Zaří 2007

Svědčí zvěři válka?

Milan Vodička

Když lidé mají plné ruce práce se vzájemným zabíjením, jde to zvířatům k duhu. Ale jen občas.

Jste velitelem protivládní milice v Africe a podařilo se vám získat zásilku protitankových střel, těch, které se odpalují z ramene. Potřebujete, aby se vaši muži naučili s nimi střílet na pohyblivé cíle. Jenže kde sebrat takové terče v buši? Naschvál, jak to vyřešíte? V Africe se to dělá úplně jednoduše. Pošlete hochy do buše, aby si vyhlédli nějaké slony. Nebo nosorožce. Anebo buvoly, ti jsou také dost velcí. Stačí stádo vyplašit, aby se dalo do pohybu, a už máte své terče. V Angole se za časů občanské války takhle dokonce cvičili piloti bitevních vrtulníků.

Vypadalo to, že těch terčů je nekonečně mnoho ve všech místech, kde se v Africe válčilo...

Nečekejte teď, že bude následovat nářek, jak moc se ztenčil počet slonů, antilop, goril nebo hrochů. Bude to přesně naopak.

Před pár týdny letělo letadlo nad jedním z nejhorších bojišť Afriky: v jižním Súdánu se bojovalo přes dvacet let. A byly to krvavé boje. To, co lidé na palubě viděli, jim vzalo dech. Ukázalo se, že když lidé mají plné ruce práce s tím, že se zabíjejí navzájem, jde to zvířatům občas opravdu k duhu.

Posádka čekala mrtvou krajinu. Dole pod letadlem však byly statisíce zvířat. Lidé, kteří je spatřili, nebyli amatéři, ale odborníci z americké Společnosti pro ochranu divoké přírody. Podle nich to byla jedna z největších událostí na Zemi. Viděli obrovské stádo migrujících zvířat, které se táhlo v délce osmdesáti kilometrů a bylo padesát kilometrů široké. „Bylo to snad největší stěhování velkých zvířat na světě,“ řekl přírodovědec Michael Fay. „Něco takového jsem neviděl dokonce ani v rezervaci Serengeti.“ Pláněmi jižního Súdánu pod ním táhl milion a tři sta tisíc zvířat.

Přitom ta zvířata neměla vůbec existovat. Měla být už dávno postřílena, roztrhána minami, snědena hladovějícími vojáky i prchajícími venkovany. Stáda měla být zdecimovaná. Nemělo tam být vůbec nic. Jenže místo toho tam byla největší koncentrace zvířat v Africe. Mezi nimi byly druhy, kvůli nimž by přírodovědci vsadili vědecký krk, že jsou v Súdánu už vyhubeny: žirafy, lvi, nosorožci, hroši.

Naopak: nikdy se jim nedařilo lépe. Jako by válka otočila hodiny o staletí nazpět. Do časů hojnosti, kdy savany jižního Súdánu byly plné života jako nějaký zvířecí eden.

Jak je to možné?

Největší stádo světě: na bojišti

Odpověď je celkem jednoduchá - čím hůř se vedlo lidem, tím lépe bylo zvířatům. Válka se vedla na obrovském prostoru: Súdán je největší africká země. A vedla se dlouho, takže miliony lidí stačily prchnout před nálety vládních bombardérů, které rovnaly se zemí hliněné vesnice. Najednou byla stáda na nekonečných savanách skoro sama. Nebyli tam žádní pytláci a nebyli tam ani žádní vojáci. Přesněji řečeno, vojáci ani povstalci nikdy nemohli obsadit celou nepřístupnou oblast, a tak se jim i bojům mohla zvířata snadno vyhnout. O tom, jak tahle oblast byla pro lidi nepřístupná, svědčí ostatně nejlépe už fakt, že o existenci rostoucích stád neměl nikdo nejmenší tušení celé čtvrtstoletí.

Není to zdaleka první případ toho, že válka divoké zvěři paradoxně prospívá, přestože by člověk čekal pravý opak. V Kongu se během „první africké světové války“ (stejně jako za předchozí rwandské občanské války) rozmnožily vzácné horské gorily, přestože všichni se báli jejich vyhubení. Důvod byl znovu zcela prozaický: peníze. Vůdcové všech válčících milic a skupin gorily chránili, protože počítali, že až právě oni zvítězí, budou všechny patřit jim a oni budou těžit například z jejich prodeje do ciziny. Podobně měli v Kongu, západně od jezera Tanganika, zlaté časy hroši. Válku přežilo i šest tisíc slonů.

Takových míst je mnoho. Dokonce demilitarizovaná zóna rozdělující Korejský poloostrov je rájem přírodovědců, protože pod hlavněmi, jimiž na sebe míří tři armády, se skvěle daří mnoha živočichům, kteří jsou jinde už jen vycpaní v muzeu.

Zdůvodnění ve všech případech je stejné. Kde se bojuje, nejsou lidé, a tudíž ani pytláci. Přítomnost rebelů nebo minových polí uchrání rozsáhlé oblasti, kde zvěř žije v křehkém bezpečí, přestože tam byla předtím téměř vyhubena. Koneckonců známe to i z Evropy. Pokaždé, když byla válka, vedlo se zvěři lépe, protože pytláci odešli na frontu. Jenže tenhle obrázek má i odvrácenou stranu.

Zbyly tři zebry ze 30 000

Výborně, jižním Súdánem otřásá dusot milionů kopyt největšího stáda divoké zvěře na světě. Jenže to je ve východní půlce oblasti, která byla odstíněna mokřinami. V té opačné válku přežila jen desetina všech zvířat, která tam byla počátkem 80. let. „Není tam jediný buvol, přestože tehdy jich tam bylo na 60 000, žije tam jedno jedno stádo slonů, ačkoliv tehdy jich tam bylo deset tisíc,“ řekl přírodovědec Paul Elkan. Tam, kde pobíhalo 30 000 zeber, jsou dnes jen tři. Slovy tři. Podobně je to s gorilami. Zatímco horská gorila přežila válku v Kongu dobře, její bratranec z pralesů v nížinách na západě byl málem vyhuben.

Většinou to dopadá spíše takto než happy endem. Například v Ugandě snížila dvě desetiletí anarchie a násilí počet slonů z 30 000 na tři tisíce. V Angole zůstalo po občanské válce jen 300 slonů, kromě toho tam válčili tak odpovědně, že si vyhubili i antilopu vranou, která je považována za státní symbol a je na bankovkách a známkách (nakonec jich přece jen několik objevili). V Mosambiku zmizela skoro všechna velká zvěř. V Nepálu vleklý vnitřní konflikt s maoisty hrozí vyhubit vzácné nosorožce, na Srí Lance sloni šlapou na miny, takže turisté mohou ve sloních útulcích krmit válečné invalidy.

Proč je lidé vybíjejí

„Střílejte po všem, co se hýbe,“ zní prý heslo povstalců ve střední a západní Africe, jak o tom psal časopis Current Events. Netýká se však protivníka, nýbrž zvěře. Článek například popisuje, jak přes hranice do Středoafrické republiky vjel dlouhý vojenský konvoj ze Súdánu lovit zvířata ve velkém. Po slonech vojáci stříleli bazukami.

Zvěř má totiž během konfliktů v Africe i jinde důležitou roli. Koneckonců ve Vietnamu bombardovali Američané slony, protože Vietkong je používal jako dopravní prostředek.

K čemu tedy mohou být dobrá zvířata? Kromě jiného na jídlo: africké armády nemají většinou zásobování, starají se samy o sebe jako středověcí žoldnéři. Zvířata mohou být také zdrojem příjmů, za něž velitel nakoupí zbraně (nebo vilu na Riviéře): z prodeje sloních klů a zvířecích trofejí se dá financovat malá armáda. Například Asiaté, kteří zřejmě trpí komplexem sexuální nedostatečnosti, platí za roh vzácného asijského nosorožce z Nepálu, jenž je podle nich skvělým afrodiziakem, zhruba jeden a půl milionu korun.

Prodat se dá i maso, a tak se loví ve velkém, jak to předvedli Súdánci ve Středoafrické republice. I takto lze získat peníze na nákup zbraní.

Někdy se zvířata mohou stát i rukojmími, jako by to byli lidé. Před několika týdny jedna povstalecká skupina v Kongu pohrozila, že bude střílet gorily, pokud na ni zaútočí vládní jednotky.

A jak už víme, mohou zvířata posloužit jako skvělé terče při výcviku. Anebo se prostě střílejí, protože je pěkné, když něco živého padne. A zvířat je v Africe přece tolik, že?

Kdybychom to brali podle záběrů obrovských stád, jež se vynořila z pustin jižního Súdánu, vypadalo by to skoro jako pravda. Jenže skutečnosti je bližší ta druhá půlka oblasti, kde, jak už bylo řečeno, z třiceti tisíc zeber přežily jen tři.

(MFDNES)