Zaří 2007

Odtajněná hvězdná válka

Jaroslav Formánek

Díky přístupu k ruským archivům natočila BBC objevný dokument o dobývání vesmíru. Na stopy člověka na Měsíci, na roboty jezdící po Marsu a na rakety letící mimo sluneční soustavu jsme si zvykli jako na samozřejmý důkaz vysokých ambicí lidstva. Je to však především důkaz toho, že velké objevy a technické výkony se nerodí ani tak z touhy po poznání, jako z potřeby porazit nepřítele. Tomu, že Sovětský svaz je moloch na hliněných nohou s nevýkonnou ekonomikou, který začátkem devadesátých let zmizí z mapy světa, by ještě na konci druhé světové války v roce 1945 věřil jen málokdo. Sověti se tehdy díky vítěznému tažení a vojenské síle stali supervelmocí, jejímž jediným soupeřem o vládu ve světě zůstaly Spojené státy americké.

To byl také důvod, proč se záhy po kapitulaci Německa stali z vojenských spojenců nesmiřitelní rivalové. Jejich souboj se odehrával nejen na poli ideologickém, politickém či ekonomickém, ale i v nové vědecko-technické disciplíně, kterou se zatajeným dechem sledoval celý svět – pronikání člověka do vesmíru.

Právě to je námětem nesmírně zajímavého filmového dokumentu BBC Závody v dobývání vesmíru, který od 31. července ve čtyřech epizodách uvede Česká televize. Nejde přitom pouze o vývoj raket, satelitů a kosmických lodí. Na základě skutečných událostí většinou hraný film, doplněný o dobové záběry, totiž názorně dokládá, proč a v čem byla sovětská totalitní velmoc, soupeřící se svobodnou a ekonomicky bohatou zemí, dříve či později odsouzena k porážce.

Hon na von Brauna

První díl Souboj o raketu se otevírá na samém konci války. Špičkový německý vědec Wernher von Braun a konstruktér první moderní řízené kapalinové rakety, neslavně proslulé V 2, jejíž sériové odpalování decimovalo Londýn, prchá s nejdůležitější dokumentací z vojenské základny v Peenemünde, k níž se rychle blíží Rudá armáda. Speciální jednotka NKVD dostala za úkol von Brauna zadržet a odvézt do Sovětského svazu.

Obdobné záměry ovšem mají i Američané, čímž začíná hon na vědce, jehož celoživotním snem je vyslat člověka na Měsíc. Jde přitom o člověka, jenž v zájmu dosažení tohoto cíle vědomě přistoupil na hru s ďáblem. Kvůli své vizi se zapletl s nacistickým režimem a získal hodnost majora SS. Navíc, jak se později zjistí, osobně vybíral k otrocké práci vězně z koncentračních táborů. Při výrobě V 2 jich zahynulo 25 000.

Štěstí se nakonec přikloní k Američanům a von Braun opouští zničenou Evropu, na jejíchž troskách se podílely i jeho rakety, s oživlou nadějí uskutečnit svůj vesmírný plán na druhé straně Atlantiku. Ani KGB ovšem nepřijde úplně zkrátka a do Sovětského svazu násilně putují více než dvě stovky von Braunových spolupracovníků.

Génius z gulagu

K sestavení funkční rakety s velkým doletem ale Sovětům chybí mozek formátu německého konstruktéra. Navíc Američané v japonské Hirošimě poprvé demonstrují svoji atomovou sílu, jež ve spojení s von Braunovými raketami může ohrozit území Sovětského svazu. Na scéně se proto objeví geniální vědec Sergej Pavlovič Koroljov, promptně vytažený z gulagu. V sibiřských mrazech si na základě udání odpykával desetiletý trest. Vesmírné závody mezi oběma supervelmocemi tak můžou odstartovat. Jak se později ukáže, jde také o na dálku vedený souboj mezi von Braunem a jeho ruským protějškem.

Rozdíl je pouze v tom, že Koroljov o německém konstruktérovi, jeho pracovních podmínkách, neúspěších či zdarech ví z amerického tisku i od sovětské špionážní služby vše. Naopak jeho osobní identita zůstane na dlouhá desetiletí celému světu utajena, tak jako místa, kde pracuje a experimentuje. Koroljov pro bolševiky představuje učiněný poklad. Záhy po propuštění z gulagu zkonstruuje první raketu R 2, která úspěšně zasáhne vzdálený cíl.

Harašení bombami

Druhá část dokumentu, Souboj o družici, mapuje období, kdy je už Evropa rozdělená železnou oponou. Od roku 1952 Američané vlastní nejničivější zbraň, vodíkovou bombu, o rok později se k nim připojí i Sověti. Studenou válku tak bude na dlouhá léta charakterizovat hlasité harašení nejmodernějšími zbraněmi po obou stranách umělého zářezu napříč starým kontinentem.

Von Braun zatím v Americe prožívá hořké zklamání a pracuje na podružnostech. Veřejné mínění ve Spojených státech není nakloněno tomu, aby raketový výzkum vedl bývalý nacista, mimoto se v této oblasti americká vojenská strategie soustřeďuje na rakety krátkého doletu.

Což je pravý opak sovětské generality, která po Koroljovovi vyžaduje sestrojení nosiče, který by unesl pětitunovou hlavici a uletěl minimálně 6000 km. Někdejšímu vězni nezbývá nic jiného, než navázat spolupráci se svým rivalem a specialistou na raketové motory Valentinem Gluškem. Jinými slovy s mužem, jenž ho před lety udal a kvůli kterému Koroljov strávil šest děsivých roků v lágru na Sibiři.

Šok pro Američany

Na druhou stranu má neomezené pracovní i finanční prostředky. Režim, jehož občané živoří v nedostatku, během dvou let vybuduje v nehostinných a vzdálených kazašských stepích komplex dílen i experimentálních laboratoří, jakož i moderní odpalovací rampu pojmenovanou Bajkonur. Koroljov ale není fanatický militarista. Obdobně jako von Braun touží po jediném: dostat člověka do vesmíru.

Horečně pracuje na nové raketě R 7, zažije trpkou a nejistou periodu neúspěšných startů či explozí po několika vteřinách jejího letu. K nelibosti armádních špiček se mu ale podaří získat souhlas tehdejšího vládce Sovětského svazu Nikity Chruščova, aby použil rakety i k jiným než vojenským účelům.

Projektu prvního umělého satelitu Země, družice Sputnik, už nestojí nic v cestě. V létě roku 1957 po více než 6000 kilometrů dlouhém letu R 7 zasáhne cíl na Sibiři. Amerika je tím zranitelná. Navíc o pár měsíců později, 4. října, obletí Zemi Sputnik a vydává zvukový signál i během přeletu nad Spojenými státy. Aby toho nebylo pro šokované Američany málo, v listopadu obří raketa vážící 280 tun vynese na oběžnou dráhu prvního živého tvora, psa Lajku. Sověti jsou v dobývání vesmíru před svým rivalem zjevně daleko vpředu. Což dokáží mistrně využít i propagandisticky.

Sovětské tažení

Socialistický tábor slaví vítězství, na něž ve třetím díle nazvaném Souboj o přežití naváží další triumfy. V září 1959 na Měsíci přistane sovětská automatická sonda. Vše je přitom pečlivě naplánováno tak, aby tento úspěch mohl ohlásit Chruščov během své oficiální návštěvy Spojených států. V americké továrně na výrobu párků potom blahosklonně ocení jejich gurmánský vynález: „My jsme vás porazili na Měsíci, vy nás ve výrobě hot dogů.“

Když se z vesmíru v roce 1960 na Zemi vrátí, na rozdíl od ubohé Lajky zdraví a živí, psi Bělka a Strelka, je zřejmé, co má tentokrát Koroljov za lubem. To už se ale Američané probrali z letargie. Před koncem 50. let von Braun konečně dostane zelenou a jeho raketa Explorer 1 vynese na oběžnou dráhu první satelit s nápisem USA. Německý konstruktér, který mezitím obdržel americké občanství, rovněž rozjede i program Merkury-Redstone, jehož cílem je start člověka do vesmíru. Podobně jako Koroljov přitom řeší stejný problém s čerpadly paliva.

Slabost pro život

Jak odlišně vnímá jedinečnou hodnotu lidského života demokratická společnost a totalitní režim, lze z filmu pochopit právě na tomto klíčovém okamžiku časového souboje o historické prvenství. Američtí vědci, znejistělí technickými nedostatky motorů, vyžadují ještě jednu rozhodující zkoušku, a březnový start Alana Sheparda ke hvězdám proto odloží.

Adekvátní problémy druhé strany neřeší Bajkonur, ale moskevské politbyro. V duchu dalšího propagandistického vítězství a bez ohledu na možné ohrožení života proto 12. dubna 1961 modrozelenou planetu uvidí z vesmíru jako první oko sovětského člověka. Jurij Gagarin po 108minutovém letu úspěšně přistane v Saratovské oblasti. Snese se z nebe mezi šokované zemědělce jako mimozemšťan přinášející zvěst v podobě zdravice: „Jsem sovětský člověk!“ O tři týdny později se sice dočká i Shepard, ovšem trpkost opětné americké porážky to nezmenší.

Vzhůru na Měsíc

„Ještě v tomto desetiletí přistaneme na Měsíci. Ne proto, že je to snadné, ale proto, že je to těžké,“ oznamuje na začátku poslední části filmu Souboj o Měsíc prezident J. F. Kennedy. Sověty ponižované a jejich raketami ohrožované Spojené státy tímto prohlášením získají jasnou motivaci a jejich dosud improvizovaně vedený program kosmického výzkumu i konkrétní cíl. Do projektu jsou navíc investovány obrovské finanční částky a vtaženy špičkové průmyslové firmy celé země. Oproti paranoickému utajování komunistů navíc Amerika díky tradicím otevřené společnosti a svobodným médiím prožívá každý, třeba i nepodařený či přímo tragický krok nebo omyl svých vědců a kosmonautů.

Von Braunovi a jeho týmu jsou tak vytvořeny podmínky, o nichž může Koroljov se svými spolupracovníky už jenom snít. Sovětský moloch zkrátka začíná ztrácet dech, jeho státem řízená ekonomika se propadá do stále hlubší krize, vědecký výzkum zaostává a Brežněvova říše už dokáže vynakládat efektní prostředky pouze na výrobu zbraní.

Koroljov se nedožil

NASA vyhlašuje program Apollo, v jehož rámci německý konstruktér vyrábí raketu Saturn V, obří nosič lunárního modulu o výšce třicetišestipatrového domu a váze bitevního křižníku. Jeho první burácivý start z floridského mysu Canaveral zaznamenají všechny seizmografické stanice ve Spojených státech a skrze televizi i smrtelně nemocný hlavní ruský konstruktér. Umírá v roce 1966 a teprve tváří v tvář majestátu smrti komunistické politbyro rozhodne odhalit světu Koroljovovu totožnost. „Nikdy bych nevěřil, že to byl jen jeden člověk,“ komentuje osudovou ztrátu sovětského raketového výzkumu von Braun.

Tečkou za čtyřdílným seriálem je 16. červenec 1969, kdy dva členové posádky Apolla 11, Neil Armstrong a Edvin Aldrin, přistávají na měsíčním Moři klidu a vztyčují zde americkou vlajku. Nad jejich hlavami přitom naprosto symbolicky přeletí sovětská sonda, která se po ztrátě kontroly řítí do lunárního Moře neklidu.

Co skrývaly archivy

Dokumentární seriál Závody v dobývání vesmíru pro BBC natočili Christopher Spencer a Mark Everest. Vznikl i díky tomu, že byly částečně odtajněny ruské archivy týkající se vesmírných letů a zpřístupněny informace o katastrofách a tragédiích, které Sověti po dlouhá desetiletí drželi pod pokličkou.

Mimo lopotné hledání cesty ke hvězdám a schopností lidského mozku proměnit fantazii ve skutečnost se autorům na přitažlivém tématu zároveň podařilo popsat podstatu studené války a soupeření mezi svobodným a komunistickým světem, který tento souboj ekonomicky naprosto vyčerpal, až se nakonec sesypal jako domeček z karet.

(Respekt, www.respekt.cz)