Zaří 2007

Světový finanční trh

Jan Vinter

Jde o pojem, který se v současné době skloňuje velmi často, ať již ze strany odborníků či laické veřejnosti. Jaká jsou ovšem kritéria pro získání „statutu“ světového finančního trhu, na to se podíváme v následujících řádcích. Není toho málo, co musí takové místo splňovat, a to z pochopitelných důvodů; nikdo nebude investovat tam, kde nemá zajištěn návrat vloženého kapitálu.

Pro získání devizových prostředků ze zahraničí je výchozím nutným předpokladem poznání úloh jednotlivých článků světové finanční soustavy a využití jejich specifik. I když se zdá, že operace lze rozdělit do několika málo kategorií, není tomu tak; každá operace má své zvláštnosti a její úspěšná realizace závisí na volbě vhodného, solidního obchodního partnera, dále pak místa, kde má být uskutečňována, jakož i příhodném časovém období a možnostech technického charakteru.

Pro získání kvalifikace určitého místa jako finančního trhu či centra je důležitá:

1.tradice, pověst;

2. důvěra investorů v politickou a ekonomickou stabilitu země, kde se centrum nachází;

3. jistota, že autority příslušné země nebudou vytvářet svými předpisy přehrady, které budou omezovat činnost finančních institucí na trhu pracujících, a to především společností zahraničních;

4. centrální banky jsou povinny zajistit důslednou kontrolu finančních institucí, respektive kontrolu jejich činnosti, avšak s dostatečným prostorem pro rozvoj obchodní aktivity;

5. povolení působit na trhu musí být vydáno pružně, ale odstupňovaně (vždy záleží, kdo je garantem úspěšné činnosti např. velkobanka, sdružení velkobank apod. To má vždy větší váhu, než když je to neznámý subjekt);

6. dokonalý informační systém, včetně moderního komunikačního spojení umožňující propojení jednotlivých trhů;

7. štáby kvalifikovaných odborníků a zajištění výchovy „záloh“;

8. zabezpečení adekvátních životních podmínek, včetně záruk týkajících se ochrany osobnosti a majetku;

9. zajištění dobrých dopravních podmínek a zjednodušení cestovních formalit.

Teritoriální dělení světových finančních trhů

Onshore finanční centra je možno volně charakterizovat jako místa, kde probíhá „velkoobchod“ převážně s devizami, a ve kterých existuje přísná legislativní kontrola činnosti všech zúčastněných a příslušné autority (ministerstva, centrální banky) vyžadují zvláště oznamovací povinnost (čtvrtletní výsledky, výroční zprávy atd.), kapitálovou přiměřenost, dostatečnou likviditu atd. Touto striktní legislativní kontrolou se hlavně liší od offshore finančních center. Ne, že by zde neexistovala vůbec žádná kontrola, ale je podstatně liberálnější.

Podle územních hledisek pod Onshore centra je možno uvést následující:

USA: New York, Miami, Chicago

Kanada: Toronto, Montreal

Velká Británie: Londýn

Švýcarsko: Curych, Basilej, Ženeva

Nizozemsko: Amsterdam

Lucembursko: Luxemburg

Belgie: Brusel

Francie: Paříž

Itálie: Milán

Německo: Frankfurt

Offshore centra je možno charakterizovat tak, že se jedná o trhy, kde je možno přijímat finanční prostředky od devizových cizozemců a tyto jim též půjčovat, a kde jsou volně realizovány finanční operace všeho druhu, a kde je velice liberální tržní prostředí pro všechny zúčastněné. Forma trhů je rozmanitá, což především závisí na historii země, kde se trh nachází, tamní obchodní praxi a tradici, ekonomické a politické síle státu, stupni internacionalizace měny této země.

Nejvýznamnější offshore centra jsou:

Velká Británie: The Channel Islands, The Isle of Man

Evropa: Andorra, Gibraltar, Lichtenštejnsko, Monako

Karibská centra: Barbados, Bahamy, Kajmanské ostrovy, Bermudy, Holandské Antily, Panama, Antigua atd.

Oblast Pacifiku: Kokosové ostrovy, Vánoční ostrovy, Papua, Nová Guinea atd.

Dálný východ: Hong Kong, Tokio, Singapur

Střední východ: Bahrajn, Kuvajt, Spojené arabské emiráty atd.

Existující Offshore centra lze dále rozdělit do 3 skupin:

Smíšená forma – offshore trh a domestic trh je integrován (Londýn, Curych, Hong Kong)

Oddělená forma – offshore trh a domestic trh je striktně oddělen příslušnými předpisy (New York, Bahrain, Singapur)

Evidenční forma – centrum nefunguje de facto jako finanční trh, jdou přes něj z daňových důvodů pouze operace tzv. papírových společností – daňové ráje (zvl. karibská centra). Především se zde realizují operace s cílem vytváření tzv. skrytých rezerv