Zaří 2007

PET lahve, patálie neřešitelná

Luděk Frýbort

Jsouť Čechové národ holubičí, ale občas taky pěkní panikáři. Kdyby pozornost veškerého tisku neodváděl fantom jménem Anička a brdský radar, snad by se noviny kompletně zbláznily z těchhle - jak jim říkají? Z těch PET lahví. Zdá se někdy, jako by země česká byla oddělena od ostatních neprostupnými horstvy a pralesy, takže do ní nedoléhají zprávy z vnějšího světa; jinak by se snad někdo důmyslnější zeptal - jak se s tou patálií vyrovnávají jinde? Jak nakládají se svými PET flaškami? Netřeba totiž pokaždé znovu vynalézat kolečko k trakaři, milí Čechové, když stačí pohlédnout ... no, například hned tadyhle k sousedům.

Jelikož v Německu žiji, mohu prozradit užaslému publiku klíč k té neřešitelnosti. Mám doma viset takovou tašku, víte, do ní házím prázdné PET lahve, a když jich je dost, dám ji na kolo a jedu s ní do krámu. U pokladny lahve vyložím, paní kasírka je spočítá a odečte mi zálohovanou sumu od nákupu. Ještě s tím byla zpočátku ta svízel, že jsem musel třídit prázdné flašky podle toho, kde jsem k nim přišel, protože v obchodech odmítali přijímat obaly cizí provenience; ale i to už se nějakým doplňkovým nařízením srovnalo. Toť vše, dalšího hlavy lámání netřeba. Jezdím tak s prázdnými lahvemi tam a s plnými nazpátek už pátým rokem, a mohu posoudit, jak se ta novinka osvědčila: zálohováním plastikových flašek a piksel od piva se svět nezbořil, prorokovaný věk drahoty nenastal, chuť na pivo ani na minerálky si nikdo zajít nechat nemusel. Jenom lahvářský a plechovkářský průmysl ze začátku silně protestoval a strašlivými následky hrozil, ale i on už si nějak zvykl a k úhoně nepřišel, nebo aspoň nic nevím o tom, že by nějaká fabrika kvůli zálohám zkrachovala. Jediná viditelná změna spočívá v tom, že už skoro nepotkáš pivo v plechovkách, ale ani to není, řekl bych, žádná škoda, jelikož pivo v plechu jest barbarstvím.

Rovněž musím tuzemské spotřebitelstvo informovat o tom, jaký osud čeká vrácené nádoby, neboť i o tom koluje mnoho divokých zvěstí po království českém. Pročež: nikdo nevozí vzduch obalený plastikem z jednoho konce země na druhý, jak jsem se také dočetl, ani není plýtváno tunami vody na vymývání zmiňovaných flašek. Nejsou určeny k dalšímu plnění, nýbrž jsou rozšrotovány na maličké nudličky, zbaveny zbytků papíru a použity k výrobě nových. I to je prosté, účelné a každému s inteligencí vyšší než králičí snadno pochopitelné.

Co se mě týče, přál bych si velice, aby pánové zákonodárci nezůstali jen u těch flašek, ale nařídili odpovídající zálohu také na nákupní pytlíky a jiné umělohmotné neřádstvo. Nakoupíš, vezmeš si sáček, potřebuješ-li jej, příště ho zase vrátíš a obdržíš zálohu zpátky. Jako s těmi flaškami, ani kvůli tomu by se nikdo nemusel věšet. Krom toho ... zda lidstvo zanikne následkem klimatických změn a tání ledovců, není dosud s jistotou vybádáno; ale zadusit se vlastním svinčíkem by se mohlo snadno. V naší střední Evropě ještě panuje jakýs takýs pořádek: lidé většinou naházejí plastikové odpadky do popelnice, což nemá horší následek, než že deponie za městem zase o kousíček naroste. Jinde ... holá hrůza. Viděl jsem končiny světa, zejména ty chudé a nejchudší, celé zavalené umělohmotným sajrajtem. Vrstvy a pohoří mazlavé materie, sestávající ze starých sáčků, lahví, kalíšků, k tomu ještě přimísený vyjetý olej, výkaly a moč, krysy v tom běhají, lidé se po kolena brodí ... nevím. Snad si už zvykli tak žít. Ale my bychom si zvykat nemuseli. Zaplatit pár kaček zálohy za každý obal, jehož přírodní rozklad trvá tisíce let, a po odevzdání ji zase strčit do kapsy, to je to nejmenší, co bychom pro sebe mohli udělat, když už je tolik řečí o životním prostředí.