Zaří 2007

Film je má milenka, říkal Bergman

Mirka Spáčilová

Kdysi točil jako o život. V poslední době každý všední den ve tři hodiny odpoledne usedal Ingmar Bergman do kina ve svém domě na ostrově Faarö a filmy jen sledoval; sám. Na ostrově, kde v 60. letech vznikla jeho slavná díla, také zemřel: pokojně, ve věku 89 let.

Zprávu o smrti legendárního filmaře, který získal devět oscarových nominací, čestného Oscara za životní dílo již v roce 1970 a tři oscarové sošky za nejlepší neanglicky mluvené tituly Pramen panny, Jako v zrcadle a Fanny a Alexander, oznámila jeho dcera Eva Bergmanová. Pětkrát ženatý muž po sobě zanechal celkem devět potomků včetně několika nemanželských, jako je Linn Ullmannová z jeho vztahu s herečkou Liv Ullmannovou. Své pracovní dědictví - scénáře, poznámky, fotografie - věnoval již před lety Švédskému filmovému institutu. Ale jeho filmy zůstanou všem.

Bergman jich režíroval na šedesát - a mohlo jich být víc, kdyby se příběhem Fanny a Alexander z roku 1982 s filmováním nerozloučil. Výjimky - bylo jich kolem deseti - činil jen v u dokumentů a televizních prací; právě pro obrazovku natočil před čtyřmi lety svou labutí píseň, drama o setkání někdejších manželů Sarabanda, ve kterém se opět sešli i jeho dvorní herci Liv Ullmannová a Erland Josephson, hrdinové Scén z manželského života.

Za svého dobrovolného filmařského půstu se Bergman vrátil rovněž k divadelní režii. „Divadlo je jako věrná manželka. Kdežto film je velké dobrodružství: nákladná náročná milenka,“ říkával. Přesto se téhle milence upsal, byť ji měl původně zakázanou. Z obav před přísným otcem-knězem totiž babička vodila malého vnuka do kina tajně.

Ernst Ingmar Bergman se narodil 14. července 1918 v Uppsale. Vlastní zážitky z dětství v rodině svázané přísnou náboženskou výchovou později využil v televizní trilogii a zjevně ho vedly i k proslulému výroku: „Doufám, že nikdy nebudu tak starý, abych se dal na víru.“

Příští mistrovský pozorovatel vyhrocených intimních vztahů začal svou uměleckou dráhu kuriózně - na půdě loutkového divadla, které hrál se svou sestrou a přáteli. Nicméně už tehdy ostatní vedl a psal loutkové hry. Jako nadějného autora jej přivedli k filmu, aby zachraňoval texty slavnějších, leč horších tvůrců. Postupně začal psát scénáře pro jiné režiséry a roku 1946 natočil svůj první autorský film Krize. V rychlém sledu přidával další tituly a přes takzvané „růžové období“ 50. let přešel do vrcholné éry 60. a 70. let, kdy se stal mezinárodní modlou.

Obklopil se stálým týmem: loni zesnulý kameraman Sven Nykvist dostal svého prvního Oscara právě za Bergmanovy Šepoty a výkřiky. Třináctkrát režisér obsadil Maxe von Sydowa a Bibi Anderssonovou, desetkrát Liv Ullmannovou a Ingrid Thulinovou. V půli 70. let kvůli daním přesídlil na čas do Německa, po návratu domů už natočil jen svůj rozlučkový příběh Fanny a Alexander, považovaný za usmířenou, lidsky laskavou tečku za rozdírajícími snímky předešlé éry.

I na odpočinku však o sobě Bergman dával vědět. Před osmi lety rozvířil vášně, když se v tisku přiznal, že v mládí sympatizoval s nacisty. „Teprve když se otevřely brány koncentračních táborů, nevěřil jsem svým očím,“ uvedl s odstupem.

Před třemi roky dal nečekaně sbohem i divadlu. „Přišel čas skončit, přestože jeviště a herci jsou tím, co mi bude chybět nejvíce,“ prohlásil. A potřetí pak šokoval některými soukromými detaily, zejména přiznáním dalšího otcovství, v novém vydání svých pamětí.

Muž, jehož díla opakovaně figurují v žebříčcích nejlepších filmů všech dob, ač jsou v Česku k dostání vesměs v sérii z edice Levných knih, se ve stáří před světem uzavřel na ostrůvku. Odtud jen dlouze telefonoval, pracoval však pro zdejší komunitu, dokonce vylepoval plakáty - a dvě stovky místních obyvatel „svému“ režisérovi náklonnost oplácely. „Když v létě zaplavili ostrov turisté toužící Bergmana alespoň zahlédnout, posílali je opačným směrem,“ líčí Gunnar Bergdahl, autor dokumentu o Bergmanovi Intermezzo. Dostal se mu hodně blízko, ani on ho však nedokázal přemluvit, aby natočil ještě jeden jediný film.

Co Bergman natočil

1953 Léto s Monikou, romance mladé dvojice

1955 Úsměvy letní noci, milostná komedie

1957 Lesní jahody, vzpomínky starého lékaře

1957 Sedmá pečeť, drama z křižáckých výprav

1960 Ďáblovo oko, komedie podle irského úsloví

1960 Pramen panny, severská balada o znásilnění

1961 Jako v zrcadle, drama o spisovateli a jeho dceři

1963 Mlčení drama, s vyhroceným sexem

1966 Persona, o herečce a její ošetřovatelce

1968 Hodina vlků, bezesné noci manželské dvojice

1968 Hanba, manželé ukrytí na ostrově

1972 Šepoty a výkřiky, drama sester u lůžka umírající

1973 Scény z manželského života, původně televizní skeče o vztazích

1976 Tváří v tvář, též přepis seriálu - o psychiatrech

1977 Hadí vejce, politický thriller točený v Německu

1978 Podzimní sonáta, jedna noc matky a dcery

1982 Fanny a Alexander, rodinná freska dětskýma očima

Řekli o Bergmanovi

Režisér Steven Spielberg: Vždy jsem ho ctil a přál jsem si být stejně dobrým filmařem jako on, jenomže to se nikdy nestane.

Režisér Woody Allen: Má mozek a intelekt a jeho filmy vypovídají o něčem podstatném. Ale zároveň je v první řadě bavič, takže netočí povinnou četbu, nenudí.

Herečka Liv Ullmannová: Bylo to životní setkání. V roce 1965 mi sdělili, že Švéd Bergman nabízí mně, norské herečce, jako vůbec první cizince, roličku. Jenže pak volali - Bergman onemocněl, film se ruší. Ze smutku jsem vyjela na cesty, přes Polsko do Prahy. Tam mi lidé ze švédského velvyslanectví řekli, ať rychle jedu za Bergmanem, že viděl mou fotku, zaujalo ho, jak jsem podobná Bibi Anderssonové, a píše pro mne nový scénář. Tak vznikl náš první společný film, Persona.

Režisér Carlos Saura: Ze tří nominací na Oscara jsem byl výhře nejblíž s Carmen -a tehdy mi ji vyfoukl právě Bergman. Ale nemohu se zlobit, když si ho tolik vážím.

Režisér Jan Troell: Švédští filmaři se léta vymezují vůči jeho kralující osobnosti. Bouřila se proti němu naše generace, dělá to i dnešní. Jen já s ním nebojoval, pro mne byl naopak vždy spíše inspirací. I když z podvědomých snů, které se mi o něm zdávají, by psychoanalytik asi vyčetl něco jiného.

(MFDNES)