Zaří 2007

Žena, která vládne archivům Stasi

Jakub Pokorný

Marianne Birthlerová je spolkovou zmocněnkyní pro zpřístupňování svazků Stasi (obdoba české StB), která zodpovídá za miliony dokumentů, jež po sobě zanechala obávaná východoněmecká policie Stasi. Tu nedávno připomněl film Životy těch druhých. Birthlerová poskytla rozhovor MF DNES o svém názoru odbornice na tento snímek, ale hlavně o tom, jak se s činností Stasi vyrovnávají Němci a čím se tak liší od Čechů. V Česku se navíc vede diskuse o podobě podobné instituce: Ústavu pro studium totalitních režimů, jejíž vznik už schválili poslanci.

V Česku se teď skoro každý týden objeví aféra, že nějaký známý herec, politik nebo zpěvák spolupracoval s tajnou policií. Prožilo si Německo podobnou „vlnu“?

Prožili jsme si to už v devadesátých letech.

A jak toto poznání ovlivnilo společnost – pozitivně, nebo negativně?

Nejdřív se musím zmínit o tom, podle jakých pravidel nakládáme se spisy bývalé Stasi. Spolkový zákon o dokumentech Stasi je zároveň „zákonem o zveřejňování spisů“, ale také „zákonem o ochraně osobních údajů“. Princip tkví v tom, že zaprvé člověk, který byl už jednou sledován komunistickou policií, by zpřístupněním spisu už neměl utrpět žádnou další škodu. Mělo by proto být možné, aby se dověděl, kdo na něj donášel. Zájemci však smějí studovat jen své vlastní svazky, takhle se to osvědčilo. Už milion šest set tisíc osob u nás požádalo o zpřístupnění svého svazku. Lidé mají právo se dovědět, jak jim Stasi zasáhla do života. Takové poznání je nejlepším předpokladem pro usmíření. Zadruhé náš zákon umožňuje nahlédnout do svazků i vědcům, novinářům, ale také v souvislosti s lustracemi. Proto zákon umožňuje, aby byly zpřístupněny svazky spolupracovníků Stasi.

Znalost obsahu svazků bezpochyby představuje i politickou moc. Stalo se někdy, že by třeba politik tlačil na váš úřad nebo na vás, abyste něco nezveřejnila, nebo naopak zveřejnila?

Podle již zmiňovaného zákona, kterým se řídím, je náš úřad na politice naprosto nezávislý a žádný politik nesmí naši práci nijak ovlivňovat. Jsem zavázána nakládat se svazky přesně podle litery zákona a politika se do toho vůbec nesmí míchat. Když už se něco takového stane, je na soudu, aby rozhodl. Tak se stalo v případě bývalého kancléře Helmuta Kohla. To byla asi jediná právní bitva, která se svazků Stasi týkala. Zákon nám umožňuje vydat badatelům svazek k nějaké osobnosti, která ovlivňuje danou epochu, a to Kohl nechtěl. Ale nepokládala bych to za vměšování se politiky do naší práce. Kohl šel k soudu jako dotčená soukromá osoba. Byl to spor občan versus úřad.

V Česku se teď hodně rozšířila praxe, že se spolupracovníci StB soudí, že nebyli spolupracovníky StB, a některé musí vnitro vymazat ze seznamů. Jak je tomu v Německu?

Tak my předně v Německu nemáme žádné seznamy, ale je pravda, že někteří spolupracovníci Stasi se snažili u soudu dosáhnout toho, aby informace o jejich spolupráci nebyly zveřejňovány. Takové spory jsme tu zažili také.

A jsou takové žaloby úspěšné?

To je různé. Někdy ano, ale ve většině případů ne.

Bývalý pracovník StB Tomáš Kužel se nedávno dostal v Česku do prestižní funkce náměstka policejního prezidenta. Mohlo by se něco podobného stát v Německu? Jak přísné jsou vaše lustrace?

Ráda bych vysvětlila, že náš úřad lustrace neprovádí. My jenom dodáváme radnicím a parlamentu podklady pro ně – informace, zda někdo se Stasi spolupracoval. Otázky, kdo všechno je nakonec „pozitivně lustrován“, případně, jaké to pro něj může mít důsledky, by měly zodpovědět instituce, které mají tyhle prověrky na starosti.

Co si myslíte o filmu Životy těch druhých, který nedávno běžel v kinech. Právě z něj zná většina lidí praktiky Stasi (film vypráví o agentovi, který začne krýt lidi, jež sleduje)?

Vy znáte ten film i v Česku?

Ano, běžel i tady a myslím, že byl velmi úspěšný.

Víte, mnoho věcí v tom snímku neodpovídá skutečnosti. Ale přesto dle mého soudu ten film velmi působivě ukazuje, co s obyčejnými lidmi dokáže udělat diktatura.

Marianne Birthlerová se narodila 22. ledna 1948 ve východním Berlíně. Vystudovala mezinárodní obchod a angažovala se v protirežimních církevních skupinách. V roce 1990 byla ve východoněmeckém parlamentu mluvčí skupiny Bündnis 90 a brzy poté se nakrátko stala braniborskou ministryní školství. V září 2000 převzala tzv. Gauckův úřad, který má na starosti spisy východoněmecké tajné policie Stasi.

(MFDNES)