Zaří 2007

Události od 19. do 28. července 2007

Bohumil Doležal

Denní komentáře Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky. V srpnu má autor dovolenou.

Čtvrtek 19. července

Daňoví experti ODS došli k názoru, že radikální snížení daní, které navrhl Vlastimil Tlustý a jeho frakce, je neproveditelné, protože by se neúměrně zvýšil výpadek příjmů veřejných rozpočtů, a ten by pak bylo nutné snížit neúměrným zvýšením dolní sazby DPH, což je nepřijatelné pro koaliční partnery. Nechápu, proč věc, která musí být na první pohled či poslech jasná i těžkému oligofrenikovi, musí v ODS zjišťovat daňoví experti. Daňoví experti ODS teď připraví mírnější návrh, o němž se zase neví, zda bude přijatelný pro poslance Tlustého a jeho lidi. ODS je strana zvláštního ražení, lépe řečeno, zmatek, který v níž momentálně panuje, připomíná svět filmů Louise de Funčse.

Na trati Praha – České Budějovice se podařilo opět vpustit na jednu kolej dva vlaky. Dosavadní zkušenost praví, že kdykoli se zvolí tento postup, skončí srážkou (v tomto případě se jí podařilo na poslední chvíli odvrátit, vlaky se zastavily). Nejspíš v ČD pracuje experimentátor-optimista, který této zkušenosti nevěří. Je pravda, že pokud by se skutečně prokázalo, že na jedné koleji se mohou v protisměru minout dva vlaky, znamenalo by to skutečnou revoluci v železniční dopravě a pan Dušek a jeho lidé by mohli právem žádat pětkrát vyšší platy.

Chystá se radikální změna zahraničního kursu českého státu, píše v Právu Alexandr Mitrofanov, a nepochybně má pravdu. Mýlí se jen v její povaze. Domnívá se, že (současná) vláda chce být dobrovolným rukojmím nikoli Spojených států amerických, ale jedné americké vlády. Zatímco to spíš vypadá tak, že příští česká vláda chce být už zase dobrovolným rukojmím nikoli specielně Putinova impéria, ale ruského impéria obecně.

Čeští stoupenci radarové základny dostali další citelnou ránu: její výstavbu „v tak bezprostřední blízkosti Slovenska“ (vždycky jsem si myslel, že z Brd je na slovenské hranice poměrně daleko) odmítá slovenský premiér Fico. Říká to sice jako svůj osobní názor (nikoli názor slovenské vlády), jen nevím, zda to není trochu podobné, jako když o svém ryze soukromém názoru mluví Muammar Kaddáfí, s nímž si při své návštěvě Libye tak dobře rozuměl.

„Brity vystrašil cvičný let dvou ruských bombardérů“, píší v Právu. „Brity vyplašil let ruských bombardérů“, můžeme se dočíst v Lidových novinách. Šlo o to, že zmíněná ruská letadla se pohybovala k hranicím britského vzdušného prostoru, takže proti nim vystartovaly britské stíhačky. Podělaní Britové! To my Češi jsme jinačí hrdinové. Nás nerozhází ani to, když ruská letadla nejen směřují do našeho prostoru, ale dokonce do něho vletí, přistanou na našich letištích, vyskáčou z nich vojáci a zůstanou pak u nás dvacet let.

Zdá se, že pod šéfem ÚOOZ Kubicem se houpe křeslo. Vláda se prý obává jeho pověsti „neřízené střely“, píší v Mladé frontě Dnes. Problém si způsobil do určité míry pan Kubice sám: ne snad tím, že nechce jít na ruku žádnému mocenskému uskupení (to by mu sloužilo ke cti), ale tím, že dopustil, aby se problémy, na něž narážel při své práci, staly politickým klackem v předvolebním boji. I pokud chtěl jen využít politické situace těsně před volbami pro vyřešení svého pracovního problému, mohl si spočítat, že později se ho budou dbát i jeho tehdejší političtí protektoři. Nebudou mít žádnou záruku, že příště neudělá totéž jim.

Miloš Čermák představuje v Lidových novinách svého prezidentského kandidáta. Je jím ministr Schwarzenberg. Vynikající nápad. Teď už zbývá jen zajistit těch 141 poslanců a senátorů, kteří ho budou volit. Už je vidím, jak se do toho hrnou.

Prezident Klaus jmenoval soudkyněmi tři čekatelky, které si kdysi odvážily si na Jeho prezidentskou výsost stěžovat. Zřejmě mu publicita v té věci nebyla vhod, spočítal si asi, že mnoho bodů u veřejnosti mu jeho trucování nevynese. Bude třeba v publicitě pokračovat, protože jde v první řadě o ty dva, co svou stížnost nestáhli – o pana Langera a paní Krejčíkovou.

Veřejnost EU považuje změny klimatu za zásadní, píše v LN první náměstek ministra životního prostředí Dusík. Tak to je hotová věc: pokud si to odhlasovali, je to tak a už s tím nikdo nehne.

Pátek 20. července

V červnu ubylo ve srovnání s květnem 2% lidí, kterým by americký radar na území ČR nevadil, a přibyla 4% těch, kterým vadí. Mohu zodpovědně prohlásit, že je mi to jedno. Budu pro radar, i kdybych byl v téhle zemi sám.

To ale neznamená, že by mi bylo jedno, jak neuvěřitelně zmatlaná je prezentace přívrženců radaru. Poté, co byla s velkým mediálním kraválem prezentována iniciativa „Pro referendum“, ozvalo se taky pár veřejně známějších lidí, kteří jsou proti referendu a pro radar. Způsob, jakým to učinili, je pozoruhodný: obrátili se k Úřadu vlády (tak se kdysi „pracující“ obraceli k ÚV KSČ) a čtenáři se o tom dozvěděli z čtenářského dopisu vládního koordinátora komunikace programu protiraketové obrany Tomáše Klvani (!) v Lidových novinách. Aby si každý dovedl představit, jak to bylo naorganizováno (představí si to i tenkrát, když to vůbec organizováno nebylo). Pro Krista Pána, který mamlas to má na svědomí: proč se neobrátili na veřejnost a proč tomu nedali nějakou působivější formu? Podepsali to mj. Ladislav Smoljak, Libor Pešek, Tomáš Töpfer, Jan Hřebejk, Ladislav Špaček (minimálně on by měl vědět něco o publicitě). Je opravdu těžké si představit zkaženější a promarněnější šanci: pohřbili nejen tu svou, ale bohužel asi i všechny další v témže duchu.

Tomáš Klvaňa také v Právu obhajuje Alexandra Vondru za to, že hrozil znovuzavedením povinné vojenské prezenční služby v případě, že ČR odmítne základnu. Výrok je neobhajitelný nesmysl: když odmítneme americkou základnu, uděláme prostor ne pro prezenční službu, ale pro základny těch, co se nás předem nebudou ptát na dovolení.

Jiří Paroubek se vyjádřil k otázce kandidatury Jiřího Dienstbiera na prezidentský úřad. Zároveň místopředseda PS Zaorálek mluvil o způsobu prezidentské volby a prezidentských pravomocích.

V Senátu zatím zuří boj o památné dny a státní svátky. Senátor Mejstřík usiluje o vymazání MDŽ ze seznamu významných dnů. Považuji sice MDŽ za hloupost, ale zároveň bych řekl, že by síly vynaložené bojem proti ní bylo možno využít nějak rozumněji. Návrh senátorů ODS na zrušení 1. máje jako státního svátku je podle mého názoru zhovadilost.

Zelení nepovedou jednání s komunisty o prezidentském kandidátovi, ale nevadilo by jim, kdyby komunisté pro jejich kandidáta hlasovali. Snad není takový problém navrhnout kandidáta, pro kterého by komunisté nehlasovali ani náhodou. Stanovisko Strany Zelených by tím ztratilo zvláštní punc, který z nich činí horkého kandidáta na příštího bobříka vyčuranosti.

„Polský tisk: Kaczyński u Bushe skoro na kolenou“, zní titulek v Právu. Ve skutečnosti z informace vyplývá, že tak psaly jedny (i když vlivné) polské noviny, totiž Gazeta Wyborcza. Příspěvek do rubriky Jak číst Právo.

Poslanec ODS Šejch se pozastavuje nad tím, že za řízení v opilosti mu jednak vzali řidičák a jednak nadělili trestné body. V MfD mu radí, aby raději nepil. Stejně se dá poradit tomu, kdo je za jeden trestný čin odsouzen k pěti letům natvrdo a zároveň k dvěma letům s podmínkou na pět let, aby se raději vystříhal trestné činnosti. To nic nemění na tom, že jde o dvojí trest za jednu věc.

Ještě ke jmenování čekatelky Svobodové, která si na Klause stěžovala, soudkyní. Člověk by byl skoro náchylný Klause chválit, že to nakonec překousl a jmenoval ji. Ve skutečnosti je to tak, že ji za trest nechal zlomyslně dva roky čekat.

Jiří Dienstbier vstoupil do KSČ v roce 1958. Lidovým novinám k tomu řekl: „Vždyť my jsme vstupovali do strany Literárních novin…“ jenže Literární noviny se staly reformně komunistickými až v roce 1963, v druhé polovině padesátých let je po krátkém období jakési bezradnosti (šéfredaktora tehdy dělal cynický oportunista a pozdější normalizační borec Jan Pilař) „znormalizovali“ a do čela dosadili stalinistu Josefa Rybáka.

Sobota 21. července

Paroubek se zatím marně uchází o přízeň předsedy KSČM Filipa ve věci spolupráce při prezidentské volbě. Filip se s ním chce sejít až poté, co bude rozhodnuto o reformě veřejných financí (komunisté zřejmě ČSSD nedůvěřují, že bude dost zásadně proti) a požaduje ne bilaterální schůzku ČSSD – KSČM, ale schůzku představitelů všech stran vyjma ODS (měla by tedy vzniknout jakási protiklausovská národní fronta). Komunisté taky stanovili jasná kritéria. O případné podpoře budou uvažovat podle toho, jak se kandidát staví k reformě veřejných financí a k případnému umístění amerického radaru na českém území. Dienstbiera zatím zásadně neodmítli, podle místopředsedy poslaneckého klubu Černého ovšem někteří komunisté Dienstbierovi vyčítají „jeho příklon k politice Václava Havla vůči Německu a k sudetoněmeckým organizacím“. Je zjevné, že komunisté jsou připraveni své partnery pořádně vydírat a že jejich požadavky jsou, jak se dalo tušit, neslučitelné se zájmy ČR. Pokud by byl zvolen kandidát podle jejich gusta, byla by to ještě větší katastrofa než současný prezident, a to už je co říci.

Jeden ze signatářů výzvy pro referendum Jan Kačer se sešel s vládním koordinátorem Klvaňou. Nechce prý vyvolávat žádný „veřejný bunt“, ale získat co nejvíc informací. Klvaňa pak k petici řekl: „Jsem rád, že oni tou svozu peticí trochu rozpohybovali tu českou diskusi a povznesli ji na vyšší úroveň.“ Nevím, co tím chce dokázat, není to pravda, petice je pokus odpůrců základny získat proti ní další body ve veřejném mínění. Na tom nic nemění fakt, že lidé jako Kačer, Fischerová nebo Kubišová o tomhle instrumentálním charakteru akce zřejmě vůbec nic nevědí. To je jejich problém.

Ministr Schwarzenberg prohlásil včera ve Financial Times, že Rusko by se mohlo stát za pět až deset let hrozbou pro Evropu a touží obnovit své někdejší supervelmocenské postavení. Opor proti americké základně v ČR a v Polsku je součástí tohoto úsilí. Rusko prý chce v zásadě obnovit status, kdy o Evropě rozhodovalo ono a Amerika. Ministr má v mnoha věcech pravdu, některé jeho formulace nejsou podle mého názoru zcela přesné. V dnešní Mladé frontě vyšel článek Jana Rybáře, který je – možná jen shodou okolností – faktickou polemikou se Schwarzenbergem.

Jiří Dienstbier poskytl v rámci své neoficiální prezidentské kampaně rozhovor Právu. Říká v něm mj.: „…pokud jde o vztah k Evropské unii mají někteří poslanci a senátoři ODS blíže k mým názorům než k eurofobním postojům svého čestného předsedy.“ To může být dost dobře pravda. Pořád tu jsou ale základní limity, které stanovil předseda KSČM Filip: reforma veřejných financí a americký radar. A v těchto základních věcech má Dienstbier bohužel podstatně blíž ke KSČM. V případě radaru to přímo z rozhovoru vyplývá. Dienstbier kromě toho tvrdí: „když nebudeme budovat silnou a jednotnou Evropu, tak se můžeme opět dočkat toho, že o našich životech a naší bezpečnosti se budou dohadovat jen Američané a Rusové.“ Stavět takhle Rusy a Američany (z doby studené války) na jednu úroveň je demagogie hodná člověka, který v lecčems zůstává srdcem komunista. Kromě toho Evropa v současné době nemá a ani mít nebude na to, aby tvořila sílu srovnatelnou s Ruskem nebo USA, a není důvod, proč by se měla separovat od USA, s nímž ji pojí tradice, zájmy a politické uspořádání. Pokud se Evropy zmocní emancipační mindrák, jsou ohroženy v první řadě oblasti někdejšího ruského záboru.

V Turecku proběhnou mimořádné volby. Pokud dopadnou tak, že turecká armáda, ochránce sekulárního tureckého státu, se bude cítit nucena zasáhnout, a Evropa jí v tom pod praporem ideologie lidských práv zabrání, vydá Turecko na pospas islamismu a pořídí si do budoucna druhý Írán, jen třikrát silnější a podstatně bližší. Pokud se Evropa bude starat bezhlavě a fanaticky o lidská práva všude jinde, přijde nakonec o lidská práva doma. (Tím nemá být řečeno, že má porušování lidských práv všude jinde ignorovat: jen že, pokud si při tom bude sama pod sebou podřezávat větev, neprospěje to nakonec lidským právům ani ve světě, ani v Evropě).

Vedro jako téma se už opotřebovalo a všechny noviny se pro změnu věnují Harrymu Potterovi. Spisovatelka Iva Procházková si nedovede představit, že by Harry zemřel. „Je to jako kdyby Alexandre Dumas zabil d´Artagnana.“ Nevím, co četla paní Procházková v dětství za knížky, „Tři mušketýři ještě po deseti letech“ totiž končí d´Artagnanovou smrtí.

Pověstný český anarchista Slačálek se zmocnil časopisu Nový Prostor, jehož prodejem si přivydělávají na živobytí bezdomovci. V Kavárně Mladé fronty Dnes ho kritizoval Adam Drda a Slačálek mu vytýká, že rozebral všeho všudy jedno číslo časopisu a cituje dva články z jiných čísel. Pokud by to byla pravda, Drdovi se příliš nedivím, normální člověk o mnoho víc textů tohoto typu nesnese. Já jsem například nečetl ani jedno číslo, a pokud mne k tomu někdo nedonutí např. mučením , nehodlám si žádné přečíst ani v budoucnosti.

Marek Loužek informuje v Mladé frontě Dnes o nové knize brněnského politologa Petra Fialy. Fiala v ní prý mj. tvrdí, že česká společnost je stejně postkomunistická, jako je Španělsko postfrankistické nebo Německo postnacistické. Jsme prý standardní, a nikoli postkomunistickou zemí. To je pozoruhodné: třetí nejsilnější česká politická strana je neobrežněvovská KSČM, druhá (nebo už první) nejsilnější strana, ČSSD, se už třese na to, jak s ní uzavře nepsanou opoziční smlouvu, balancujeme nad propastí autoritářského režimu s mnoha rysy toho, co jsme už zažili před rokem 1989, od roku 1996 jsme neměli vládu s výraznou většinou v PS, a pan Fiala mluví o standardní zemi a srovnává nás se SRN. Není tu náhodou Klausovo přání otcem myšlenky?

Pondělí 23. července

Česká republika má – aspoň podle údajů, které dnes uvádí MfD – jeden z nejsilnějších policejních sborů v Evropě, aspoň když to poměřujeme počtem obyvatel, na které připadá jeden policista. V Holandsku to je 443, ve Finsku 662, kdežto u nás jen 210. Obávám se, že tyto údaje jsou relativní a nesouměřitelné. Záleží totiž na povaze těch obyvatel. Holanďané jsou tací, že tam stačí jeden policajt na 443 lidí, u nás je i jeden na 210 ještě málo.

Komunisté se jasně vyslovili v tom smyslu, jak musí být vyprofilován prezidentský kandidát, aby mohli uvažovat o jeho podpoře. Jiří Dienstbier tak vyprofilován je. Je to ovšem dobrý důvod, proč by prezidentem být neměl.

V Rusku vznikla řada publikací pro „profesory dějin a sociálních věd“ (není jasné, zda středoškolské nebo vysokoškolské nebo vůbec všechny), které poskytují instrukce, jak a co říkat o nejnovějších ruských dějinách a zejména o prezidentu Putinovi. Základní myšlenka je, že prezident Putin chrání SSSR proti imperialistickým plánům USA, které usilují o vytvoření globálního impéria a pokoušejí se Rusko izolovat od dalších postsovětských republik. Cíl publikací prý není bránit studentům, aby si utvořili vlastní názor, ale „interpretovat události způsobem, který podněcuje národní hrdost“. Zde se vychází z předpokladu, že pokud by to nebylo dostatečně zdůrazněno, mohly by události samy o sobě národní hrdost spíše deptat, a dějinám je tedy třeba nějak pomoci. Jeden z autorů instrukcí se nechal slyšet (zatím prý na svém soukromém blogu): Budete děti učit podle knih, které vám dáme, a tak, jak Rusko potřebuje. Aby učil dějiny rusofob nebo někdo amorální, je prostě nepřípustné. Tu špínu je potřeba vyčistit, a pokud to nepůjde jinak, tak i silou.“ Žvanit takovýmhle způsobem je školácká chyba, která naznačuje , že na to pořád ještě nemají dost sil. Až na to dost sil mít budou (a to se nesporně stane), budou to prostě bez zbytečných řečí dělat. Nicméně v Rusku se rodí základy stalinismu s lidskou tváří. Kéž by to zůstalo jen jejich problémem!

Spisovatelka Eva Hauserová píše v MfD o euthanasii mj.: „Je naprosto absurdní, aby člověk neměl právo na milosrdné uspíšení konce života, kterému se těší každý domácí pes nebo kočka.“ To je prosím nedorozumění. Kočičky a pejskové se netěší žádným právům: když veterinář uzná za vhodné, píchne jim prostě smrtící injekci a basta. Neptá se jich na dovolení, protože to ani nejde.

Marek Loužek píše v MfD sebejistě: „ropa se nikdy nevyčerpá, protože se stále budou nacházet nová ložiska a zdokonalovat metody těžby“. Nemohu si pomoci, ale bohužel mi to připomíná Haškovu teorii o tom, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna, daleko větší.

Zbyněk Petráček píše v LN: „Když vyhrají ve Španělsku lidovci nebo v Německu CDU, nikdo nestraší možnou obnovou inkvizice. Když ale v Turecku vítězí strana spravedlnosti a rozvoje, rezonuje nejistota.“ Pan Petráček zjevně vychází z předpokladu, že křesťanství i islám jsou jedno a to samé, prostě opium lidu. Ve skutečnosti různá náboženství mají různou povahu a proto i stupeň nejistoty ohledně toho, do jaké míry budou ovlivňovat politiku, může být různý.

Úterý 24. července

Nejprve dvě zprávy z hájemství Policie ČR. Policejní prezidium si nechalo za dva a půl milionu Kč udělat průzkum veřejného mínění ohledně důvěryhodnosti policie. Podle průzkumu policii důvěřuje přes 70% obyvatel. Výsledky nápadně připomínají výsledky průzkumů, které si dává dělat o svých preferencích ČSSD. Ředitel dopravní policie Bambas byl svými nadřízenými vyzván, aby rezignoval. Odmítl to a bude zjevně odvolán. Bude zajímavé sledovat, zda se stane poradcem ČSSD.

Politici zleva i zprava dávají za pravdu prezidentu Klausovi v jeho sporu s Městským soudem v Praze (resp. jeho kasační stížnosti na rozsudek soudu ve věci soudního čekatele Langra). Formálně může mít Klaus pravdu v tom, že (nesmyslná) ústavní úprava mu dává právo odmítnout jmenování soudce z jakýchkoli důvodů a taky třeba docela bezdůvodně, jen aby realizoval svůj majestát. Věcně a morálně vzato je jeho postup vůči soudním čekatelům nehorázný, ostudný a neomluvitelný.

Zpupní Teutoni ruší našim mírumilovným obyvatelům „pohraničí“ televizní signál. Je to už casus belli? Když do toho půjdeme, Polsko nám určitě pomůže.

Libye konečně (po zprostředkujícím zásahu EU a prezidenta Sarkozyho) propustila pět zdravotních sester, které byly bestiálně mučeny,pro nic za nic odsouzeny k smrti a osm let drženy ve vězení. Teď se vrátily domů a bulharský prezident jim udělil milost (za to, co neudělaly). Kdosi (neví se kdo) zaplatil Libyi horentní sumu za jejich propuštění. Dá se očekávat, že lov na Evropany (nebo Evropanky) se teď stane oblíbeným sportem v divokých afrických a asijských zemích. Je velmi výnosný a v podstatě bez rizika.

V Právu jsem si přečetl, že belgický politik Yves Leterme rozladil „francouzsky mluvící Vlámy“. Co jsou to francouzsky mluvící Vlámové? Francouzky mluvícím Belgičanům se říká Valoni.

Podle ČTK přispěje člověk snědením kilogramu masa k vypuštění většího množství skleníkových plynů, než kdyby jel tři hodiny autem a přitom nechal doma rozsvícena všechna světla. Nikdy v životě jsem nesnědl najednou kilogram masa a neutušil jsem, že to má za následek tak fatální zažívací potíže.

Středa 25. července

Po intervenci eurokomisařky Ferrerové-Waldnerové a manželky francouzského prezidenta Sarkozyho byly bulharské zdravotnice propuštěny z libyjského vězení vrátily se domů.

Ředitel dopravní policie Bambas si stěžuje, že mu nikdo nesdělil žádný pádný důvod pro jeho odvolání. Existuje vůbec někdo, kdo by kdy byl připustil, že mu byl sdělen pádný důvod pro jeho odvolání? Je velmi problematické tvrdit, že by pan Bambas měl bezprostřední podíl na růstu počtu smrtelných nehod na českých silnicích. Na druhé straně je pochopitelné, že po osmiletém vládnutí sociální demokracie je nynější vláda tlačena do více personálních změn víc, než kdyby byla ČSSD u vesla jen jedno volební období. Taky relativní slabost vlády podporuje její úsilí po personálních změnách (to je sice vysvětlení, ale samozřejmě ne ospravedlnění). Zdá se, že se postupně dopracujeme ke stavu, kdy kromě existující vládní státní správy bude vždy existovat ještě virtuální opoziční a při střídání stráží by si prostě vymění role. A celý civilizovaný svět z nás bude mít srandu.

Vláda hodlá rovněž (v souvislosti s příštím předsednictvím ČR v EU) vystřídat velvyslance u EU Kohouta dříve, než mu vyprší jeho čtyřletý mandát. Pan Kohout je člen ČSSD a ČSSD řve. Pan Kohout je ovšem předlistopadový člen KSČ (a tehdy odstartoval svou diplomatickou kariéru). Vůbec se vládě nedivím, že si ve vztahu ke kariérním (jak trefné označení) diplomatům předlistopadové provenience chce zachovat jakousi rezervu.

Proti dopisu, který poslal prezident Klaus paní Markétě Smutné, dceři dítěte, jež bylo z rozhodnutí soudu napřed umístěno na psychiatrické klinice motolské nemocnice a poté v dětské léčebně v Říčanech, těžko něco namítat. A kdyby byl Klaus tímhle způsobem reagoval hned poprvé, poté, co paní Smutná podle mého přesvědčení zmanipulovala svou dceru k výrobě dojemného dopisu panu prezidentovi, tak by to vůbec nemělo chybu. Místo toho si potentáti z ODS napřed vyskakovali na soudce Sládka a posléze došli k závěru, že problém je na straně matky. Je mi líto, bylo to vidět od samého počátku.

Mladá fronta Dnes informuje o náboženském hnutí „matky Lasany“ alias Petry Schořové. Skličující na celé věci je, že drtivá většina obyvatel téhle země určitě necítí nejmenší rozdíl mezi křesťanstvím a touto šaškovskou hloupostí. A pokud ano, tak v neprospěch křesťanství.

Čtvrtek 26. července

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí Bursík náhle zmizel. Stopy vedou kamsi do Pákistánu. Možná, že se teď už někde v pákistánských velehorách na utajeném místě pokouší získat pro zelené ideje samotného Usámu bin Ládina. Byla by to akce ještě záslužnější než nedávné získání Muammara Kaddáfího pro demokracii.

Nejvyšší soud dal za pravdu Městskému soudu v Brně a Krajskému soudu tamtéž v případu evangelického faráře Jana Šimsy. V roce 1978 jej totiž odsoudily k nepodmíněnému odnětí svobody na osm měsíců za útok na veřejného činitele. Pan Šimsa bránil svou manželku, které jakýsi estébák při domácí prohlídce kroutil ruce, a povalil dotyčného na postel. To je dobré. Na jednu stranu se tu – zejména v Právu, kde jinde - honosně a zjevně účelově tvrdí, že StB byla zločinecká instituce (a tvrdí se to ve snaze zabránit tomu, aby se ubližovalo fízlům), ale když se jí někdo z pochopitelných důvodů a zcela nevinným způsobem opřel, nechá se mu punc kriminálníka. Kdyby jim to byl tenkrát pan Šimsa podepsal, byl by dnes na tom lépe. Kdekdo by se ho zastával. Proti případu pana Šimsy je případ Vladimíra Hučína (způsob, jak s ním polistopadové soudy zacházely) poměrně nevinná záležitost.

Alexander Solženicyn protestuje v rozhovoru pro německý Der Spiegel proti ztotožňování „sovětského“ s „ruským“.

Slovenskou studentku Hedvig Malinovou loni zmlátili dva hromotluci, údajně proto, že mluvila na veřejnosti maďarsky. Slovenská policie nejprve dospěla k závěru, že si to Malinová všechno vymyslila (za což jí hrozila obžaloba a několikaletý trest), teď, zhruba po roce, tvrdí, že ji sice zmlátili, ale jinak, než to ona vylíčila.

Vladimír Dlouhý prý dostal nabídku, aby se stal českým velvyslancem u EU. Bylo by to logické: pan Dlouhý je něco velmi podobného jako pan Kohout nebo pan Telička, jenom v pravicovém hávu.

Pátek 27. července

Agentura Eurobarometr zjišťovala, ve kterém velkém městě EU se nejlépe hledá práci. Zjišťovala to tak, že se ptala vzorku obyvatel velkoměst, zda věří, že v jejich městě lze snadno najít práci (Praha dopadla velmi dobře). To jsou snad dvě různé věci: co si lidé myslí a co je pravda. Kdyby si většina Pražanů myslela, že je zeměkoule placatá, zeměkoule se přece kvůli tomu nezplacatí.

Komunikace českého premiéra s veřejností má své kouzlo. V posledním Reflexu prý na otázku, jak se bude jmenovat jeho dítě, odpověděl: čtenářům je do toho hovno. Ve skutečnosti jim to může říci, taky nemusí, jen nechápu, proč je přitom musí urážet. Kdo ví, třeba se Reflex mýlí a je to vůbec nezajímá.

Protože se bývalý pracovník ÚOOZ dal do služeb podnikatele Pitra a protože (prý) zároveň udržuje styky s lidmi z útvaru, žádá předseda bezpečnostní komise ČSSD Tejc mj., aby bylo celé vedení ÚOOZ postaveno mimo službu. Neměli by být spíš rovnou utraceni?

ČSSD odmítla účast ve vládní komisi pro zdravotnictví, údajně proto, že ministra Julínka nepovažují za seriozního partnera. Octli se v izolaci (komunisté s nimi v tomto případě nedrží basu, nic je to nestojí). ČSSD tak demonstruje před veřejností svůj negativismus. Člověk by řekl, že takhle okatě předvedená nesnášenlivost straně body nezíská, ale kdo ví? Třeba se paroubkovsko-rathovský způsob politiky jako pokračování občanské války jinými prostředky veřejnosti zamlouvá a ČSSD kvůli tomu rostou preference.

Ústavní soud zrušil rozsudky krajského soudu v Praze a Vrchního soudu, jimiž byla ČT odsouzena k omluvě za reportáž kritizující soudkyni Píchovou. Soudkyně se měla podílet na politických procesech proti disidentům.

Mladá fronta Dnes se věnuje minulosti Jiřího Dienstbiera. Mladá fronta Dnes působí čím dál tím výrazněji jako prodloužená ruka Hradu. Kromě toho, že kompromituje Klausova potenciálního protikandidáta, dnes ještě obhajuje svého guru ve sporu se soudním čekatelem Langrem. Článek o Dienstbierovi obsahuje některé dosti nehorázné exministrovy výroky (spoluvězni v base za totality na něho museli donášet, aby jim zkrátili tresty; věta má správně znít „donášeli na něj, aby jim zkrátili tresty“, jaképak museli. Dienstbier rovněž tvrdí, že velké amnestie z 60. let byly výsledkem tlaku lidí jako on, kteří vstoupili do KSČ, to je zejména u amnestie z roku 1960 směšný alibismus. Kdyby tam lidé jako on nevstoupili, nemohlo by se prý nic pohnout, bohužel se to pohnulo také k chaosu pražského jara a 21. srpnu 1968, protože tito lidé zároveň trpěli nesmyslnými iluzemi o „socialismu“. Na druhé straně tvrzení, že „zatímco na československých hranicích v té době chytala Státní bezpečnost běžence téměř denně, Dienstbier se v cizině choval jako protřelý světoběžník“, by chtělo doplnit a upravit. Jednak hranice nestřežila StB (ale to je maličkost), jednak zhruba od roku 1964 se dalo za železnou oponu jezdit bez velkých problémů i na turistické zájezdy, nejprve ve skupinách, později i individuálně. Bylo to, řekl bych, o něco jednodušší než za „normalizace“. Taky si vůbec nejsem jistý, zda v roce 1966 nebo 67, když už byl režim v poměrně dost velkém rozkladu, musel být zpravodaj rozhlasu v USA zároveň agent rozvědky. Chtělo by to nějak doložit a ne jen nepříliš slušně spekulovat. Proč se snaží nasadit Dienstbierovi psí hlavu za každou cenu, je to zbytečné a málo věrohodné.

Sobota 28. července

Nejprve jedna dobrá zpráva: paní Topolánková řekla Právu, že „vlastní politické ambice nyní odsouvá do pozadí“. Nebude tedy dále své soukromé problémy transformovat do politických iniciativ, angažovat se v různých obskurních pastranách a dávat obtěžovat tak českou společnost za to, že ji opustil manžel. Sláva!

Výbor OSN pro lidská práva vytýká ČR skrytou segregaci Romů ve školách, chybějící nezávislý orgán pro vyšetřování stížností na policii a používání síťových a klecových lůžek. OSN je dosti směšná a bezmocná organizace; sdružuje nejrůznější násilnické státy a zároveň funguje jako arbitr demokracie. Vláda jednoho členského státu držela na základě falešného obvinění pět občanů jiného členského státu šest let ve vězení, brutálně je mučila, odsoudila je k smrti. Na jaký efektivní zásah se zmohly orgány OSN a Výbor pro lidská práva v této věci? Skutečná váha zprávy výboru by měla odpovídat těmto skutečnostem (pokud jde o nezávislý orgán pro šetření stížností na polici mají ovšem pravdu, dokonce i od něčeho tak pokleslého, jako je OSN, se lze v něčem poučit).

Noviny opět píší o případu z Postoloprt v červnu 1945. Nejoriginálnější je samozřejmě článek z Práva. Píše se tam, že šlo o „mladé Němce“ (to je dosti obecné vymezení; ve skutečnosti jim bylo mezi 14 a 15 lety). Ke slovu se dostává „důvěryhodný zdroj, který si nepřeje být jmenován“, přesněji řečeno „jeden z bývalých vyšetřovatelů celorepublikového úřadu vyšetřování“. Naše úřady prý svými rozhodnutími ustupují „dodnes trvající nenávisti starých nacistů“. To je zvláštní, když se někomu nelíbí, že nejdřív mučili a pak zabili pět dětí, musí to být starý nacista. Státní zastupitelství prý vyšetřovateli (dnes již naštěstí bývalému) uložilo, aby vyšetřování (jiných) vražd neodkládal s odkazem na Benešovy dekrety. Samozřejmě, je to věcně nesprávné, mohl by se odvolat nanejvýš na zákon č. 115/1946 Sb. O právnosti jednání souvisejících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků (zákon je takové povahy, že jakási jeho polokritika se ocitla dokonce v Česko-německé deklaraci). Krajská státní zástupkyně, soudě podle zprávy Práva, má starost zejména o to, že by „sudetští Němci takové věci mohli využít ve svých kampaních proti republice“. Pátrání je zjevně v dobrých rukou a je předem jasné, že se vyšetří … (zde vypouštím jedno slovo, které s oblibou používá premiér Topolánek).

S touto zprávou se zdá velmi volně souviset hodnocení gladiátorských her a vůbec cirkusových zábav ve starém Římě z pera Michala Mocka: „Brutalita scén a masivní přítomnost smrti se postarala o špatnou pověst her, ať už právem nebo neprávem začaly být spojovány s nejhoršími zvrácenostmi.“ Zřejmě křenovská kritika „prézentismu“ (chybného nazírání minulých dějin současnýma očima) a požadavky politické korektnosti platí i pro náš vztah k nechutným zábavám starých Římanů.

Alexandr Mitrofanov tepe v Právu ministra financí Kalouska dvěma případy, které zjevně považuje za největší skandály KDU-ČSL: kauzou Jiřího Čunka a písní Vlasty Parkanové (tj. přesně řečeno tím, že Parkanová zpívala v písni Jana Vyčítala, propagující americký radar, spolu s autorem refrén). Dávat tyhle věci na jednu rovinu může jen člověk úplně zaslepený: vážný trestný čin (který ovšem ještě nebyl prokázán, ale budiž) s jakýmsi popěvkem. Zpívat u nás ještě není trestné (zatím). Kdysi bylo a brzy nejspíš zase bude. Kalousek v rozhovoru poznamenal na téma prezidentská volba: „Zatím jsem neuslyšel žádné jméno, které by u mne mohlo vyvolat pocit, že by se skutečně mohlo znamenat o změnu k lepšímu… Abyste byl nadstranickým prezidentem, musíte za sebou mít nějakou politickou zkušenost z výkonné moci, z parlamentního života i ze stranického života. Jestliže tyto zkušenosti ne máte a kandidujete jako nadstranický prezident, tak se vám může snadno stát, že se ocitnete nikoli nad stranami, ale pod stranami. Akorát že si toho vůbec nevšimnete. U Václava Klause to nehrozí, ten tu zkušenost má.“ To je velmi pěkně řečeno a až na tu poslední větu úplná pravda. (Klaus se sice pod stranami jistě neoctne, ale roli „opozičního“ či „skrytě opozičního“ prezidenta, což je taky zhoubné, zvládá ještě daleko bravurněji než Havel).

EU prý naléhá na ČR, aby otevřela průvodcovské služby i cizincům. Asociace průvodců ČR a PIS coby jejich školitel se brání sice úporně, ale nedostatečně. Argumentují jen tím, že cizáci nemohou mít k ČR ten správný citový vztah podložený zážitky (existuje spousta cizinců, kteří mají k naší zemi vyhraněný citový vztah podložený zážitky, zejména ti, kteří tu byli úspěšně a velkoryse okradeni). Je třeba zvolit vlasteneckou notu: hrozí, že pod pláštíkem průvodcovských služeb dojde k pokusu přepisovat dějiny a očerňovat náš národ. Věci by se měli ujmout různí bojovníci, vlasatí, plešatí i holohlaví. Čechy Čechům!

(www.bohumildolezal.cz)