Zaří 2007

Před pochodem poslů míru do Brd

Luděk Frýbort

Kdo dosud říkal, že on nic, on demokrat, on že je jen pro mír a proti cizím základnám, musí se teď zamyslet, s kým si v té muzice notuje. Už mě pomalu o těch tancích kolem brdského radaru mrzí psát. Stala se z nich odrhovačka obehraná, šamanský obřad, v nějž je možno věřit nebo nevěřit, ale nového už nepřinese nic. Teď zase tenhle protestní pochod, co jej na 25. srpna zpunktovala iniciativa zvaná NE základnám, no, jen si pochodujte, drahouškové, řekl bych ještě před pár dny. Zatlučte si na svůj šamanský bubínek, však ony přijdou jiné starosti a vy na celý radar zapomenete. Ale přečetl jsem, kdo všechno je spojen v řečené iniciativě, a shovívavost mě rázem přešla. To už není obřadní taneček na louce bláznů, to je ... přinejmenším varování. Šamanský buben zní náhle hrozbou, zlou nadějí do budoucna, a jeho poselství by nemělo být přeslechnuto. Lze v něm rozpoznat dvojí muziku. Jednu vyluzují staro- i neokomunistická bratrstva, podle svých náklonností toužící buď po návratu těch krásných časů za Gottwalda, nebo po lehkém oprášení marxistických idejí, aby lépe hověly módám této doby. Vyjmenujme si je:

• Socialistická solidarita

• Socialistický kruh

• Komunistický svaz mládeže

• Vojáci proti válce

Poslední z jmenovaných si zaslouží obzvláštní pozornosti: je to spolek vysloužilých lampasáků v čele s generálem Oskarem Mackem, někdejším velitelem Západního vojenského okruhu. Za dnů své slávy pochopitelně nebývali tak úplně proti válce, nýbrž se pilně připravovali k invazi proti Západu, kdyby k tomu vydal povel slovanský spojenec. Ani rakety jim nepáchly tak zle jako dnes; měli jich dostatek včetně atomových, třebaže na červeném tlačítku držel prst Kreml. Že jim nijak nevadila cizí vojska, hlavní to bod protiradarové argumentace, se rozumí samo sebou: byli to naši zlatí rudoarmejčíci, což je ovšem zcela něco jiného než zpropadený Američan. Lze-li v různých těch Solidaritách a Kruzích vidět houfky zpitomělých holobrádků bez zkušenosti s totalitou, tohle je něco jiného: bitci třídního boje zkušení, kteří věděli a dosud vědí, oč jde. Neváhali přijmout alternativu českých zemí jako bojiště jaderné války, po níž by nezůstal ani popel, a přijali by ji ochotně i dnes, jen kdyby k ní zavelel ten pravý komandýr.

Druhá z muzik zní cizeji, jakoby kvílením muezzina z ochozu minaretu. Vyluzují ji následující bojovníci za mír a porozumění mezi národy:

• Svaz palestinských studentů

• Palestinský klub

• Všeobecný svaz muslimských studentů v ČR

• Muslimská unie

O Talibanu, potvrďme, ani slova! Ani jinak není uvedený výčet úplný, nicméně k jedné z obou skupin náleží ty protestní svazy, kluby a unie všechny. Ovšemže: zeptáme-li se kteréhokoliv staro- či mladokomunisty, jak smýšlí o krvavé historii své ideologie, odpoví, že to všechno se sice stalo, ale byl to politováníhodný omyl, uklouznutí, které se dnes už nemůže přihodit, jelikož moderní komunismus je pevně zakotven v demokracii a násilí se štítí. Inu, už Lenin znával poučku o užitečné lži. Zeptáme-li se kteréhokoliv člena muslimských organizací, co říká dejme tomu Al Kajdě, bude pravděpodobně mlít cosi o tom, že islám je náboženství míru, jemuž je třeba porozumět. Dobrá rada. Nalistujme si tedy v Koránu ... třeba súru pátou, Prostřeného stolu, verš 37-38: »A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti nebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný.« Pěkné, že? Už jsme porozuměli? Komunismus ve všech jeho odrůdách a fázích je dost odpudlivý, nevedoucí nikam než k otroctví a úpadku. Islám sám o sobě je jen jedno z mnoha náboženství, ledaže trochu protivné svou urážlivostí, trochu směšné svým předsevzetím ovládnout svět. Obojí dohromady, ve vzájemném spolčenectví, je výbušná směs, před jejímiž představitelnými i nepředstavitelnými účinky bledne všechno, co postihlo zeměkouli od dob babylónských. Kdo dosud říkal, že on nic, on demokrat, on že je jen pro mír a proti cizím základnám, musí se teď zamyslet, s kým si v té muzice notuje. Řekni mi, s kým se přátelíš, a já ti povím, kdo jsi, praví staré přísloví. Nelze se z něj vyvléknout předstíranou nevědomostí. Šamanský buben bije k hrůzám, kdo podle něj byť jen z hlouposti tančí, bere na sebe strašlivou odpovědnost.