Srpen 2007

Hranice, která zmizí

Luboš Palata

Na Slovensku zní občas jako provokace i věta, jejímž obsahem není nic jiného než holý fakt. Maďarský premiér Ferenc Gyurcsány řekl nedávno v Bratislavě: „Přibližně za půl roku hranice mezi Slovenskou republikou a Maďarskou republikou zanikne.“ Měl na mysli vstup obou států do Schengenského prostoru od ledna příštího roku.

Slováci, na jejichž jižním území v sousedství s Maďarskem žije asi půlmilionová maďarská menšina, o vstupu do Schengenu dobře vědí. Ale těm, kteří považují dnešní hranici s Maďarskem za nejdůležitější čáru v dějinách Slovenska, protože v roce 1918 osvobodila Slováky od nadvlády Maďarů, může být hodně úzko. Zejména slovenským nacionalistům, které reprezentuje předseda SNS Ján Slota, jehož strana je dnes součástí vlády Roberta Fica.

Gyurcsány ke své větě o zániku hranic navíc řekl: „A protože jsou obě země součástí Evropské unie, bude se postupně zvyšovat význam místních samospráv. Přirozeným způsobem se budou prolínat politické a kulturní hranice.“ Na Slovensku není výbušnější téma než zdůrazňování významu samosprávy na jeho jižním území, protože se to chápe jako krycí pojem pro autonomii a hrozbu, že maďarská menšina se připojí k Maďarsku. Právě proto snad Gyurcsány dodal: „Jsem přesvědčen, že není žádný důvod k obavám.“

Jenže ty obavy na Slovensku jsou – a k jejich posílení přispěl svým výrokem Miklós Duray, místopředseda Strany maďarské koalice, opoziční strany reprezentující maďarskou menšinu. „Dunaj už nebude hraniční řekou mezi Maďary žijícími na obou jejích březích,“ prohlásil. Tato věta se ihned stala nejčtenější a nejdiskutovanější na slovenských internetových serverech. Není divu – Duray je na Slovensku pokládán za podobného nacionalistu, jako je Slota, jen maďarského.

Obnova zřícených mostů

Duray pronesl svá slova 30. června, kdy se v dunajské obci Neszmély oslavoval Den stavění mostů. Značnou část hranice mezi Slovenskem a Maďarskem totiž tvoří řeky Dunaj a Ipeľ a slovenská strana po dlouhá desetiletí bránila stavbě mostů anebo obnově těch, co byly zničeny ve druhé světové válce.

Prvním úspěchem bylo až obnovení mostu Márie Valérie mezi slovenským Štúrovem a maďarskou Ostřihomí, místem, kde na skále nad Dunajem stojí uherská katedrála. Příznačné ovšem je, že most byl obnoven tak, aby neunesl nákladní automobily a autobusy, které musí jezdit desítky kilometrů dlouhou oklikou. Je otázkou, zda nebylo úmyslem zabránit spíše tomu, aby přes most mohly přejet tanky.

Navzdory obavám slovenských nacionalistů však bude obnova mostů pokračovat. Shodli se na tom premiéři Fico a Gyurcsány při svém jednání na Bratislavském hradě koncem června. Setkání se dlouho odkládalo kvůli vzájemným sporům, které od loňského nástupu Ficovy vlády ještě zesílily. Pro Maďary na obou stranách hranice jsou zbořené „mosty přes Ipeľ“ symbolem umělého rozdělení. Jako mezi Francií a Německem

Zmizení „tvrdé“ mezistátní hranice mezi Slovenskem a Maďarskem je nejvýznamnějším posunem, který rozšíření Schengenského prostoru způsobí. Situace na slovensko-maďarském pomezí se dá totiž bez většího přehánění přirovnat k francouzsko-německé hranici po druhé světové válce. Zatímco však Francouzi a Němci před oním „zánikem“ hranice měli za sebou desítky let usilovného působení elit na veřejnost obou zemí, která ze znepřátelených států udělala nejpevnější evropské spojence, Slováci a Maďaři ničím takovým neprošli. Komunismus staré slovensko-maďarské křivdy a neblahé stereotypy jen zakonzervoval. A ani více než patnáct let nových demokratických poměrů nelze označit za dobu nějakého sbližování – menších či větších krizí mezi Bratislavou a Budapeští bylo daleko více než mezi jakýmikoli jinými postkomunistickými státy – samozřejmě s výjimkou bývalé Jugoslávie.

Rozsáhlý program, který Fico a Gyurcsány na své bratislavské schůzce oznámili, je proto „protipožární přípravou“ na poslední chvíli. Není náhodou, že obsahuje mnohé věci, které jsou známé z procesu francouzsko-německého, ale i německo-polského nebo německo-českého smiřování. Společné kulturní akce, propojování dopravní infrastruktury, výměna mládeže a také konkrétní projekt na vytvoření společné učebnice slovenských a maďarských dějin.

Vhodná chvíle

Ani to však nemusí stačit k překonání mezi mnoha Slováky zakořeněného pocitu, že „zánikem“ hranice s Maďarskem, navíc s posílením role regionální samosprávy, Slovensko de facto přijde o jižní část svého území. Mnoho věcí napovídá, že se s tímto vývojem v Bratislavě tak trochu tiše počítá. Je to například jeden z důvodů, proč dostalo přednost budování nesmyslně drahého dálničního spojení Bratislavy a Košic severní cestou, místo levnější cesty jižní. „Jižní území“ míjí i strategické ropovody a plynovody i železnice.

Na druhou stranu přichází „zánik hranic“ pro Slovensko ve velice příznivé chvíli. Životní úroveň na Slovensku poprvé v moderní historii překračuje tu maďarskou. A zatímco Slovensko zažívá díky ekonomickým reformám svá nejlepší léta, Maďarům vláda utahuje opasky a připravuje obyvatele na nejméně několik hubených let.

Život „bez hranice“, který Slovensku a Maďarsku za půl roku začne, nebude vůbec jednoduchý. Nacionalisté na obou stranách si jistě nenechají tuto příležitost ujít a výbušného materiálu mají ve svých dějinách i v současnosti oba národy dost. Schengen bude zkouška dospělosti. Nikoli na hranici s Ukrajinou, na níž se soustředí pozornost Bruselu, ale na hranici mezi Slovenskem a Maďarskem. Hranici, která po devadesáti letech opět zmizí.

(Respekt, www.respekt.cz)