Zaří 2007

Proč Evropané nenávidí G. W. Bushe? Protože ztělesňuje vše to, co působí Evropanům bolení hlavy

Jeffrey Gedmin, americký korespondent pro Evropu.

Po volbách do amerického Kongresu se v Evropě rozšířilo znatelné ulehčení. Přes 200 členů Evropského parlamentu odsouhlasilo prohlášení, ve kterém oslavili začátek konce šestiletého světového tíživého snu. Dle levicových televizních stanic jsou nicméně způsobené škody ne-smírné. Komentáře jako „Američané nemají ponětí, jak to v Kongresu chodí... otevřené diskuse tam vůbec neexistují... to už není žádná demokracie. Prakticky se jedná už o autoritářský systém“ byly v evropských televizních zprávách i novinách na denním pořádku.

Ptám se, proč Evropané G. W. Bushe tak nenávidí. Vždyť i Demokraté v Senátu, mezi nimi John Kerry, odmítli Kjótský ptotokol ještě před nástupem Bushe do úřadu. V Iráku by situace byla úplně jiná, kdyby se tam opravdu zbraně hromadného ničení našly. Vždyť všichni věřili, že Saddám Husajn tam takové zbraně ukrývá, ale nikdo nekritizuje OSN za její více než 16 rezolucí a nikdo také neječí, že členové OSN, včetně evropských politiků lhali.

K tomu mám vlastní teorii. Před několika lety jsem se zúčastnil v Praze jedné konference, která se konala současně se setkáním prezidentů a šéfů vlád organizace NATO. Poslední večer pozval pak český president všechny účastníky konference na společnou večeři na pražský hrad. Byli tam Chirac, Schröder, Blair, Bush, všichni prezidenti a předsedové vlád států NATO. Jeden z účastníků, poradce demokratického kandidáta na prezidentský úřad Al Gora, se představil prezidentovi. Bush ho srdečně pozdravil a zavolal na Chiraca: „Hej, Jacquesi, chtěl bych Tě představit mému příteli.“. Poté diskutoval s tímto poradcem o tom, které nové sportovní potřeby je nutno pro Bílý dům pořídit. Nakonec si ho úplně omotal kolem prstu.

Když tuto historku vykládám Američanům, pak docházejí většinou k názoru, že Bush je přese všechno celkem příjemný a normální chlap. Evropané se naopak na něj dívají buď povýšenecky („jak je ten Bush nevzdělaný, jak málo státnický a pod.“), nebo se na mne dívají prázdnýma očima. A má teorie? Bushovým největším hříchem je, že je příliš americký. Mnozí Evropané rádi prohlašují, že mají rádi Američany, ale prakticky mají na mysli pouze Američany, jejichž názory jsou - tak jako většiny Evropanů – sociálnědemokratické. Při tom rádi zamlčují takové detaily, jako že i Clinton souhlasí s trestem smrti, že paní Clintonová souhlasila s válkou v Iráku a že J. F. Kennedy, ten umírněný a velkorysý liberál z východního pobřeží, byl tvrdým antikomunistou, který rád citoval z bible. George W. Bush ztělesňuje vše to, co Evropanům působí bolení hlavy. Je pro antielitismus, pro náboženství, pro morálku, patriotismus a sebevědomí. V tom je zcela neevropský.

V zahraniční politice působí americký idealismus v hlavách našich evropských přátel často zmatek. Helmut Schmidt se vyjadřoval o Jimmy Carterovi a jeho kampani za lidská práva pohrdavě, Reagan byl tvrdě kritizován, když přišel do Berlína a vyzval Gorbačova, aby strhl berlínskou zeď.

Možná, že Bush vede válku v Iráku opravdu špatně, jestli ale evropští komentátoři touží po tom, aby Spojené státy byly tak jako Evropa, to jest sekulární, postnacionální, orientované na konsens a především sociálnědemokratické, tak tedy znovu vzhůru k dalšímu zklamání. Ani s Demokraty se to nestane.

(se souhlasem autora přeložil Josef Schima)

(Die Welt)