Zaří 2007

Češi vyrazili do světa aneb Kde domov můj?

Viliam Buchert

Zaplatili jsme tolik peněz za zájezd, že se mnou budete mluvit jen česky! Žádná němčina! Žádná angličtina! Tak se před několika týdny rozčilovali manželé z Moravy na řeckém ostrově Zakynthos. Na recepci hotelu, jak mi popisovala scénku moje známá, Řekové nechápavě kroutili hlavami a netušili, o co jde.

Pak manželé společně se svými dalšími známými se šibalskými výrazy v tváři ostatním popisovali, jak na ty „zpropadené“ Řeky přece jenom vyzráli. Dovezli si vlastní majonézy, které dávali na salát, a ušetřili tím několik eur. A spali v pokojích po třech. Na přistýlce vždy rotoval jeden z jiného manželského páru. A to se vyplatí! Celý zájezd vyšel na 12 tisíc korun za deset dní - letenka, hotel, snídaně.

Zdá se vám to nenormální a nedůstojné? Nebylo by lepší zůstat doma a investovat v létě peníze zde? Kdepak! Když jedou k moři i „Vašek s Evou“, tak my musíme také.

Jenže co si o Češích pak v cizině myslí? A znají nás někde vůbec podrobněji? Nechci nikoho strašit, ale v Evropě je to poznání hodně nevýrazné, a mimo kontinent téměř tristní.

Strávil jsem s rodinou dovolenou poslední roky v několika zemích Asie. Na slova Czech Republic, Čeko nebo Czechoslovakia (ano ano, to jméno často funguje i téměř 15 let po rozpadu federace, i když si je pletou s pojmem Czechoslavia) jsou odpovědí jen nechápavé pohledy.

Nikdy bych tomu nevěřil, ale nejčastěji se naplnila slova kolegy Ivana Hamšíka, že největším sportem je fotbal, ať se děje co se děje. A skutečně, jeho globální dosah je díky televizím naprosto neuvěřitelný a fantastický a pro Česko významný. Na nepálském venkově, v hotelu na Bali, v thajském chrámu či japonském karaoke baru bylo možné zaznamenat jména Pavel Nedved, Petr Cech a Milan Baros. Přitom Kateřina Neumannová a Roman Šebrle se v jistých zeměpisných šířkách a délkách rovnají ufu.

Pánové prominou, ale také o Václavu Havlovi či Václavu Klausovi skoro nikde nikdo v těchto končinách neslyšel. Mirek Topolánek a Jiří Paroubek už jsou jména z Marsu (i když u šéfa ČSSD to po jeho „slavných“ projevech tolik nepřekvapuje). Občas se i ve vzdálených místech naštěstí začíná ujímat název Skoda. Například v posledních měsících v Číně, kde celkem bodují octavie.

A pokud se v novinách a televizních zprávách objevilo v Asii ještě něco z Česka, tak Nicol Vaidišová a ptačí chřipka. Část Japonců, Tchajwanců a Jihokorejců ještě zná Prahu a ti první někdy i Dvořáka a Janáčka.

Jinak se přes naše poměrně naivní přesvědčení (výjimkou je pouze část Evropy, ani ne celá) o nás skoro nemluví, nepíše a neznají nás.

Kde domov můj?

(MFDNES)