Zaří 2007

O zahřívacím skopovém a jiných pověrách Číny

Slavomír Strnad

Skopové na zázvoru si teď uprostřed léta nemůžeš dát, rozhodně ne, vždyť je zdraví škodlivé, říká mi čínský kamarád Kai-wen při objednávání jídla. Škodlivé? Ale kdepak, to je jen klasická čínská víra ve věci, které nám cizincům zůstávají skryté. Potraviny se dělí na „zahřívací“ a „ochlazující“ (obojí má ještě několik podskupin). Pravidla podrobně znají většinou jen lékaři-bylinkáři, ale slyšel jsem je i od několika normálních strávníků. Skopové patří mezi „silně zahřívací“ a zázvor mezi „zahřívací“. Víru k uchovávání zdraví musím teď respektovat i já.

V Číně rychle pochopíte, že i stolování samotné může být protkáno systémem pověr o štěstí a smůle: váš osud může ovlivnit třeba i to, co a jak je na stole položeno. Nebo co a jak používáte.

Číňané žijí, kromě prozaických záležitostí všedního dne, ve svém vlastním světě. Je to dáno jednak jejich zvláštním jazykem, zcela odlišným od západních, jednak jejich písmem. Je za tím i jiná mentalita, často i jiná logika věcí a událostí. A je to dáno i jejich odlišným vnímáním věcí těžko uvěřitelných a změřitelných, stejně jako respektem k tradicím. Žijí v 5000 let dlouhé národní kontinuitě života u sebe a pro sebe.

Poradí vám dřívka s čísly

Na začátku jejich věr a pověr je zřejmě nejstarší náboženství Číny – taoismus s principem „jinu a jangu“. Je to počátek čínského myšlení a uvažování, nejen nábožensko-filozofického. Taoismus ovlivnil jak čínskou astrologii a numerologii, magii čísel, tak dnes dobře známé učení o praktické poloze věcí Feng-šuej a také kung-fu a tai-či. A nakonec ovlivnil i umění, hlavně výtvarné. Tak, jak se Feng-šuej zabývá působením zemského magnetismu na zem a lidské příbytky, tak se jeho obdoba, akupunktura, zabývá týmž zemským magnetismem – spíš jeho průtokem – v lidském těle.

Staré čínské víry zahrnují i lékařskou diagnózu – čtením z tváře a pozorováním lidského tepu na šesti bodech pacientových zápěstí. Ale tato „víra“ je dnes dosti běžnou součástí čínského lékařství. Tvář slouží i věštcům, kteří předvídají budoucnost právě z ní, jiní totéž vyčtou z ruky. Jejich schopnost dokonalé „diagnózy“ vaší povahy a schopností vás může až vyděsit: při prvním setkání z vás o vás vyčtou i to, co jste o sobě nikomu nikdy neřekli. Řada Číňanů se chodí do malých chrámů přeptat na štěstí a konzultovat důležitá osobní rozhodnutí. Je těžko rozeznat, zda jsou to chrámky buddhistické, nebo taoistické, v každém případě jsou však „všelidové“. S úsměvnou nadsázkou řečeno: o tom, zda máte poslat syna studovat kosmickou technologii, nebo jaderné inženýrství, může rozhodnout natřásání bambusové nádoby, z níž vypadávají dlouhá dřívka s čísly, která se pak interpretují podle „posvátných knih“. Jindy se před oltářem hází dvojice zakulacených červených kostek a výsledek se určí součtem stran, které padly.

Čínské pověry směřují hlavně k tomu, aby měl člověk co nejvíc štěstí a co nejmíň smůly. Praktikování věr a pověr v posledních 50 letech citelně ubylo. V Číně samé vlivem politického režimu, v zemích vnějšího „čínského světa“ (například Tchaj-wan, ale i území jako Hongkong a Macao, která se po dlouhých letech západní kolonizace vrátila pod správu Číny, nebo státy s většinou čínsky mluvícího obyvatelstva, jako je Singapur) zase vlivem westernizace a zvyšujícího se vzdělání širokých vrstev. Pořád však přetrvává. Ne každý Číňan je zběhlý v detailech všech věr a pověr, záleží na rodinných tradicích, společenském a pracovním prostředí a na vzdělání. A třeba i na tom, zda jsou politicky stravitelné.

(MFDNES)