Zaří 2007

Černý prapor nad Českou republikou

Ross Hedvíček

Naprostá většina mých pravidelných čtenářů jsou lidé chytří a přemýšliví a tak dostávám hlavně jen děkovné a pochvalně e-maily. (Pukrle a úklona, děkuji!) Občasný blbec se přesto vyskytne. Minulý týden jsem zveřejnil filmovou recenzi filmu Vratné láhve a článek na lidovkovém blogu trhl všechny rekordy ve čtenosti. Tak se stalo, že můj článek asi četli i čtenáři bez předchozích zkušenosti s mým nezbolševizovaným uvažováním (chudáci, musel to pro ne být šok!) a tím pádem jsem dostal i řadu neuvěřitelně hloupých e-mailů z České republiky. Ty úplně debilní mne obviňují z jakési imaginární nenávisti vůči jejich úžasné vlasti, ty trochu civilizovanější se mne táží, co mám proti České republice? S radosti vysvětlím. Můj problém s Českou republikou je ten, že tam nemají a nechtějí mít spravedlnost.

V České republice historický docházelo k rozdělování obyvatelstva na dvě části - na zloděje a okradené, na týrány a pokořené - snad proto se v Česku tolik lidí jmenuje Pokorný (neznám žádnou jinou zemí s příjmením tohoto významu). Zbytek civilizovaného světa naivně předpokládal, že přijetím Československá mezi normální země po fingovaném pádu komunismu v roce 1989 se tento základní předpoklad nějak zázračné zkoriguje a Československo se taky zcivilizuje. Bohužel se tak nestalo. Československo a její nástupnické státy navíc ještě kompletně selhaly ve svém přístupu ke spravedlnosti - základnímu lidskému právu. Zásluhou Václava Havla, který se tímto kvalifikoval na zločin vlastizrady, nebyly komunistické zločiny nikdy potrestány.

Chytřejší čtenáři teď mohou přeskočit odstavec - budu vysvětlovat jen těm tupějším. Spravedlnost a přístup českého státu a společnosti k ní je základním a hlavním problémem dnešní České republiky a důvodem proč Česká republika není a nemůže být považována za civilizovanou zemí. Spravedlnost v Česku dnes nikoho nezajímá - ani vládu, ani občany - ti se starají jen o to své základní „papat, mrdat, kakat" a nic jiného je nezajímá. A to je škoda a eventuálně se jim to musí vymstít. Aby mohla být země a společnost považována za civilizovanou, pak musí být vyrovnaná se svou minulosti, musí být nastolena spravedlnost - to se zásahem Václava Havla nestalo. A nikdo nemluví o dávných křivdách - spravedlnost se většinou vztahuje jen na živé či jen na žijící potomky - jinak je to jen špinavá historie. Havel udělal tlustou čáru za historii úmyslně příliš brzo. A tak nebylo spravedlnosti dosaženo v případě sudetských Němců, Benešových dekretů, obětí komunistického zvěrstva padesátých let, šedesátých.

Nejraději se zabývám případy emigrantů - mám k tomu blízko. Emigranti byli ještě ti šťastnější - přišli jen o majetky, ne o životy. I když i životy byly nepříjemně poničeny. Komunisté zničili životy prarodičům, rodičům a částečně i dětem, než těm dětem konečně svitlo a tu blbou českou kotlinu opustily. A teď se někteří naivové vrátili a chtějí své majetky zpátky. A co je jim v demokratické a právním státě České republiky řečeno? Dejte to soudu! Zaplaťte si drahého advokáta! Všechno musí projít soudním systémem! Najednou ti čeští grázli z Českozlodějska dbají velice na legálnost! Zajímavé je, že vyvlastňování majetků, statků, usedlostí, vstupování domů, polí dobytka a strojů do JZD, probíhalo velice rychle, hladce, bez soudu a v podstatě přes noc! A spravedlnost - tedy návrat ukradeného majetku - má trvat celé roky? Tohle je dědictví, které vlastizrádce Václav Havel zanechal národů po svém špinavém prezidentství? Žádná spravedlnost! Majetek, který byl ukraden během pár hodin musí být navrácen během pár hodin - jinak nejste právním a civilizovaným státem a jste jen neokomunistickým Českozlodějskem! A zasloužíte vyloučit z NATO, z EU a znova obehnat ostnatým drátem.

A pokud se ptáte, proč mi to pořád vadí, když stejně žiji za mořem a mám americké občanství - zde je vysvětlení. Přestože jsem v USA naprosto asimiloval, jsem tu doma, nemám žádné jazykové problémy - přesto se otázka, kde jsem se narodil a odkud vlastně původně jsem, občas objeví, takže musím přiznat, že jsem původně z Československa. A není to příjemný a hrdý pocit. Československo a Česko mě osobně kazí reputaci, dělají mi ostudu, musím se za vás stydět a nemohu na vás být hrdý! A to mi vadí! Já bych na vás chtěl být hrdý a nemohu! Mně vadí, že země, kde jsem se narodil, není civilizovaná, že jsou to takoví bembeci, že se za ne člověk musí hanbou rdít!

Až někdy pojedete přes Kojetín, malé městečko mezi Přerovem a Kroměříží, tak na hlavní křižovatce tam stává chlap a mává černým praporem. Jmenuje se Stanislav Smetana. Ano, je to bývalý emigrant, žil v západním Německu a domáhá se vrácení majetku po rodičích. S českými komunistickými soudy se pochopitelně nemůže domluvit. To aby si tam člověk vodil prase jako překladatele. Spravedlnosti v neokomunistické České republice není možné se dovolat. A tak tam stojí a mává černým praporem.

V té staré filmové pohádce starý král zakázal zpívat. V Česku král Havel zakázal spravedlnost. A tak i já, společně se Stanislavem Smetanou, cybervirtuálně i literárně mávám černým praporem nad Českou republikou.