Zaří 2007

Příroda a řinčení zbraní se mají docela rády

Milan Vodička

Kudy přejde regiment vojáků, tam ani tráva neroste, říká se. Omyl, právě tam se jí daří nejlépe, protože ostatní lidé se těm místům zdaleka vyhýbají. Příroda a války, armády či vojenská pásma se mají svým způsobem docela rády. Stačí se zajímat hlouběji třeba o Milovice, kde „dočasně“ dřepěla sovětská okupační vojska. Víc než sto let to bylo ostré cvičiště pěti armád, které tam jezdily svými tanky, střílely z děl, bombardovaly z letadel a testovaly výbušniny.

Nikde jinde v okolí nenajdete zachovalejší přírodu. Milovice jsou jediným místem, kde se zachovala příroda Polabí tak, jak vypadala před sto lety. „Příroda tady byla zakonzervovaná, vojáci nepoužívali hnojiva, a co zničili, jsou jen bodové záležitosti,“ řekl před časem kolínský biolog Vladimír Vrabec. Byla to zvláštní symbióza, ale je to tak: mezi pásy tanků a vybuchujícími granáty se podařilo přežít druhům křehkých motýlů a brouků, kteří už jinde v celé zemi nejsou. Po Sovětech sice zůstala v podzemí spousta nafty, ale také tady přežil vzácný druh čolka, který je jinde většinou vyhuben.

Dráty, strážní věže, dělostřelecké palební posty, to je prostředí, jež má příroda ve světě přeplněném lidmi v opravdové oblibě. Na jižním břehu Lipna se po celou studenou válku udrželi losi, protože přístup tam byl zakázán: Pozor, hraniční pásmo. Vstup jen na povolení.

Něco podobného bylo po celé délce železné opony a dokonce i podél berlínské zdi. Stahovali se tam živočichové, kteří by jinde už nepřežili. Tady měli klid, pokud si zvykli na občasné výstřely, jež však nemířily na ně.

Jak aligátoři povyrostli

Harašení zbraněmi ohroženým druhům prostě prospívá. Od roku 1953 dělí Korejský poloostrov demilitarizovaná zóna, 240 kilometrů dlouhý pás téměř panenské přírody. Vojáci tam na sebe míří ostře nabitými zbraněmi, všude jsou miny a ostnaté dráty, ale člověk může mít dojem, že to všechno je jen proto, aby byl uchráněn ten ostrůvek přírody, který je uvnitř. Jsou tady vzácní jeřábi, stejně tak vzácný asijský černý medvěd, amurský leopard a prý i sibiřský tygr. Údajně tam byly nalezeny jeho stopy i trus (zdá se, že tohle asi nebude zastírací manévr severokorejských commandos).

Dva miliony vojáků tady vytvářejí útočiště pro divoká prasata i jelínky, kteří pobíhají po minových polích. Odborníky to nepřekvapí. Před časem v Německu zkoumali, jak vlastně armáda ničí životní prostředí: vybrali si k tomu vojenské prostory Hohenfels a Grafenwöhr ve východním Bavorsku, kde cvičí převážně Američané. Jezdí tam tanky a konají se ostré střelby.

Ukázala se zajímavá věc. Totiž, že z ekologického hlediska je vojenská aktivita v přírodě prospěšnější než zemědělství. A teď konkrétně: ve výcvikových prostorech bylo víc chráněných druhů než v sousedním národním parku.

Někdy však armáda pomáhá přírodě až přespříliš. V jižní části amerického státu Georgia je vojenský prostor, kde měla US Army 50 let sklady jaderných materiálů. Teď prý tam rostou mnohem větší aligátoři než jinde.

(MFDNES)