Srpen 2007

MF DNES testovala jídlo z nemocnic v celé zemi

Lenka Petrášová

„Ženský, co vám to tam tak voní?“ vykukuje zpod peřiny pacientka kožního oddělení jedné menší nemocnice. Vstát ji donutila v tomto prostředí neobvyklá vůně – grilované kuře s hranolky. „Neboj, my ti taky dáme,“ uklidňují ji kolegyně z třílůžkového z pokoje. Byl to pro ně skoro svátek: dostaly od redakce MF DNES oběd přesně podle vlastního přání – výměnou za jejich ústavní jídlo. V něm ten den hrála hlavní roli univerzální hnědá omáčka. V porovnání s grilovaným kuřátkem jasná volba.

Dvojice pacientek přistoupila na test MF DNES. Redakce se totiž rozhodla otestovat si bez vědomí šéfů nemocnic, co u nich pacienti jedí. Jeden den jsme přišli do nemocnice a přemluvili pacienty ke spolupráci, druhý den jsme si šli pro jejich obědy a směnili je za jídlo na přání. Obědy jsme sváželi celkem z deseti nemocnic z celé země. Z každé po dvou stejných jídlech: jedno šlo na testy do laboratoří, druhé na ochutnávky expertům. Testovalo se, zda je jídlo vyvážené, jestli je ho dost a jestli je zdravotně nezávadné. A odborníci, mezi nimiž byl i ministr zdravotnictví a gourmet Tomáš Julínek, hodnotili chuť jídel. A že to byl náročný test. Získat pacienty, kteří by s námi jídlo směnili, byl někde nečekaný problém. Skoro každý oslovený by sice svůj oběd rád vyměnil, ale... „Mám cukrovku, jsem na dietě,“ smutně krčili rameny jedni. „Jdu zítra domů, moji milí, oběd už tady nedostanu,“ referovali druzí. „Jasně, že bych do toho šla, ale když já už nesmím jíst ode dneška, jdu zítra na operaci,“ smutně si povzdychli další. Sehnat normálního pacienta, který bude v nemocnici i druhý den, nejde na operaci a nemá žádnou dietu, byl nečekaně těžký úkol. Jen málokdo z mnoha oslovených nás však přitom odmítl: „Celý život dělám hospodského a mně to jídlo tady vyhovuje. Porce jsou v normálu a vaří tu jako v hospodě,“ svěřil se žoviální pořízek v pražské nemocnici.

Nakonec se pacienty podařilo sehnat (pravda, v jedné středočeské nemocnici až po osmi hodinách). „Jdu do toho. Vždyť mi taky děti každý den vozí taxíkem normální jídlo, tohle se vážně nedá jíst,“ kroutila hlavou pacientka z interny jedné z testovaných nemocnic. A slib druhý den dodržela. „Chci grilované kuře...“ bylo její přání.

Druhý den má však oběd v této nemocnici zpoždění. Normálně ho tu roznášejí kolem půl dvanácté. Teď je už tři čtvrtě a nic. Pacientka čím dál častěji stáčí pohled na chladnoucí grilované kuře na svém nočním stolku. „Hernajs, já už mám takový hlad! Proč to nenesou?“

Je dvanáct a stále nic. Oběd dorazí teprve pár minut po poledni. Koukáme na něj a pacientka nad vepřovým plátkem s univerzální hnědou omáčkou a rýží začichá: „Hmmm... Tak přesně tohle jsme měli už předevčírem. To bych fakt už radši nejedla... Kuře sem!“

Kolegovi v jiné nemocnici se tou dobou pacientka z urologie zrovna svěřuje: „Měl jste přijít měnit včera. To byla koprovka a tu kdybyste ochutnal, tak se sejdeme v sanitce oba.“ Největší potíž testu MF DNES? Zkuste vyškrábnout téměř studenou hrachovou kaši z nemocničního talíře. To je, jako když zedníkovi zaschne malta v kolečku.

(MFDNES)