a manželů českých žen dovědět, že jsou to právě ony, kdo „dělají Muže“? Kde se mohou kluci v pubertě a dále například dovědět, že ženy jsou naprosto jiné, že odpočívají mluvením a mají desetkrát citlivější kůži po celém těle, takže správně a dobře eroticky je pohladit je pro muže věda a námět celoživotní univerzity života?

No a pak přidejme současné možnosti erotických a porno videokazet a DVD (v každé prodejně Levné knihy jsou jich k mání desítky titulů) a několik prvních let soukromé televize a jejího (dodnes!) pravidelného sobotního erotického vysílání (uvědomme si: minuta sledování takové playmate není jen jedna retušovaná dokonalá mladá holka, ale dvacet pět těchto holek za minutu, které mysl obdivovatele oblin podvědomě nemůže neregistrovat) – a vyjde nám z toho nejen nesoulad mezi očekáváním a následným logickým zklamáním českých žen a českých mužů ze sebe navzájem, ale i skryté příčiny celkově neustále rostoucí agresivity, stále vyššího procenta rozvodů a domácího násilí i rostoucího počtu mediálně úspěšných psychologů (a jejich povrchních rad v bulváru tištěném i televizním).

Mysl takto médii a neretušovanými holkami z Playboye zpracovaného muže (jako ostatně i Hollywoodem zpracované ženy) pak opět logicky očekává, že ona tak oslavovaná zamilovanost (hormonální revoluce v těle a dokonalé obluzení mysli) bude věčná. A je následně, opět vcelku logicky a předpověditelně, velmi zklamaná. A pak viní tu druhou (toho druhého) nebo sebe samého (sebe samou) a začne intenzivně hledat tu ideální partnerku (ona zas toho ideálního partnera) atd. atd., a najde-li, je pak opětně zklamán(a). Obrázek holky z Playboye je navíc „bezpečný“: nic nechce, a je-li třeba, je vždy po ruce.

Komu to prospívá? Jen výrobcům a prodejcům erotických magazínů a pořadů a kondomů a erotických pomůcek a seznamek a seznamovacích pořadů. A kdo spláče nad výdělkem? Všichni ti zklamaní a celá společnost v několika následných generacích.

Rozumějme si – nehoruji pro zákaz Playboye či erotických pořadů. Varuji jen před jejich zneužíváním a také před vědomě neregistrovanými následky, které pro muže (i ženy) tyhle „holky z Playboye“ představují.

(Z knížky Každá maminka je Mozart, Nakladatelství Stehlík, Praha 2007, počet stran 180, ISBN 978-80-86913-02-5, cena 189 Kč)