Srpen 2007

Srí Lanka - dodatecna aktualizace hororů

Ota Ulč

Sedmé pokračování miniseriálu o tomto lahodném ostrově jsem ukončil slibem „Konečně konec.“ Jeho nynější porušení vysvětluji přívalem událostí a informací, k nimž jsem se dostal až po více než třech měsících, co jsem předchozí texty napsal a odeslal.

Připomeňme si: Srí Lanka, dříve známá jako Ceylon, je ostrov ve tvaru perly, 430 krát 220 kilometrů, trošku menší než Česká republika, ale s dvojnásobným počtem obyvatel. Téměř všichni jsou gramotní a na rozdíl od Indie, jejího blízkého mohutného souseda, průměrný per capita příjem dosahuje dvojnásobku. Velká většina ostrovanů (75%) jsou Sinhálci, menšinu (12%) tvoří z Indie pocházející Tamilové. V Colombu, milionové metropoli, etnické složení je téměř půl na půl.

V prosinci 2004 ostrov zasáhla krutá vlna tsunami, která si vyžádala 35.000 lidských životů. Již desetiletí trvající občanská válka způsobuje smrt značně početnější. Cituji z vlivného týdeníku The Economist (9. 6. 2007): „Srí Lanka je mimořádně rozkošná (delightful), válkou trápená země.“ Bohatství historie a dary přírody nepřestávají přitahovat zájemce. V loňském roce 2006 ji navštívilo půl milionu turistů, mezi nimiž, předpokládám, byli i návštěvníci z České republiky – toť tedy v roce, kdy tam bylo násilnou smrtí ztraceno víc životů, než v explozivním, nebezpečném Afghánistánu! Těžko si věru představit v dnešních časech turistický zájezd zájemců, dychtících se seznamovat s půvabem Kábulu či Kandaháru. Když ve vzdálené Indonésii, na bájném ostrově Bali, zasáhli v roce 2002 islámští teroristé, jeden jejich hodně krvavý atentát dočasně postačil zabít všechen turismus a tím i téměř veškerou ekonomii na ostrově.

Z hlediska zájmu turistických kanceláří a ovšem i většiny obyvatel Srí Lanky, občanská válka neřádí na celičkém ostrově. Ona organizace s písmeny LTTE (Liberation Tigers of Tamil Eelam) s programem „ozbrojeného revolučního boje na dosažení nezávislosti“, zcela ovládá pouze poloostrov Jaffna – severní cíp země. Vedeni podivným tvorem jménem Velupillai Prahakaran (charakterizován též jako tyrannical hermit - „poustevník“), se tam podařilo vytvořit de facto policejní stát s vlastní soudní mocí a schopností vybírat daně. Armádě sinhálské většiny se stále nedaří vymýtit tuto tvrz. Při marných útocích došlo ke ztrátě 200 vojáků ve vlastních řadách a půl tuctu tanků (zhruba polovina celkového obrněného vybavení státu), aniž se podařilo získat píď terénu.

Jiná je situace podél severovýchodního pobřeží, jen částečně obydleného Tamilci. Kruťas Prabharan se momentálně domáhá, aby každá tamější tamilská rodina dodala dva potomky posílit povstalecké řady.

K většině násilných smrtí nedochází na bojišti a o horory není nouze na té či oné straně konfliktu. Dočítám se o svědectví dívky, popisující smrt svého otce, donuceného sloužit povstalcům a jak mu pak vládní vojáci uťali ruce, rozpárali břicho a k smrti ho umlátili. Jeho třináctiletého syna napřed přinutili být přítomen vraždě a pak se do řad vrahů připojit.

Ani mezi tamilskými Tygry nepřevládá harmonie, jak dokumentuje zběhnutí komandanta, známého pod jménem plukovník Karuna, s jehož skutečným jménem si dám pozor bedlivě slabikovat: Vinayagamoorthy Muralitharan. Demobilizoval pět tisíc bojovníků, rekrutoval novou milici, i s 200 dětmi ve vlastních řadách, s úkolem vyzvídat mezi Tamily a rovněž je i zabíjet.

Deset tisíc povstalců dovede držet v šachu a případně i vítězit na čtvrtmilionovou vládní armádou. Tito Tygři mají k dispozici několik pomalých letadel ploužících se tempem 260km/hod., údajně českého původu, o němž jsem ale nic přesnějšího nezjistil. S nimi se jim několikrát již zdařilo zasáhnout vyhlédnuté vojenské cíle. Vláda zareagovala iniciativou opatřit si ruské MIGy-29 (rychlost 2400km/hod.), což přimělo racionálněji uvažující hlavy raději se porozhlédnout po nákupu britských Spitfirů z druhé světové války, pokud již vše nevykoupil Hollywood.

Tygři zřejmě netrpí nedostatkem fondů, získávaných od značného množství soukmenovců roztroušených po světě, zejména v Americe, Kanadě, Británii a Austrálii. Dodavatelé zbraní mají k dispozici flotilu deseti lodí. Vláda nedávno oznámila, že tři z nich, s nákladem získaným v Indonésii, úspěšně poslala ke dnu.

O vyřešení tohoto úporného konfliktu v tropech se již delší dobou pokouší norsko-islandská monitorující komise z evropského sychravého severu.

Prozatím politická situace v Colombu nevede k přílišnému optimismu. Bývalý předseda vlády Ranil Wickremasinghe, podporující příměří a autonomii ve prospěch Tamilů, dostatečně rozběsnil nacionalisty ve vlastních řadách a prohrál volby. K porážce přispěl apel Tamilů volby bojkotovat – a tedy nepodpořit tohoto kandidáta, jehož vítězství by jim bývalo k prospěchu.

Zvítězil tedy daleko míň smířlivý předák Maninda Rajapakse. Jestliže se svět podivuje nad unikátním zjevem vládnoucího dua polských dvojčat Kaczyńských, přehlédnout by rovněž neměl být počin na Srí Lance, kde prezident Rajapakse si nejen přisvojil tři významná ministerstva (obrana, finance, veřejné práce), ale najmenoval tři své bratry do rovněž významných ministerských funkcí. Dohromady kontrolují téměř tři čtvrtiny všeho rozpočtu.

Hospodářství země značně prospívají pravidelné zásilky 2.5 miliardy dolarů úspor občanů pracujících zejména v arabských zemích. Inflace nicméně přibývá, což by mohlo být k prospěchu českých návštěvníků se zájmem o nepopiratelný půvab ostrova, libovat si na plážích pod ševelícími palmami a při té příležitosti se vyhnout poloostrovu Jaffna a severovýchodnímu pobřeží. Při návštěvě Colomba k případnému explozivnímu vzrušení může ovšem dojít. Ale v Kábulu a zejména v Bagdádu to je hodně horší, dostalo se mi ujištění.