Zaří 2007

Odvážlivci v toulavých autobusech

Adam Šůra

Skoro třetina Čechů – říkají průzkumy – vyráží na dovolenou autobusem. Při pohledu na prázdninové zprávy novin se zdá, že těch 29 procent z nás docela slušně riskuje.

11. července zastavila policejní hlídka na německé dálnici A3 český autobus vezoucí třicet zdejších dětí a jejich psy na závody do Belgie. Po technické prohlídce označili němečtí experti vozidlo za „jezdící šrot“ a nedovolili mu jet dál. „Dělám technické kontroly už 28 let, ale něco podobného jsem ještě neviděl,“ citovala média jednoho z německých expertů zděšeného ze špatných brzd, sjetých gum a prorezavělého motoru.

No nekupte to!

O pět dní později se v Srbsku na dálnici srazil jiný český bus s kamionem a řidič – jehož vinou podle policie k havárii došlo – na místě zahynul. Tři dny nato se úplně stejná srážka českého turistického autobusu s náklaďákem odehrála na jihu Maďarska a šest pasažérů za to zaplatilo životem. Takže jeden katastrofální technický stav a dvě smrtelné chyby řidičů během týdne. Výjimka, nebo hrozivý trend?

Od dob chudých zájezdů z počátku devadesátých let se dálkové autobusy v Česku alespoň na oko zlepšily. Rozhrkané karosy postupně téměř zmizely a dopravní společnosti se začaly chlubit komfortními dvoupodlažními vozy kvalitních značek. Při pohledu do statistik se však ukazuje jeden paradox: v poslední době se trend otočil a autobusy už zase stárnou. Zatímco v roce 2000 bylo jejich průměrné stáří okolo dvanácti let, loni ten věk vzrostl na patnáct. „To je vysoké číslo,“ říká Pavel Ešner ze Sdružení automobilového průmyslu, které statistiky provádí. „Vozový park jde omladit jenom tak, že se vyřazují staré vozy. Tady se ale místo toho nakupují ojetiny. A to je znát.“

Dálkové autobusy při plném vytížení najedou ročně okolo tří set tisíc kilometrů a po pěti letech stojí jejich majitelé před otázkou, jestli investovat do generální opravy a prodloužit tak životnost autobusu přibližně o další dva roky, nebo jestli koupit autobus nový. Velké společnosti jako Student Agency nebo Eurolines podle svých zástupců nakupují nové autobusy a ojeté prodávají dál. Student Agency na Ukrajinu, Eurolines menším českým společnostem. Tito menší dopravci se stejně jako firmy zařizující dopravu na tuzemských linkách ve snaze ušetřit velmi často spokojí i s repasovanými letitými karosami. Takže i když se podle soudního znalce Evžena Spergera oprava patnáct let starého autobusu z hlediska jízdní bezpečnosti nevyplatí, je v Česku pořád dost zájemců o koupi takových vozidel. „Nedávno jsem byl u nehody staré karosy u Jindřichova Hradce,“ říká Sperger, „a byl jsem naprosto šokován, v jak špatném technickém stavu ten autobus byl. Vlastnil ho soukromý dopravce, který prostě riskoval, že s tím bude ještě nějaký čas jezdit.“

Podobně zřejmě riskovala i firma Lukabus, jejíž vozidlo s dětmi na palubě odstavili němečtí policisté. A s tím se pojí důležitá otázka: kdo vlastně té – podle německých kontrolorů – „jezdící rakvi“ udělil v Česku platnou technickou kontrolu? Sám majitel to dodnes nikomu neprozradil a ministerstvo dopravy s odhalením nijak nespěchá: úředníci s výjezdem do Lukabusu a na podezřelé pracoviště kontroly čekají, až z Německa přijde technický průkaz autobusu a jeho značka. „Urychlit ten proces nejde. Máme naplánovaný svůj vlastní harmonogram kontrol, který musíme dodržet,“ říká mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka.

Nejde ale jenom o technický stav autobusů. Výš byla řeč i o chybách řidičů, jejichž příprava se tu podle dopravních psychologů pořád podceňuje. „Převládá praxe, že když nějaký řidič dělá chyby, tak ho firma prostě vyhodí a najme jiného,“ říká psycholožka Pavla Rymešová. „V Německu ale musí projít psychologickými testy každý, kdo chce dělat přepravu osob. A s řidiči se dále pracuje.“ Když řidič nasbírá za přestupky sedm trestných bodů, může jít dobrovolně na další psychologické vyšetření, a jestliže jím projde, jeden až tři trestné body se mu zase odečtou. V případě, že přijde o řidičák, je psychologické vyšetření jednou z podmínek, aby ho vůbec mohl získat zpět. U nás musí od loňského července projít podle zákona psychologickými testy každý, kdo chce řídit vozidlo těžší než sedm a půl tuny – tedy i řidiči velkých dálkových autobusů. Povinně ale mají mít všichni řidiči platné otestování až od ledna roku 2008. „Tak to zatím většina řidičů hrne před sebou,“ říká Rymešová, „a testy prošel málokdo.“

(Respekt, www.respekt.cz)