Srpen 2007

Chybějící obliny

Vlastimil Marek

Psával jsem již kdysi o tom, že zatímco v sedmdesátých letech si ještě ženy vycpávaly prsa (a ty moderní a sebevědomější tehdy přestaly nosit podprsenky a černit si řasy!), v osmdesátých letech si vycpávaly ramena. Zdůrazňovaly již tehdy ne typicky ženské a na muže tak působící obliny, ale, jak by napsaly učebnice, spíše mužské druhotné pohlavní znaky.

Když si dnes prohlédnete kterýkoliv ženský magazín, zjistíte, že to je jen žensky se tvářící katalog firem vyrábějících vše, co by se dalo ženám vnutit a prodat. A už téměř povinné nákupní běsnění na sv. Valentýna je dokonalým vítězstvím obchodníků. Tedy že „jim“ nejde o ženy, ale o jejich kšeft.

Pustil jsem si v televizi sobotní popolední magazín o módě, abych se ujistil o současných trendech, a zjistil jsem to, co vím už odedávna: některé vychrtlé modelky byly skutečně jen jakýmsi chodícím ramínkem na šaty, tleskalo se jen módním kreacím, avšak jakmile nějaká modelka naznačila „obliny“, ať už proklatě odvážným výstřihem, nebo měla alespoň hezký, rozuměj oblý zadeček, nebo měla dokonce na svět současné módy poněkud větší, rozuměj normální prsa, okamžitě vzbudila zájem nejen smečky fotografů.

Mužský mozek je totiž evolucí naprogramován na oblé křivky ženského těla a právě na oblinách (v oblasti vizuální) a na kontrastu tvrdých svalů drsných mužů a měkké a hebké ženské kůže (v oblasti hmatu) funguje ono erotické jiskření, ze kterého (většinou podvědomě) vypučí sexuální a třeba i partnerský vztah. I poslední průzkum na toto téma prokázal, že téměř polovina českých mužů by dala jednoznačně přednost ženě se štíhlým pasem, širšími boky a větším poprsím. Jenže to, co módní návrháři a obchodníci lidem pomocí velmi propracované strategie (módních časopisů, čtvrtletního rytmu nových kolekcí, výroby hvězd, slavných modelek a jejich skandálů) stále úspěšněji vnucují, není to, co se mužům skutečně líbí! Obliny zcela chybí!

Velký průzkum ukázal, že snem většiny českých žen je mít menší prsa, boky a hýždě. Nejčastěji je ovlivňuje vyhublý ideál krásy v podobě modelek. Přitom se odhaduje, že poruchami příjmu potravy trpí 5 % populace, ale odborníci říkají, že údaj by měl být daleko větší, protože mnoho nemocných žen svou poruchu skrývá. Na psychiatriích se dnes léčí i dvanáctileté anorektičky.

Obrázek modelky v jednom nedělníku je dokonalou ukázkou orwellovsky panující, módou zmámené kontraproduktivnosti, kterou mám na mysli. Vychrtlá dívenka v módních bokovkách, které vizuálně dokonale zruší oblost boků, postrádá jedinou muži tak oceňovanou křivku! Její téměř anorektické tělo žádného skutečného muže prostě nevzruší! Copak ženám nedochází, že naprostá většina módních tvůrců a slavných návrhářů jsou homosexuálové, kteří vytvářejí návrhy a šijí na modely, které se líbí jim – tedy na těla s chlapeckými rysy a aspekty?

Čtenářky červených knihoven a divačky romantických minisérií rády a často hovoří o Lásce, ale milovat, kromě sebe a svých pocitů a potenciálních vášní, při vší úctě neumí (a ne tak docela vlastní vinou), a v jakékoliv krizi své partnery odhazují jako z módy vyšlé boa.

Předplatitelky módních časopisů se sice rády vášnivě zamilovávají na první pohled, ale protože zamilovanost fyzicky od přírody nevydrží více než rok dva, mají pak při přechodu na dlouhodobý partnerský vztah velikánské a většinou neřešitelné problémy. Naprogramovány médii, proti jejichž soustředěnému nátlaku nemají šanci se ubránit, jsou stále znovu a znovu zklamávány (a i ony jsou tak pro své partnery zdrojem nepřetržité linie velkých zklamání).

Copak nám všem nedochází, jak škodlivé jsou tyto trendy v dlouhodobém měřítku, a také jak zbytečně, ale neúprosně podléhají nátlaku dívčích a holčičích magazínů i puberťačky všech kategorií, které se dnes stydí za obliny, slušnost a nekouření?

Výrobci si tak systematicky a beztrestně a bez jakéhokoliv omezení (protože ve jménu volného trhu) vychovávají budoucí konzumentky – a ministerstva a odborníci a učitelé (z hlediska výsledku je jedno, jestli z neznalosti, lenosti, nebo dokonce obchodně, tedy záměrně) jen krčí rameny.

A ještě poznámka zdánlivě odjinud: jako národ vymíráme a dětí se rodí rekordně málo. Měl jsem to štěstí, že jsem zažil éru takových filmových hvězd, jakými byly Gina Lollobrigida, Sophia Lorenová nebo u nás Olga Schoberová a další, tedy ženy s velmi bujnými křivkami, které mužům stovky tisíc let i podvědomě symbolizují plodnost a mateřskost. Reklamní fotografie vychrtlé modelky je sice jen špičkou ledovce, ale ukazuje, kam až téměř stádní ochota, s jakou podléháme diktátu módy a marketingu, může dojít. Pohled na tuto „hvězdu“ totiž v žádném muži nevyvolá ještě v předchozí generaci tak běžnou myšlenku muže, obdivujícího ženu plnou oblin: „S touhle bych chtěl mít dítě.“

Právě tak jako si medicínskými porody (a nabídkou císařských řezů či epidurální analgezie jako jakési nadstandardní služby) systematicky vychováváme budoucí necitelné matky a všeho schopné emočně nevyrovnané násilníky (jak potvrzují mnohé studie), právě tak si ležérní nevšímavou shovívavostí k reklamě a nepřirozenému světu módy systematicky vyrábíme nešťastné, skutečné lásky neschopné konzumentky čokolády (slaných brambůrků, pracích a čistících prášků, vložek s ještě tenčími křidélky a ještě větší savostí, romantických telenovel a seriálů, terapií a léků) a klientky rozvodových právníků a pacientky všech možných specializovaných lékařů.

Copak českým ženám nedochází, že ani stát, ani lékař, ani farmaceut a kosmetička a kadeřnice a ani politik jim s životem a Láskou a uměním být šťastná nepomůže, protože všichni vydělávají spíše na jejich neštěstí, komplexech, nedostatcích a nemocech? Nikdo z nich nemá skutečný zájem, aby byly ženy zdravé, šťastné, aby se uměly jedním kusem látky (tak jako Indky) zahalit na sto způsobů, a přesto být vždy víc sexy než jako v modelu od Diora.

A tak český hrubý národní produkt (protože se do něho započítávají i autohavárie a zisky pojišťoven a zdravotnictví) roste a roste. A ženám v magazínech a v seriálech, a ženám, které je konzumují, chybí nejen obliny…

P.S.: Zářijové rozhodnutí španělských organizátorů přehlídky Madridský módní týden 2006 vyžadovat, aby modelky měly alespoň 18 bodů BMI (body mass index, poměr mezi výškou a váhou člověka) – přičemž Twiggy mívala 14,7, Naomi Campbellová má 16,6 a Kate Mossová 15,7 – snad módu a diktát módních návrhářů nadobro změní. Mimochodem, průměrný BMI českých finalistek Miss 2006 byl pod 17.

(Z knížky Každá maminka je Mozart, Nakladatelství Stehlík, Praha 2007, počet stran 180, ISBN 978-80-86913-02-5, cena 189 Kč)