Zaří 2007

Blběji už to dopadnout nemůže

Miroslav Václavek

Prezidentské volby jsou na spadnutí. Můj malý komentář k témuž.

Tento stát jakožto dítě prvorepublikové lži o Rakousku-Uhersku, stojící svojí atmosférou a stavem občanské společnosti i nadále jednou nohou v Protektoratu Böhmen und Mähren a druhou v jeho pokračovateli a nástupci ČS(S)R, kde se pouze přemaloval hákový kříž na hvězdu rudou a plán se nepřekračoval pro vítězství říše, ale pro vítězství komunismu v zajetí úsměvů z kategorie podlézavých, vlivu LSD a posmrtných šklebů. Z tohoto dětství a puberty jsme se ještě nestačili vzpamatovat. Ani není divu. Politické veletoče a salta mortale předváděné jak „politiky“ tak jejich voliči svědčí o tom jak pružná je páteř většinového občana (nyní ČR) a jak krátkou má tento zvláštní tvor paměť. Místní domorodec žije kulty pivních sportů, dovolených v Chorvatsku, malých krádeží, kutilství a škodovek, přičemž skutečné hodnoty – svoboda, spravedlnost, demokracie a odpovědnost - jej spolehlivě přivádí do stavu příbuzenského s lidojedy na Nové Guineji. O tom se měl možnost přesvědčit pan Klvaňa diskutující s občany definitvně propadlými alkoholu a komunismu a evidentně neschopných rozlišit cokoli co je nad rámec pěstování králíků, v místech blízkých plánovanému umístění US radaru v Brdech.

Tady je vidět, kam vede, když se opustí pevnosti před bojem a když se odvaha změní na zúčtování s kojenci německé národnosti po něm, přičemž jejich rodiče jsou věšeni zaživa za nohy a poté upáleni - Praha, Rytířská ulice, květen 1945. To vše už v takzvaném míru, po takzvaném osvobození. Nic neslouží lépe pro popis povahy průměrného zbabělého většinového Čecha než právě toto. Cestou z noční po přesčasu pro Wehrmacht a SS si umlátit nějakého Němce-civilistu, – protože se to smí.

S tímto zákeřným národním povědomím naprosto korespondují volební výsledky s více než padesátiprocentní podporou zločinců z KSČSSD, i když je již velmi dobře známo, že komunistická ideologie má na svědomí sto milionů mrtvých. Volit si své vrahy, na to už tedy musí být sakra odporná národní nátura – a pochopitelně především generovaná strašlivou a destruktivní závistí.

A právě proto si myslím, že by volba příštího prezidenta tohoto tragikomického státu měla proběhnout losem. Pokud vezmu v potaz pravděpodobnost, pak je téměř jisté, že drtivá většina potencionálních prezidentů je stejné „úrovně“, jako jsou ti z doby dnešní, nebo z dob minulých, přičemž se dobře zařadí do plejády bizarních postav v kalhotách očekávajících velkou vodu, zrádců, notorických alkoholiků a nikotinistů postižených syfilitickou výdutí aorty a masových vrahů v jednom, křivých zbabělců surfujících na vlnách českého veřejného mínění, brežněvovských kolaborantů nejodpornější provenience a agentů Gestapa. Nebude třeba upocených deklarací o tom, že vylosovaný je prezident všech, protože jím skutečně bude. Dokonce se bude v souladu s českými komediemi, místně příslušnou teorií čučche, obrozeneckými bludy a estébáckými dezinformacemi, jež jsou zde obecně přívětivě přijímány, i čemu smát. To my umíme. Jsme postiženi smavou nemocí, kdy se nemocný prosměje až ke smrti. A kdyby něco, je tady dost možností to svést na USA a dál spět k tomu, aby kůň ruského kozáka zase pil z Vltavy, přičemž ten, kdo jej sedlá, nám ze širokého slovanského srdce k tomu rád pošle i pár železných holubiček míru, kdyby si to přece jen někdo chtěl rozmyslet.