Srpen 2007

Úředníku bacha, občan tě sleduje

Jaroslav Spurný

Vláda přichází s návrhem, který má udělat z tajemných a nepřehledných státních dotací nejprůhlednější kapitolu tuzemského hospodaření.

Snad žádný návrh z řad koalice se nesetkal letos s tak přívětivým přijetím i v řadách opozice. Většina politiků je nadšena, pouze někteří vyjadřují mírnou skepsi. Idea ministra financí Miroslava Kalouska zveřejnit celou agendu poskytování státních a evropských dotací (žádosti, zápisy z jednání úředníků, důvody rozhodnutí) v internetu je slibná. Obezřetnost však vyvolává docela zásadní fakt. Část dotací, přesně řečeno ty, které každoročně prosazují poslanci při závěrečném schvalování rozpočtu, je zahalena do neuvěřitelně neprůhledné procedury a zákonodárci v posledních letech velkou většinou svých hlasů zamítají jakýkoli pokus o zprůhlednění svých návrhů. Proč by teď měli změnit názor a podporovat v globálu něco, co jde proti jejich zájmům?

Mít známého na ministerstvu

V Česku se každoročně rozdělí na státních dotacích (včetně těch z Evropské unie) zhruba sedmdesát miliard korun. O polovině rozhoduje ministerstvo zemědělství, zhruba deset až patnáct miliard přiděluje ministerstvo životního prostředí, pár miliard ministerstvo pro místní rozvoj. Ve hře jsou různé státní fondy (třeba dopravní infrastruktury) či grantové agentury.

Mělo by být samozřejmé, že tak velké peníze „rozdávané“ na nejrůznější projekty z kapes daňových poplatníků, jsou pod kontrolou. Ale není to tak. Třeba ministerstvo zemědělství roky tajilo, koho dotuje, s odkazem na obchodní tajemství. A když už začalo adresáty a výši dotací zveřejňovat, nebylo se zase možné dopátrat, proč adresát dotaci získal (a proč jiní ne). Logickou spekulací tedy bylo, že adresáti jsou vybíráni na základě svých dobrých kontaktů na ministerstvech.

Byly pro to i důkazy. Ministr zemědělství Jaroslav Palas přihrávající dotace svým přátelům. Jeho předchůdce Jan Fencl nahrávající dokonce vlastním firmám. Sněmovní rozpočtový výbor zase poslal dotace fotbalovému klubu Kladno, kterému šéfoval významný člen výboru Michal Kraus. A stovky dalších. Jakékoli otázky na důvody dotací byly smeteny jednoduchou odpovědí – je to prospěšné pro společnost. Zpětná kontrola nebyla možná.

To vše platí dodnes, ministr Kalousek to chce ale změnit. „Když v únoru vláda jednala o způsobech boje s korupcí, mluvilo se hodně o veřejných soutěžích a dotacích. Jde o desítky miliard,“ vzpomíná Kalousek na počátky úvah o průhlednosti dotací. „Já jsem si vzpomněl na starou dobrou frázi, že nejlepší kontrolou je ta veřejná. Nápad vše zveřejnit na internetu byl na světě,“ vysvětluje zrod operace.

Teď je podle něj zapotřebí novelizovat devatenáct zákonů a pak už svobodnému přístupu veřejnosti nebude nic bránit. Pro je i opozice. „Takový nápad vítám,“ říká šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek. „Dobrá idea,“ konstatuje další sociální demokrat Bohuslav Sobotka. Kalousek už má novely připraveny, příští týden je předloží vládě, tam by se neměly setkat s problémem.

Poslanecké pomníčky

Zbývá jen otázka, nakolik poslancům jejich nelíčenou radost věřit. Součástí dotačního balíku jsou i „poslanecké pomníčky“. Každý podzim se to opakuje. Poslanci při schvalování rozpočtu navrhují – a úspěšně – stovky dotací, každým rokem zhruba v celkové výši sedmi miliard korun. Tu jde desetimilionová dotace na fotbalový trávník třetí generace v Českých Budějovicích, tu deset milionů na opravu kostela v Třebíči, tu pět milionů na opravu šaten pro vesnický klub, který bez pomoci přespolních ani nesestaví jedenáctku. Asi nejlegendárnější mezi těmito dotacemi se stal šedesátimilionový příspěvek na stavbu akvaparku v Bublavě, vesnici, která neměla ani vodovod. (Autorem byl reformátor Vlastimil Tlustý.) Poslanci si prostě kupují přízeň regionálních politiků a voličů. Nejhorší je, že návrhy stovek dotací jdou přes rozpočtový výbor sněmovny přímo na ministerstvo, kde se rozpočet sestavuje, a není možné se dozvědět, kterou dotaci kdo a proč navrhl. Ve sněmovně jsou předkládány anonymně a schvalovány pouhou libovůlí poslanců, zatímco jiné, často mnohem menší dotace musí procházet striktně předepsanými úřednickými kolečky.

Proč by tedy měli poslanci souhlasit se zveřejněním, když si sami utajení před třemi lety odhlasovali? „Možná v tom bude problém, ale já jim na to porcování medvěda nesahám, klidně mohou dotace prosazovat dál, ale veřejně, musí se přihlásit k projektu, který o dotaci žádá, musí ho umět obhájit,“ říká Kalousek.

Že „pomníčky“ budou při prosazování ideje veřejné kontroly dotací problémem, je jasné už dnes. Ukazuje to reakce zprvu nadšených zákonodárců, kteří jsou pak při otázce na poslanecké dotace najednou zaraženější. „Já s tím nemám problém, ale vlastně jde o složitý proces a já se rozhodnu, až budu mít návrh zákona před sebou,“ říká bývalý ministr hospodářství a člen hospodářského výboru Milan Urban (ČSSD) na otázku, jestli mu nebude vadit přiznat se k dotacím, které navrhuje. „Nepředbíhejme, uvidíme, co vláda navrhne,“ říká šéf rozpočtového výboru Bohuslav Sobotka.

Několik oslovených politiků – všichni mimo mikrofon – upozorňuje na další problém. Na silnou lobby firem, které za odměnu (většinou pět procent z přiklepnuté dotace) slibují městům, sportovním klubům či společenským organizacím, že jim dotaci seženou. Většinou mají známého úředníka na ministerstvu, který o dotaci rozhoduje, ten je upozorní, kdo o jakou dotaci žádá, a firmy pak žadatele osloví. Takové firmy by automaticky o provizi přišly. „Vím o nich,“ říká Kalousek, „ale žádné nebezpečí v nich nevidím.“

Jak proti korupci

Novelizace zákonů, která umožní zveřejnění dotačních projektů, je jen jedním z několika vládních návrhů, jak čelit korupci. Připravuje se také zprůhlednění soutěží o veřejné zakázky, hospodaření ministerstev bude podléhat přísnější kontrole, budou prý respektovány nálezy NKÚ a rozjíždějí se audity rezortů, které by měly ukázat největší slabiny při hospodaření se státními penězi. Pokud půjde vše dobře, zákon o zveřejnění dotací by mohl platit od příštího roku.

(Respekt, www.respekt.cz)