Zaří 2007

Korunové dostihy

Petr Fischer

Po patnácti letech se slovenská měna rychle blíží k české.

„Konečně se zbavíme toho balvanu. Už je nebudeme muset živit,“ říkalo se po Praze před rozdělením Československa na podzim roku 1992 a tento názor byl rozšířen i mezi vlivnými českými politiky. Nebyla to jen obranná reakce před mečiarovskou národoveckou rétorikou, kterou mnoho Čechů nechápalo. Šlo přece jen o víc: o hlubší předsudek vůči Slovákům, kteří byli vždy považováni za chudší příbuzné, neboť jim chyběla ona bohatá průmyslová a podnikatelská tradice či obchodní zručnost, kterou se chlubili Češi už za Rakouska-Uherska.

Pocit ekonomické nadřazenosti nad Slováky v Česku zůstává. Po čase se fyzicky zakonzervoval především v penězích. Ve vědomí, že česká koruna v klidu převáží tu slovenskou a že do Tater můžeme jezdit jako valutoví cizinci (málokdo si vzpomene na českou krizi let 1997 a 1998, kdy se poprvé v historii za sto slovenských korun dávaly sto dvě koruny české!).

Jenže i tady se časy podstatně změnily. Ještě před pěti lety měla slovenská koruna jen dvě třetiny hodnoty koruny české. Pak ale došlo ke skoku. Jenom za poslední rok slovenská koruna vůči české měně posílila o 12 slovenských korun a dnes se pomalu blíží k 90 procentům ceny (za 100 korun slovenských dostanete asi 88 korun českých). A i výhled do budoucna je pro slovenské peníze pozitivní.

Čísla mluví jasně

Pro Slováky je to důležitý psychologický moment, podobný, jako když se jejich měna letos poprvé dostala pod hranici 33 korun za euro (česká koruna pluje kolem 28 Kč za jedno euro). Dobrý pocit z posilující měny je o to příjemnější, že nejde o nějaký náhodný výkyv způsobený spekulanty. Na finančních trzích se sice spekuluje a hraje často zdánlivě iracionálně, v případě Slovenska jde však o vývoj podpořený dlouhodobě dobrými čísly.

Ne náhodou mezinárodní ratingová agentura Fitch nedávno zvedla hodnocení slovenské schopnosti splácet finanční závazky z „neutrální“ na „pozitivní“. Slovenské hospodářství už delší dobu běží po vysoké růstové křivce pohybující se kolem osm až devět procent. Není to růst jalový, který by nesl peníze jen zahraničním investorům. Růst přináší užitek i nezaměstnaným. Pryč je doba, kdy se počet lidí bez práce pohyboval kolem 15 procent. Během roku toto číslo kleslo skoro o čtyři procenta. Odhady ekonomů, kteří v prvním čtvrtletí letošního roku čekali hospodářský růst přes deset procent, se sice nepotvrdily, ale jistý „výpadek“ nahradila pozitivní čísla inflace, která v květnu spadla na 2,3 % v meziročním srovnání. Poprvé od roku 1998 je růst cen na Slovensku nižší než rychlost zdražování v Česku, což se může pozitivně odrazit v celkovém snížení deficitu státního rozpočtu. Slovensko se tak zřejmě zcela bezpečně dostane do koridoru potřebného pro přijetí společné evropské měny i v tomto ukazateli a může se těšit, že Evropská centrální banka mu příští rok v červenci řekne „ano“ na žádost o vstup do eurozóny.

Nejde jen o korunu

Všechna dobrá čísla se přirozeně odrážejí i v růstu zájmu investorů o slovenskou měnu, která začíná být podobně přitažlivá jako česká koruna. Zlom ve vývoji měny, která od loňska letí vzhůru, přišel v pravý čas. Slováci potřebují, aby jejich měna před vstupem do eurozóny posílila co nejvíc. Směňovat euro za třicet či pětatřicet slovenských korun je přece jen velký rozdíl. A od dobrého kurzu eura se odvíjí i vztah k české koruně, která ve slovenském hospodářství pořád hraje důležitou roli obchodní a turistické měny.

Už za pět měsíců, příští rok v lednu, se bude připomínat patnáct let od rozdělení federace. Českým ekonomům, kteří bez sentimentu hlasovali pro dělení republiky především kvůli ekonomické výhodnosti a víře v trvalý a neměnný český náskok, se nebude bilancovat tak dobře, jak si kdysi představovali. Způsob, jakým Slovensko posledních pět let dohání ztrátu na Česko, je obdivuhodný. Slovenský hrubý domácí produkt na hlavu je už na úrovni 85 procent českého (SR loni přes 19 tisíc dolarů na hlavu, ČR kolem 23 tisíc USD na hlavu). Předloňské údaje Eurostatu, kdy rozdíl mezi slovenským a českým růstem nebyl ještě tak velký, ukazovaly, že Česko dosahuje 74 procent průměru Evropské unie, zatímco Slovensko 57 procent. Tehdy se srovnávalo podle parity kupní síly, tedy podle cen v nákupním koši a kurzu měny. Od té doby se ceny na Slovensku stabilizovaly a měna výrazně posiluje, takže je pravděpodobné, že i v tomto ukazateli Slováci mohutně stahují náskok.

Až přijde euro

Statistiky, výpočty a interpretace ekonomů jsou ale pro běžné srovnání nepoužitelné. K tomu se lépe hodí třeba právě tvrdost měny, která pořád ještě mluví v český prospěch, nebo úroveň a osobní náklady služeb spojovaných s takzvaným sociálním státem. A tady mnozí Slováci žijící za svou západní hranicí dávají pořád jasně přednost České republice.

Hospodářské srovnání života v částech bývalé federace bude objektivní a jednoduché až ve chvíli, kdy se v obou zemích bude platit eurem. A to bude zřejmě nejdříve v roce 2012. Přesto prozatím platí jedno. Pražská představa z konce roku 1992, vycházející z úvahy o věčném historickém náskoku českých zemí před Slovenskem, dostala na frak. Zpupnost a nafoukanost nesluší nikomu a časem se vždy vrací jako bumerang.

(Respekt, www.respekt.cz)