Srpen 2007 ![]() Mylné prognózy českých prezidentůTomáš ZahradníkOteplovací kniha Václava Klause rozhojnila řadu politických prognostik sepsaných českými prezidenty. Stojí za pozornost, že dosud to byla historie plná omylů. Prezidentské odhady se nepotvrzovaly a události pravidelně šly jiným směrem. Začal to už Masaryk. Cestou z exilu do Prahy na podzim 1918 dopisoval knihu Nová Evropa - Stanovisko slovanské. Podstatu právě končící války vylíčil jako zápas středověkých institucí proti nástupu modernizace, demokratické éry a náboženské obrody. Za protivníky si Masaryk vyvolil vladařské dynastie a katolickou církev a na takto určeném bojišti se mu ruští bolševici jevili jako potenciální spojenci. Očekával, že se revoluce vybouří, jejich režim se zcivilizuje, zdemokratizuje a poevropští. Budoucnost Československa pak viděl v úzkém spojenectví s novým Ruskem, k němuž se ve formě federace malých států připojí také ostatní národy střední a východní Evropy. Vznikla by tak slovanská velmoc, proti níž by si Německo nic nedovolilo. Jenže bolševický režim šel svými cestami, až v srpnu 1939 došel k přátelskému rozdělení sfér vlivu ve střední Evropě s nacistickým Německem. Dvacet let po Nové Evropě upravil Edvard Beneš Masarykovu koncepci podle nových okolností. Jeho Úvahy o slovanství, prvně vydané v Londýně roku 1944, opět počítaly s proměnou Sovětského svazu. Beneš v projevech a esejích z válečných let tvrdil, že sovětský režim se poučí z napadení Hitlerem. Předpokládal, že se Východ a Západ začnou sbližovat. Východ se bude demokratizovat, Západ čeká radikální socializace, začátek éry osvíceného státního hospodaření, založeného na vládním plánování a řízení zestátněného průmyslu. Jenže Sovětský svaz demokratizační vlnou neprošel a svůj model vládnutí vnutil všem, kterým mohl. Státní řízení průmyslu ani centrální plánování se neosvědčilo a socializační vlna brzy opadla. Přímým předchůdcem Klausovy modré planety je Letní přemítání Václava Havla. V druhém roce své prezidentury diagnostikoval Havel „společenský marasmus“ a rostoucí znechucení z porevolučních poměrů. Jedním z hlavním témat knihy byla snaha o udržení jednotného Československa. Havel vyslovil obavu, že by rozdělení státu mohlo nepříznivě ovlivnit celou Evropu a nadlouho zhoršit vztahy mezi Čechy a Slováky. Jenže Československo se bez větších potíží rozdělilo a vzájemné vztahy se tím zlepšily. (S odstupem času získává na půvabu Havlovo přání mít ve střednědobé perspektivě za prezidenta „šedovlasého moudrého profesora“, i když Klause tím asi nemyslel, ten byl v srpnu 1991 jenom kandidát věd.) Bilance Masarykových, Benešových a Havlových politických prognóz ukazuje, že čeští prezidenti-esejisté se pravidelně míjeli s cílem - přesnou analýzou situace a očekávaného vývoje. Při zpětném pohledu je dobře vidět, že tu většinou bývalo přání otcem myšlenky, že vlastní zkušenosti prezidentů a jejich ideová východiska zastiňovala pohled na skutečné potíže, které se blížily. Český prezident-esejista byl svého druhu atrakcí včera jako dnes. Všichni se dočkali okamžitého zájmu v cizině, překladů svých děl do světových jazyků a lichotivých recenzí v zahraničním tisku, které doma dělaly dojem planetární události. Další společná vlastnost: po nedlouhé době byly ty knihy mrtvé, zapomenuté a nečtené, studované jen akademiky z profesní povinnosti. Což je nejen bilance, ale také nápověda. (MFDNES) Zpátky |