Srpen 2007

Jak zahynul slavný vynálezce?

Zita Senková

Rudolf Christian Karl Diesel se narodil v Paříži vyučenému vazači knih Theodoru Dieselovi a jeho manželce Elise. Diesel přijel do Francie z rodného Augsburgu kolem roku 1848 za lepším živobytím. Založil malý závod na výrobu koženého zboží, ovšem neustále balancoval na pokraji bankrotu. V Paříži potkal dceru norimberského obchodníka s galanterií Elisu, se kterou se oženil. V roce 1856 se jim narodila Louise, o dva roky později Rudolf a za další rok Emma.

Už jako kluk projevoval Rudolf technické nadání a s nadšením zkoumal mechaniku předmětů. Po pruskorakouské válce byla rodina 8. září 1870 vypovězena z Paříže do Londýna. Sehnat práci bylo složité, a proto rodiče tehdy dvanáctiletého Rudolfa poslali ke strýci do německého Augsburgu.

Rudolf měl už ve svých čtrnácti letech jasno, že se stane strojním inženýrem. Když mu bylo devatenáct, na přednášce v Mnichově nastínil možnost svého „dieselového“ motoru. Nápad mu vnukla tzv. malajská trubice, což je dobře těsnící trubička s pístem, na jejímž dně je hořlavá látka. Stlačením pístu vzniká v trubici velký tlak a vzduch se zahřeje natolik, že se látka na dně vznítí. Na vynález bylo „zaděláno“.

Na průmyslovce výborně prospíval a díky vědomostem i nevšednímu talentu získal stipendium na mnichovské Technické univerzitě, kterou ukončil s nejlepším prospěchem, jaký kdy škola pamatovala. Pro své vynikající výsledky se stal chráněncem Carla von Linde, vynálezce lednic. Nikoho nepřekvapilo, že po promoci v roce 1880 začal Rudolf Diesel pracovat u něj v Paříži.

V roce 1883 se Rudolf oženil s Marthou Flascheovou, dcerou notáře z Remscheidu, se kterou měl tři děti. O dva roky později pak otevřel dílnu a začal se věnovat práci na novém motoru. Ta pokračovala i po roce 1890, kdy se vrátil do Německa a v Berlíně se stal ředitelem Lindeho chladírenské firmy.

Cesta pokusů a omylů

Profese v chladírenství, kde se používá čpavek, přivedla Rudolfa Diesela na myšlenku amoniakové bomby a zejména čpavkového motoru. Avšak po několika letech mu začalo být jasné, že tento nápad není reálný. Psal se rok 1890. Carl Benz a Gottlieb Daimler rozvíjeli svůj nápad spalovacího motoru: nasávali do pracovního válce palivovou směs a tu pak zapalovacím zařízením zažehli.

Diesel se vydal jinou cestou. Ve válci stlačoval vzduch, který se tím zahříval, pak do něho vstříkl palivo. To se v horkém vzduchu samo vznítilo. První patent na takovýto motor si podal v roce 1892 a podporu nalezl u ocelářského krále Alfreda Kruppa.

Po prvních pokusech se spalováním oleje na svícení nebo uhelného prachu postavil Diesel v továrně na stroje v Augsburgu (pozdějiMAN -Maschinenfabrik Augsburg-Nürnberg) první prototyp vznětového motoru spalujícího petrolej. Hlavní myšlenka již byla naplněna, ale nastalo dlouhé a svízelné období s hledáním konstrukčního řešení palivového vstřikovacího zařízení.

V dubnu 1897 oznámil Kruppovi úspěšné vytvoření motoru na naftu a svůj vynález nechal patentovat. Motor byl později zkoušen a předveden na světové výstavě v Paříži, tehdy s olejem z podzemnice olejné.

Obrovská přednost dieselových motorů spočívá v jejich velké tažné síle v nízkých otáčkách. To je velmi výhodné pro přepravu těžkého nákladu na velké vzdálenosti. Navíc jsou na ně potřeba jen padesátiprocentní náklady a mají dvojnásobný poměr účinnosti než parní stroje, což tenkrát způsobilo revoluci na železnici.

Rudolf Diesel počítal s tím, že jeho motory budou využívat palivo na 73 procent, bohužel to byly jen teorie a přání. V době svého vynalezení měly diesely účinnost okolo 20 procent, dnes je to dokonce až 45 procent. Byly však příliš obrovské a těžké, čímž se staly nevhodnými pro dopravní prostředky až do 20. let minulého století. Teprve v roce 1923 bylo vyvinuto lehké vstřikovací čerpadlo, které se s malými obměnami používá až dodnes.

Zatímco v průmyslu, lodní dopravě či strojírenství se dieselové motory rozšířily rychle, jejich využití v automobilech se už Diesel nedožil. První sérií osobního auta vybaveného jeho motorem byl Mercedes 260 D z roku 1936, který díky své hospodárnosti a spolehlivosti byl úspěšný jako taxík. Nákladní automobily, tzv. „dýzláky“ se vznětovým spalovacím motorem a rovnotlakým spalováním nafty, začala vyrábět německá továrna MAN teprve v roce 1924.

Z chudého chlapce boháčem

Vraťme se do roku 1897. Diesel uzavíral množství výhodných kontraktů. Pověst o vysoké tepelné účinnosti a hospodárnosti se rychle šířila Evropou a Amerikou. Přitom však jeho motor v té době existoval pouze v jediném prototypu. Když pak byl vyroben ve větší sérii a odeslán zákazníkům, nastal krach: motor nefungoval. Diesel však s tím nechtěl mít nic společného. Prodal přece svoji myšlenku akciové společnosti.

Technické problémy s prvním provozem, soudní spory, finanční starosti a přepracování přivedly Diesela, který se zhlédl v rostoucím bohatství, až na pokraj nervového zhroucení. Musel se léčit v sanatoriu Neuwittelsbach a i po terapii jej trápily silné bolesti hlavy a stavy vyčerpání.

Na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 dostal nový vznětový motor cenu Grand Prix, která mu otevřela cestu k obchodnímu úspěchu. Smlouvu s ním uzavřely kodaňské loděnice. Roku 1911 byla v dánské metropoli spuštěna na vodu loď Seelandia se dvěma osmiválcovými čtyřtaktními dieselovými motory, sloužící až do roku 1942.

Utopil se kvůli dluhům?

V roce 1913 se už zadlužený a nemocný Diesel, který předstíral blahobyt i před vlastní ženou, vydal lodí z Antverp do Anglie k otevření nové továrny na motory. V noci z 29. na 30. září však zmizel a ráno na palubě našli jen jeho plášť. „Ten večer se zdálo, že má dobrou náladu. Než se odebral do své kajuty, ještě stevardovi připomenul, aby jej ráno vzbudil v 6.15 hod. Bylo to naposledy, co byl spatřen. Když ráno nepřišel na snídani, šli jsme se podívat do jeho kajuty. Byla prázdná. Na nerozestlané posteli leželo složené pyžamo a cestovní doklady. Prohledali jsme celou loď. Nenašli jsme nic,“ píše se v dochovaném protokolu německého konzulátu v Londýně.

O dva týdny později posádka holandského člunu Coertsen zahlédla ve vlnách mrtvolu muže. Vzhledem k pokročilému stadiu rozkladu těla mohli námořníci vytáhnout pouze šaty. Obsahovaly pár drobností - krabičku na bonbony, peněženku, kapesní nůž a pouzdro na brýle. Eugen Diesel je 13. října 1913 v nizozemském městě Vlissingen identifikoval jako předměty svého otce. „Milá maminko, netrap se myšlenkou, která se ti zdá hrozná. Myšlenka, že otec našel hrob v moři, je sice neobvyklá, ale není to natolik nepěkné,“ napsal nejmladší syn v dopise.

Příčina smrti nebyla nikdy objasněna. Příbuzní věřili, že Diesela nechal zabít německý císař Vilém z obavy, aby vynálezce neprodal svůj patent Angličanům nebo Francouzům. Jiná teorie hovoří o tom, že za vraždou stál ropný průmysl - Diesel totiž zrovna pracoval na biovariantě svého motoru. Nejpravděpodobnější se zdá být sebevražda. Diesel, kdysi milionář, který si dopřával nákladný život, stál totiž nejenom na vrcholu kariéry, ale hlavně na prahu bankrotu. Variantu, že svou smrt naplánoval, podporuje také fakt, že pár dnů před naloděním do Anglie zanechal manželce v Bavorsku kufr s dvaceti tisíci marek - vše, co mu zbylo. Stoprocentně nelze však vyloučit ani nešťastnou náhodu, mohl dostat další ze srdečních záchvatů a spadnout do moře.

Nehledě na záhadný tragický konec geniálního vynálezce se jeho proroctví naplnilo: „Pracuji na něčem, co jednou proslaví jméno Diesel na celém světě.“

Život v datech

18. března 1858 - narodil se v Paříži

1880 - absolvoval Technickou univerzitu v Mnichově

1880 - začal pracovat pro chladírenskou firmu Linde v Paříži

23. února 1893 - získal patent na motor spalující naftu

1897 - sestrojil první fungující prototyp; zdokonalil spalovací motor, vyvinutý Nikolausem Ottem

1. ledna 1898 - založil továrnu na výrobu dieselových motorů v německém Augsburgu

1912 - byla vyrobena první dieselová lokomotiva

29. až 30. září 1913 - při plavbě na lodi Dresden utonul v Lamanšském průlivu; za svůj život přihlásil celkem 87 patentů

(MFDNES)