Zaří 2007

Jak na zpropadené eurožárovky

Luděk Frýbort

Učinil jsem objev, jejž tímto bez nároku na odměnu postupuji každému, kdo se rád na vlastní pěst potuluje cizími zeměmi. Jsem už starší ročník, takže mě to večer netáhne do diskoték, hanbinců a jiných míst zábavy a poučení, spíš bych si takhle přečetl kousek knížky. Potíž je v tom, že provozovatelé nocležen a herberků bývají lidé šetrní a vybavují lampičky nad postelemi těmi nejtitěrnějšími žárovčičkami, jaké se jim podaří sehnat. Ale kdepak na mne. Než vyrazím na cesty, neopomenu si přibalit do rance pořádnou žárovku v lepenkové krabičce. Když pak vidím, že na mě spořivý pan hoteliér zase přichystal nějaké patnáctiwattové blikátko, našroubuji svou šedesátku a pěkně si čtu. Jenže ouha, prý už brzy bude s tím potěšením utrum. Neboť ta zlolajná Evropská unie, jak jsem se zrovna dočetl v českých novinách, se hotoví žárovky zakázat a přinutit nebohé poddané, aby místo nich používali jakýchsi úspornějších, avšak mnohonásobně dražších mrkadel. Běda! Co na nás ještě všechno chystají ti zlořečení unijní byrokraté? Snad bych bruselské mrkadlo ještě nějak zaplatil; ale bude mi pasovat, řekněme, do indické nebo mexické objímky?

Jest mi ovšem podivno, že se o bruselských úkladech dočítám právě z českých a ne jiných novin. Jelikož žiji v Německu, mám možnost si říkat i v místním tisku, ale ať čtu jak čtu, odpředu, odzadu a třeba i vzhůru nohama, o žádném zákazu žárovek a povinném zavedení mrkadel se v něm nedočítám. Že by ta zvěst Německo minula? Nebo že by Němci, kteří si, jak známo, s Evropskou unií ořou jak chtějí, pro sebe vymohli extra výjimku? Už mnohokrát jsem měl příležitost se pozastavit nad tou úlisností: koblihy, utopenci, olomoucké syrečky, pomazánkové máslo, to vše Brusel zakazuje jen nám Čechům, kdežto například Řekové, jak jsem mohl pozorovat, nemusí mít dokonce ani ty bezdotykové baterie a umělohmotné řeznické špalky. Nejvyšší čas zbavit se bruselského útlaku! Nechť se čeští politikové spojí s bratry Kaczyńskými a z té zlopověstné Unie vystoupí! To pak budou Němčouři bědovat. Jó, holenkové, měli jste si to rozmyslet s těmi žárovkami.

Nechce se mi totiž věřit tomu, co se tak pokoutně šeptá: že bruselská byrokracie ani tak moc nezakazuje, jako spíš česká horlivost každý pokyn do krajnosti přežene, až se z něj stane neužitečný a každému protivný nesmysl. A když Brusel žádný vhodný nesmysl nedodá, že si jej prý pánové od politiky sestrojí sami, protože se jim jaksi a k čemusi hodí.

K čemu, prosím vás? K čemu může sloužit nesmysl? No, k čemu, že ano, našeptává takový našeptávač. Eurožárovky, eurokoblihy a jiné paniky se mohou dobře hodit k tomu, aby český lid, jenž před čtyřmi lety velkou většinou hlasů schválil vstup do Evropské unie, z ní zase pomalu vycouvával. Aby páni od politiky, jejichž všemoc má v rámci EU přece jen dost svázané ručky, se vymkli z jejího dohledu. Aby jim nějaký bruselský byrokrat v jednom kuse nekoukal na prsty. Už třeba zbavit se toho Štrasburku s jeho pořád nějakými výtkami a pokutami, jo, to by se to soudilo! Svrchovaně! Nezávisle! Jen podle vlastního svědomí! Není nad nezávislé svědomí, povím vám, zvláště pak nad některé.

Ale samozřejmě je to všechno jen taková šeptanda, co ji roztrušují tihle eurofanatici. Nikdo si nevymýšlí žádné paniky pro vlastní potřebu, kdepak, to všechno ti bruselští byrokrati, kteří už pomalu nevědí, co by nám zakázali, aby nás připravili o naši suverenitu. Udělejte to, lidé, jako já v čínském herberku: běžte a nakupte žárovek, co se vám jich do tašky vejde, a až přijde ten bruselský zákaz, pěkně si je našroubujte, zatáhněte roletu, a sviťte, sviťte, sviťte, té Unii na potvoru.