Srpen 2007

Škodovy závody v létech 1938-1945

Jan Vinter

Období 1938–1945 bylo v novodobých českých dějinách velice složité. Po dobu šesti let německé okupace se ocitl český národ pod nadvládou tvrdé německé diktatury se všemi formami protektorátního (doslova koloniálního) zřízení, které bylo v prvních letech okupace zmírňováno poměrně širokou kulturní autonomií s cílem ovládnout český prostor jako bezpečné zázemí pro nacistický expanzivní válečné cíle.

Okupační německá správa byla budována tak, aby byly české země postupně přeměněny v nedílnou součást Říše; v duchu nacistické ideologie měla vrcholit germanizací českých zemí spojenou s přímou fyzickou likvidací části českého národa. České hospodářství bylo okamžitě aktivně zapojováno do systému nacistické řízené válečné ekonomiky.

Jedním z nejvýznamnějších zbrojních center, které získali nacisté po obsazení českých zemí, byly Škodovy závody. Už ve třicátých letech, v souvislosti se zostřující se mezinárodní situací, rozšiřovala plzeňská Škodovka svou zbrojní výrobu a těsně před vypuknutím druhé světové války činil její podíl v celkové produkci závodu 62 %.

Po mnichovském diktátu a následné okupaci čs. pohraničí prodal francouzský koncern Schneider et Cie, vlastnící ve Škodovce výraznou kapitálovou účast, své podíly čs. bankám a 32 % se tak dostalo do majetku Čs. zbrojovky Brno. Oba závody vytvořily společnost německy nazvanou Waffen Union Škoda – Brünn a tu po 15. 3. 1939 násilně pohltil mamutí koncern Reichswerke Hermann Göring. Získáním těchto čs. podniků narostl nacistický zbrojní arzenál až o 25 %. V celém protektorátu ovládal Göringův koncern přes 80 společností, v nichž pracovalo na počátku války 150 000 dělníků.

Nacisté vědomi si důležitosti Škodových závodů, vynaložili na rozšíření zbrojní produkce obrovské investice, rovnající se celkovému objemu investic v koncernu Škoda v letech 1927–38. Už v roce 1941 představoval podíl společnosti téměř 70 % bilančního úhrnu všech strojírenských podniků na území protektorátu. Právě v roce 1941 zhodnotil německý předseda správní rady Škodových závodů Dr. W. Voss postavení podniku jako jednoho z nejvýznamnějších, stojícího na stejné úrovni s tak velkými říšskými firmami, jako byly Krupp a Rheinmetall.

Výrobní program

Základ zbrojní produkce v době druhé světové války tvořila v Plzni munice a děla. Vyráběla se tu např. protiletadlová děla ráže 128 a 37 mm, polní děla a houfnice ráže 150 a 210 mm. Němci zde zavedli výrobu kanónu vz. 37 ráže 88 mm, který se využíval buď jako protiletadlový nebo protitankový.

Škodovka dodávala také děla ráže 127 mm pro výzbroj lodí a ponorek a nejrůznější součásti motorů pro letadla a ponorky, včetně obráběcích strojů pro opracování střeliva. Jen v roce 1943 bylo v Plzni vyrobeno 2677 děl různých ráží. Společně s pražskou ČKD se plzeňský závod podílel i na dodávkách samohybných děl a stíhačů tanků Hetzer, konstruovaných na podvozcích čs. tanku LT vz. 38.

72 % válečné produkce závodu tvořila zbrojní výroba, pouze 28 % připadalo na klasické strojní zakázky, ocelové konstrukce, náhradní díly, stroje na výrobu cigaret, elektrotechniku, atd.

Zvlášť důležité a preferované zbrojní zakázky byly zahrnuty do tzv. Vůdcových programů. Šlo o zbraně, jejichž výrobu kontroloval s pomocí zvláštních zmocněnců osobně Adolf Hitler. Ve Škodovce se jednalo o protiletadlová a útočná děla, děla pro ponorky a munici.

Díky kvalifikované dělnické pracovní síle měla škodovácká zbrojní produkce na svých bedrech kromě výroby ještě ne příliš efektivní opravy uvedených zbraní, výrobu náhradních dílů, ale také např. úpravy výzbroje ukořistěné německými armádami.

V roce 1943 bylo ve Škodovce zaměstnáno 36 000 pracovníků, z toho 50 % v přímé zbrojní výrobě.