Srpen 2007

Muži jsou cítit jinak

Vlastimil Marek

A ženy mají jinak propojené a strukturované mozky, jinak vnímají a slyší a komunikují. My, co jsme zvídaví a informovaní, to víme již více jak dvacet let, více jak pět let jsou i u nás již k dostání knihy, které to seriózně popisují, ale naše média si toho zatím ještě nevšimla a melou minulou slámu stále dokola, jako by se nechumelilo.

Jenže to je, ve světle oněch ve své podstatě revolučních a převratných zmíněných objevů posledních dvaceti let (o rozdílnosti funkcí mozkových hemisfér a jejich specializací u mužů a žen) tak, jako když ještě pár set let po Koperníkovi a Galileovi někteří lidé stále dokola tvrdili, že Země je placatá.

Jistě, člověk nemůže od bulváru a ženských časopisů čekat jakkoli hlubší myšlenku, ale přece jen, ignorovat tak zásadní zjištění o rozdílnosti (nejen hardwaru, ale i softwaru) mužů a žen, která mohou a měla by naprosto změnit způsob vzájemné komunikace, je fatální a svědčí o naprosté neprofesionalitě žurnalistů a pasivní a naivní stádnosti čtenářek a čtenářů.

Jak to, že se lidé docela ochotně učí zacházet s novými typy mobilů či videopřehrávačů nebo novému stylu sjezdu na carvingových lyžích, ale netrklo je, že právě taková revoluce nastala v oblasti neurověd a poznání o tom, jak funguje náš mozek?

Jak to, že studují různé ty americké manažerské a podnikatelské dovednosti jak se stát milionářem (-kou), ale ani netuší, že by se měli spíše zajímat o to, jak funguje jejich mozek a mysl, tedy základní nástroj nástrojů a zdroj vší další dovednosti každého člověka? A že stále netuší, že se i mysl dá, když člověk ví jak a vytrvá, cvičit a (pře)programovat – tak jako tvar bicepsu?

Muži jsou jiní, ale i oni dnes snadno podléhají reklamě (a stále více z nich pilně a nadšeně chodí ke kadeřníkům, na manikúru, používají stylové a módní parfémy, deodoranty) a konzumují módu právě tak nadšeně jako ženy.

Abychom si rozuměli, nemám nic proti přiměřené hygieně, ale ono ani s tou čistotou a vůní (přirozeným pachem člověka) to není tak, jak nám (vám) říkali už v mateřské školce.

Osvícenější a sečtělejší pediatři již například doporučují čerstvým maminkám, aby nedaly na zastaralé rady sestřiček z porodnic (a reklamu v televizi a nabídku z regálů drogerií) a nekoupaly svá robátka dvakrát denně (a nepoužívaly ty nejrůznější a v reklamě tak vychvalované krémy a mýdla a olejíčky), protože pokožka dítěte a jeho imunitní systém tak nemá čas a možnost připravit se na svět kolem: odtud totiž pramení celá řada pozdějších kožních a zdravotních komplikací a nemocí.

Mimochodem, ženy, které jsou přehnaně čistotné, mají také víc kožních a jiných alergií. Moc by neměly uklízet ani ženy těhotné, protože jejich děti by mohly být „díky“ této aktivitě daleko více nemocné (chemikálie z různých rozpouštědel, čistidel, z dezinfekcí a čističů koberců, často navíc spojené s kouřením matek, jsou pravděpodobně příčinou mnohých budoucích zdravotních komplikací dětí).

Ale to jsem odbočil. Když nějaká žena při procházce uvidí toho svého dokonalého muže a rozhodne se, poučena z četby, že a jak ho sbalí, netuší, že „bylo rozhodnuto“ na základě podvědomého porovnání feromonů onoho muže (v nose nás všech jsou vomeronasální orgány na detekci těchto dříve jen hmyzu přisuzovaným molekulám) s jejím genetickým potenciálem (lidově řečeno, jestli si s ním bude rozumět v posteli a budou spolu mít zdravé děti), které proběhlo v jejím těle a mozku, ještě než se ona její vědomá část mysli „rozhodla“. Tělesné pachy totiž hrály statisíce let, a stále hrají, rozhodující roli, co se týče výběru těch nejlepších partnerů, tedy předání zdravých genů dalším generacím.

Výzkumy například ukazují, že lidé dávají přednost vůním těch příslušníků jiného pohlaví, kteří mají jiné složení určitých genů, odpovědných za obranyschopnost organismu. Jejich potomci jsou životaschopnější, mají vyšší biologickou zdatnost.

Jenže tohle všechno nefunguje, když žena používá hormonální antikoncepci (po požití oné zázračné pilulky se ženské tělo chová jako tak trošku těhotné a má zcela změněné čichové preference), nebo když se, ostatně jako již výše zmínění moderní muži, zmanipulovaní reklamou a pánskými časopisy, natře těmi různými deodoranty. Těla a evolucí do dokonalosti dovedné tělesné procesy jsou zmateny, oklamány. A ženy si vybírají a berou své partnery jen podle vnějšího (falešného) vzhledu. Nedivme se, že se pak tolik mužů a žen rozvádí.

Podobné je to v oblasti sexu, tedy milování. Bulvární časopisy hýří všelikými naivními radami, které ovšem například zcela a fatálně pomíjejí onu nejelementárnější praktickou vědomost o tom, že ženy jsou desetkrát citlivější než muži, a to po celém těle – zatímco muži jsou skutečně citliví jen na tom jednom místě.

Když žena při milování jen leží a poučena četbou čeká, co s ní její milenec udělá, dočká se jen zklamání. Když je navíc intelektuálka, své zklamání asertivně okamžitě slovně, samozřejmě kriticky, vyjádří. Ale když muž, který nemá nejmenší potuchy, o čem je řeč, vyjádří svůj podiv a zároveň lásku otázkou: „Tak jak bys chtěla abych tě hladil?“ dostane odpověď: „Kdybys mě skutečně miloval, tak bys to věděl…,“ je vedle jak ta jedle, protože jak to má muž proboha vědět? Jeho tělo a vnímání doteků je zcela jiné, a pokud mu to žena sama neukáže, zmůže se maximálně na mužné plácnutí, jako by plácnul kobylu (protože tak je přece rád plácán on sám)! Na což žena samozřejmě reaguje bolestně (její kůže je desetkrát citlivější!) a případně i z její strany teď už oprávněnou výčitkou: „Ty surovče!“ Jenže muž udělal (podle svého nejlepšího vědomí a svědomí) to nejlepší, co mohl! A dokud ho žena nenaučí, jak by ji měl hladit, tedy dokud neporovnají své jinak zdánlivě nekompatibilní slovníky doteků, nikdy si neporozumí.

Nedá se svítit, pardon, čichat, dámy, muži jsou cítit jinak a má to svůj velmi pádný důvod. Těla mužů a žen se (a po těch milionech let zatím úspěšného evolučního vývoje by bylo divné, kdyby tomu tak nebylo) neuvěřitelně a na stovkách těch nejjemnějších úrovní, vzájemně doplňují, potřebují a obohacují.

A časopisům nejde o vaše dobro, ale o jejich zisk.

(Z knížky Každá maminka je Mozart, Nakladatelství Stehlík, Praha 2007, počet stran 180, ISBN 978-80-86913-02-5, cena 189 Kč)