Zaří 2007

Rozpad státu bez jediného výstřelu

Eduard Vacek

Vrcholnými ústavními institucemi jsou: parlament, prezident republiky, vláda a ústavní soud. Podle ústavy stojí stát na třech pilířích: moci zákonodárné, výkonné a soudní. Rozpad státu postihuje všechny oblasti nerovnoměrně, takže houpavý pohyb vzbuzuje dojem posledního tance na Titaniku, nebo pocity neklidné, houpající se země. Prezident republiky zaujímá nekvalifikované a komické postoje ke všem otázkám všehomíra a veřejně hlásá politické teze, které odporují zájmům republiky. Moc zákonodárná (zákonodárné sbory) se podílí na krizi tím, že vytváří zmatečné legislativní prostředí, kde je možné prakticky cokoli. Zákony, které je možné obcházet, nedodržovat či ignorovat, prostředí, kde je nerovnoměrně rozdělené bohatství, kde je moc svěřena nehodným a nekvalifikovaným osobám, ovlivněným egoismem, či kolektivním narcismem. Ústava sice definuje jako jediné legální zřízení demokratický právní stát, který je založený na úctě k právům a svobodě člověka, také jako ústavní stát, nebo stát založený na konstitucionalismu. Princip svrchovanosti (suverenity) lidu je vykládán ve smyslu suverenity moci a vychází z toho, že nositelem moci ve státě je lid. Jeho vnitřní náplň však výhradně určují stranicko-politické struktury. Ústava se nezmiňuje o dělbě moci se strukturami občanské společnosti, která tak nehraje ve společnosti žádnou významnou roli a nedisponuje nijakými mocenskými prostředky. Zodpovědnost za společnost tak spočívá výhradně na politických stranách a politickém uspořádání státu, v tomto smyslu jsou politické strany jedinými majitelkami státu, neboť z jejich středu jsou voleny úzkými grémii rozhodovací orgány zákonodárné moci. Politické strany nejsou vázány mandáty voličů. Proto mohou na posty ministrů, náměstků, či ředitelů jmenovat osoby, které ve volbách vůbec nekandidovaly, nebo se neumístily ve volitelných pozicích. Libovůle politických stran ve věci řízení státu se projevuje nekontrovanou a nekontrolovatelnou personální politikou.

Moc zákonodárnou představuje poslanecká sněmovna a senát. Cílem každého politicky ambiciózního člověka je usednout na některý z těchto postů. Zvolení zástupci předřazují své soukromé zájmy nad zájmy celku a využívají k tomu politické funkce a díky politice získané pozice. Zvolený poslanec nebo senátor bez ohledu na stupeň dosažené profesní kvalifikace je univerzálním vševědem schopným od chvíle svého zvolení zaujmout pozici znalce a odborníka v jakémkoli oboru. Tento stav trvá po dobu jeho funkčního období. Pokud již není dále zvolen, stává se opět normálním občanem s názorem, který odpovídá jeho vzdělání a inteligenci. Politické strany mají mnohé bezpečnostní díry jak v poslaneckém klubu, tak mezi i mezi elitami strany a obslužným personálem. Strana, která je konkurenční, může nasadit do jiné strany své agenty k tomu, aby vyzvěděla důvěrné záměry konkurenční strany, ovlivnila vnitřním hlasováním její politiku, případně zanesla do strany vnitřní rozkol. Prostřednictvím svých agentů může způsobit diskreditaci vedoucích a nebezpečných osob tím, že ovlivní jejich soukromý život, nastrčí proti nim falešné důkazy a svědectví, medializací důvěrných informací, nebo vhodnou tzv. demaskovací strategií, směřující k jejich diskreditaci uvnitř a vně strany. Nemorální a neetické společenské klima však netrvá na personálních důsledcích odhalených trestných činů, přestupků, či překročení společenských norem. Ani trestní spravedlnost tyto činy zpravidla vůbec nestíhá.

Nezávislá moc soudní diskredituje spravedlnost tím, že rozhoduje v jednotlivých kauzách rozdílně, zaujatě a nespravedlivě. Vytváří si autonomní prostředí, ve kterém si hýčká svoji nezávislost, za níž považuje např. i výši svých platů, morální způsobilost jednotlivých soudců, možnost rozhodnout i v rozporu s obecným právem a slušností, případně nečinností ve věci. V tomto prostředí je naprosto běžné, že tentýž trestný skutek se na různých soudech dočká různé trestní kvalifikace a tím i rozdílného rozhodnutí o vině. Ovlivnění kauzy je možné: vyjmutím důležitého důkazního materiálu z trestního spisu ve prospěch obviněného, nebo prodlením, kterým lze dosáhnout úplného zrušení trestního stíhání.

Moc výkonná – exekutiva - je řízena politickými stranami, které si na základě volebních výsledků rozdělí ministerská křesla, posty náměstků a sekčních šéfů. Jednotlivé resorty tak působí jako povolební kořist, kterou si političtí rivalové rozdělí mezi sebe. (nový ministr si na úřad přivede mnohdy i několik desítek spolupracovníků). Tím však nekončí personální obsazování a výměny centrálních úřadů. Zbylá, méně lukrativní místa ředitelů odborů a vedoucích oddělení jsou dále přidělována méně exponovaným členům politických stran, dále pak příbuzným, známým, přátelům. Nejdéle odolávají posty zkušených referentů, na nichž stojí práce centrálních úřadů a kteří mají také i nejnižší příjmy. S nástupem nového ministra je zpravidla přerušena kontinuita s minulou politikou úřadu řízeného nyní podle nové doktríny a politické vize. To se dotýká obsahového rozpracování jednotlivých zákonů, jejich prováděcích vyhlášek a dalších závazných materiálů. Vnitřní kontinuita úřadu (tzv. politiky) je proto zajištěna pouze po dobu jednoho volebního období. Tím dochází k hypertrofickému nárůstu státní byrokracie a k možnosti obsazování nových míst našimi lidmi.

Musíme odmítnout nesprávné názory, že státní správa směřuje ke svému zániku (rozpadu), neboť se vytrvale vzdaluje od své někdejší kvality a že se dříve nebo později zničí sama tím, že se rozplyne ve své vlastní neschopnosti, nebo ještě spíše, že navodí potřebu totality, která se násilím vypořádá s nastalým chaosem. Tyto názory jsou mylné, neboť státní správa má schopnost nespočetných variací a je nesmírně životaschopná. Chová se jako perpetuum mobile, nebo alespoň jako organismus, který nachází neustálé zdroje ke své sebezáchově, ačkoli tyto zdroje sama nikdy nevytváří. I kdyby na státní správu již nic dalšího nenavazovalo, tento samoúčelný hybridní mechanismus bude vždy schopen produkovat byrokratické finální produkty a další konsekvence své existence. Těmito produkty jsou zejména: nepřetržitý proud pravidel, nařízení, vyhlášek, zákonů, kontrolní činnosti, evidenční činnosti, kontroly docházky, sledování termínů, vybírání poplatků, personální činnosti, archivnictví, skartace a dalších administrativních funkcí.

Pokud je státní správa v rukou politických stran, pak není reformovatelná. Prostou výměnou úředníků za výkonnější úředníky nelze dosáhnout lepší organizace a tím i vyšší účinnosti státní správy, neboť je nevyléčitelně postižena zhoubným bujením, které ve své maligní formě metastázuje a vytváří další životaschopná ohniska. Perioda vzniku a zániku těchto fokusů přesně kopíruje volební období, v některých zvláště úporných případech může být i delší. Všechny formy nákazy jsou infekční, úplnému promoření vzdorují jen velmi silní a odolní jedinci.

Prostředí státní správy je místem, kde není vítáno flexibilní úsilí jednotlivce, pokud tato osoba není sama vyšším úředníkem a neomezeně nerozhoduje o politice úřadu. Každá aktivita podřízených úředníků je škodlivá. Podřízení úředníci se musí podrobit geniu loci toho úseku státní správy, kde jsou zařazeni. Pokud tak neučiní sami, budou samovolně vyplaveni jako cizí těleso při samočisticím procesu prostřednictvím personálních postupů, které získaly velmi sofistikované metodické a účinné formy. Genius loci úřadu vzniká působením elit úřadu. Jde o stopy a působení vedoucích pracovníků, kteří řídí daný úsek státní správy prostřednictvím porad nejužšího vedení, potažmo na gremiálních poradách, na nichž rozhodují o tzv. politice úřadu, o způsobech a formách jeho řízení, kádrovém obsazení rozhodovacích funkcí, moci jednotlivých vedoucích funkcionářů, jejich prebendách a omezeních podřízených úředníků.

Postoje běžného úředníka vůči úřadu, kde je zaměstnán, jsou symbiotické. Střední a nižší úředníci jsou nabádání k tomu, aby měli na paměti, že úřad potřebují oni, ale úřad nepotřebuje je. Úřad je matka, která jim poskytuje obživu, oni jsou na oplátku dlužni své matce oddanost a loajalitu. Tato teze je základním politickým postulátem každého úřadu.

Základním předpokladem pro udržení pozice a moci je znalost mocenské technologie a dovednost využívání nástrojů moci. To se děje v několika rovinách. Jde o byrokratickou psychologii, ekonomickou mocenskou rovinu, politické záštity a provázanost poskytovaných služeb. Byrokratická psychologie vychází ze starého pravidla: nahoru lízej zadek, dolů kopej. Tvář byrokrata má proto dvě podoby. Z jedné vyzařuje úslužnost, z druhé tvrdost. Vůči podřízeným a kolegům jsme kritičtí a nesmlouvaví. Všechny problémy a chyby včetně našich vlastních padají na jejich hlavu. Kdyby nebylo jejich neschopnosti a lenosti, výsledky by mohly být mnohem lepší. Jsme bezmála jediní, komu záleží na dobru celku. Vůči nadřízeným jsme loajální a oddaní, i když pro ně neučiníme nic, co by přesahovalo naše služební povinnosti. Snažíme se alespoň formálně tvářit tak, že patříme k vyšší vrstvě úředníků, kteří vytvářejí politiku úřadu. Ekonomické nástroje, s nimiž disponujeme, jsou výrazem naší faktické moci. Snažíme se o to, abychom jich v co největší míře mohli využít pro naše soukromé účely. Naši firemní milenku platíme ze státních peněz. Naši donašeči jsou odměňováni prostřednictvím pohyblivých složek platu. Jejich výše je závislá na tom, jaké služby nám přinášejí a jakou vyzařují míru loajality. Politické záštity jsou důležité pro upevnění naši moci. Pokud převládá mínění, že máme tzv. dlouhé prsty a nebezpečné známosti, je zajištěno, že nikdo nepůjde otevřeně po našem postu, nebo proti našim zájmům. Provázanost poskytovaných služeb zaručuje naši soudržnost s elitami. Čím lepší a kvalitnější služby jsme schopni poskytnout nebo zabezpečit, tím jsme pevnější součástí elity a mocenské struktury. Pokud se vyskytne potřeba vzít na sebe tzv. bláto světa, odměna za naši loajalitu se projeví v tom, že nám jsou nabídnuta alternativní řešení, která nahradí utrpěná příkoří.

Personalistika pro moderní management

Ať je úředník v jakékoli funkci, pokusí se dostat do úřadu všechny své známé, přátele a samozřejmě především rodinné příslušníky. Smyslem jeho počínání je upevnění vlastní pozice, vytvoření vlastního klanu, jehož prostřednictvím bude moci lépe a účinněji prosazovat vlastní vůli. Pokud je v dostatečně vysokém postavení a ztratí pozici, tento klan se postará o to, aby zcela nepadl, a bude pro něj hledat vhodnou alternativu. Pokud jste vedoucím funkcionářem s personální pravomocí, pak se postupně zbavujte služebně starších pracovníků, kteří jsou nositeli „paměti úřadu.“ Tito lidé působí neklid tím, že vzpomínají na dobu, kdy úřad fungoval pod vedením vašeho předchůdce nepoměrně účinněji a lépe, poměřují neustále vaše neúspěchy s minulými dobami a šíří pomluvy, které snižují vaši autoritu. Několik dobrých rad: Pokud vám někdo v minulosti nezištně pomohl, zbavte se jej co nejdříve. Očekává vaši vděčnost a pamatuje na dobu vaší slabosti. Už jenom tím, že jej budete potkávat na chodbě úřadu, si vždy budete vybavovat dobu, kdy jste byli slabí a potřebovali jste jeho pomoc. Pro nutné personální změny potřebujete schopného personalistu, který je v úřadě klíčovou osobou, jež vás promptně zbaví nepohodlné osoby. Výběru personalisty proto věnujte zvýšenou pozornost. Nikdy neposkytujte odměnu svým podřízeným, pokud jste nejprve neobdrželi odměnu vy sami. Tato filozofie vyplývá z teze, že vy jste nebyli odměněni právě proto, že vaši podřízení nepracovali kvalitně. Odměňování podřízených nechť se děje hierarchicky podle míry loajality, kterou vám podřízení prokazují, nikoli podle kvality a odbornosti jejich práce. Nejlépe ať jsou placené elity úřadu, totéž platí i o odměnách. Tyto elity jsou součástí stavby, která podpírá personální konstrukci úřadu. Pokud musí být někdo v této pozici vyměněný, děje se tak uvážlivě prostřednictvím mírových jednání. Příslušník elity odchází z úřadu vždy v míru, neboť si pamatuje detaily a důsledky vašich rozhodování a činů. Informace kterými disponuje, mohou nepříznivě ovlivnit pozici vaši i pozice dalších členů vedení. Pokud jste nuceni provést nepopulární personální opatření, zvolte si k tomu všehoschopnou osobu, kterou k tomuto cíli obdaříte pravomocemi. Po skončení špinavé práce se této osoby neprodleně zbavte. Úřad řídíme tak, že posadíme úředníky do kanceláří podle toho, aby se k sobě co nejméně hodili. Vybíráme osoby rozdílných povah a stáří, postaráme se o to, aby byli někteří lépe a jiní hůře placení, aniž by to mělo jakoukoli logiku. Vytváříme dojem, že někteří chodí na druhé donášet. Vedoucí pracovníci si osvojí nenápadné a účinné formy mobbingu, které uplatňují vůči těm, u nichž se zdá, že polevuje úcta a loajalita vůči vyšším úředníkům. Je třeba aplikovat značnou šíři tzv. kázeňských prostředků, rozmanitými výhodami počínaje, striktními omezeními konče. Hovoříme o komunikaci na pracovišti a o moderních formách řízení, ale prakticky je nepodporujeme, naopak, zavedeme v úřadě tvrdý centralismus. Obecně podporujeme na úřadě neklid, podezíravost a nelaskavost.

Prevence a strategie personalistiky

Vedení úřadu disponuje neobsazeným tabulkovým místem v oblasti vyššího managamentu pro případ náhlého nuceného odchodu svého člena. Vedení má mít v šuplíku připravenou modernizaci úseku nebo pracoviště, které je problematické svým personálním obsazením (vedoucí pracoviště není vůči vám loajální, výsledky úseku nevykazují kvalitu podle vaší představy, atd.) V případě nutnosti jsou rozdány výpovědi nepohodlným pracovníkům z důvodu reorganizace. Pokud nabíráme do úřadu své příbuzné, přátele a stranické kolegy, musíme počítat s tím, že dosáhneme bodu, kdy budeme muset propouštět. Propouštíme postradatelné pracovníky, starší pracovníky před důchodem, tzv. problémové pracovníky a ty, u nichž si nejsme jistí jejich loajalitou.

Proč je ve státní správě nutné budovat klientelismus?

Klientelismus je neoficiální systém organizace založený na protekci, konexích a rozhodnutích „v zákulisí“, uvnitř struktury politické moci. Je ideálním prvkem osobního obohacení ve státní správě. Při zachování určitých bezpečnostních pravidel je obtížně odhalitelný. Lze jej chápat jako vztah, kde veřejné činitele a zájemce o státní zakázky spojuje společný osobní prospěch, takže se navzájem chrání, nebo z nabízené a přijímané ochrany mají vzájemný materielní prospěch. Klientelismus je inteligentní variantou korupce. Personální obsazení elit ve státní správě, je v souvislostí s klientelismem fatální a vyžaduje pevné propojení a součinnost všech zúčastněných. Proto musí být pro něj vytvořeny podmínky, spočívající v dokonalé souhře zúčastněných, včetně vytvoření databáze informací o zúčastněných a detailní znalostí jejich slabých míst (bezpečnostní prvky) Pokud jsou splněny všechny potřebné podmínky, vzniká mafie (nebojte se toho slova), jejíž moc je založena na tom, že sdružuje mocné osoby (elity se schopností rozhodovat) z veřejného a politického života, exekutivy a výkonné moci. Vytvořením konkrétní struktury v daném úseku státní správy se schopností napojení na další buněčné struktury dochází k rozrůstání podhoubí tzv. paralelního ekonomického a mocenského systému, které mohou působit i v tzv. demokratickém prostředí. Tyto paralelní struktury se specializují na tunelování státních finančních prostředků a fondů a jsou de facto skutečnými profesionály ve státě, které umí vydatně odčerpávat zdroje z fondů státního rozpočtu i fondů Evropské unie.

Loajální zaměstnanci úřadu nejsou zpravidla pracovitými profesionály. Jsou našimi příbuznými, přáteli, přicházejí do našeho úřadu na základě politických žádostí spřátelených politických sekretariátů, nebo na doporučení našich spojenců. Tzv. podpora kádrů zajišťuje bezpečí a zaměstnanost osob, které patří do naší velké rodiny. Nesmíme připustit, aby kterýkoli z nich ztratil svoji životní úroveň a stal se levným zdrojem informací pro bulvární tisk, nebo pro vyšetřovatele Policie ČR. Na druhé straně je třeba zajistit činnosti, pro které je státní správa zřízena. Jistá část nižších úředníků (oblast referentů) jsou tvůrci byrokratických hodnot, neboť rozpracovávají vládní a ministerské úkoly, případně svojí prací naplňují statut úřadu. Pokud dojde nevhodnou personální politikou k tomu, že se zmenší počet těchto pracovníků pod tzv. dělnou míru na úkor našich zaměstnaných přátel, bude nutné nakupovat určité administrativní činnosti v nevládním sektoru. Tyto služby za zákonem stanovené nadlimitní ceny za pomoci fiktivních výběrových řízení jsou dalším zdrojem našich zisků.

Právní ochrana a mediální strategie

Mediální a právní ochrana je vedoucími pracovníky státní správy v mnohých případech hrubě podceňována. Mnozí mají pocit, že nemohou být díky své vysoké funkci postiženi. Několik velkých skandálů z poslední doby ukazuje, že jde o omyl, který má pro konkrétní osoby fatální důsledky a navíc přináší díky rozčeřenému veřejnému mínění pro ostatní značné škody. Nikdo by neměl ani na okamžik získat pocit, že je zcela beztrestný. I když celá řada orgánů činných v trestním řízení působí v našich službách, v jistém stupni veřejné skandalizace již nelze mnoho učinit pro to, aby byl konkrétní případ ututlán. Někteří novináři a publicisté postižení obsesivními touhami zveřejnit důvěrné záležitosti dělají vše pro to, aby byl celý případ, na nějž se zaměří, rozkrytý. I když jde zpočátku jen o zveřejnění okrajových banalit, tyto zdánlivě nicotné informace se mohou prohloubit a mohou postupně nabýt hrozivých rozměrů. Nikdy proto nepodceňujeme i malé zmínky o případu. I když máme pod palcem mnoho šéfredaktorů těch nejvýznamnějších periodik, nikdy nemůžeme zcela zaručit, že se problém nedostane na čelní stránky novin, televize či jiných médií. Mějme v záloze nikoli dobrého, ale vždy vynikajícího právníka. Platit právníka ze státních prostředků nás nic nestojí a my vždy můžeme využít jeho služeb. Právník by měl vstoupit do problému ihned v jeho počátku. Pokud se mu podaří problém zlikvidovat, aniž vzbudí pozornost, bude to to nejlepší a nejlevnější řešení pro všechny. Nepodceňujme ani použití snad méně obvyklých, ale o to účinnějších prostředků nátlaku, které sice zavání nelegálními postupy, ale přináší výborné výsledky.

Politické prostředky

Z hlediska organizačních změn řízení z konce osmdesátých let minulého století, je ideologie pro naše cíle mrtvá. Není proto nutné, aby se kdokoli z nás zaštiťoval politickou stranou, nebo aby byl dokonce členem, či dokonce představitelem nějakého mocenského politického uskupení. Politický stát je přesto významným nositelem moci, politické stany jsou výhradními majitelkami státu. Podařilo se jim beze zbytků porazit konkurenční občanskou společnost a zaujmout monopolní postavení ve společnosti. Podle našich odhadů, které se beze zbytku naplnily, si politické strany ponechaly silné centralistické řízení, které umožňuje uskutečnit plánované cíle, bez ohledu na mínění veřejnosti a municipalit. Dalším prvkem převzatým z centralistického řízení je přerozdělování finančních prostředků. Prostřednictvím politických stan a jejich sekretariátů je možné spolehlivým způsobem dosáhnout cílů, které jsme si vytkli. Místo politiků však raději využívejme služeb profesionálních lobbistů, kteří jsou s politiky zajedno a nemohou být nařčeni z toho, že působí ve prospěch konkurenční politické strany. Vždy jde především o konkrétní osobu a její konkrétní zisk. Protože se však vlastní rozhodování (porcování zisku) děje uprostřed politických stran, musíme mít v těchto politických stranách silný vliv. Tento vliv získáme prostřednictvím korupce, či jiného vhodného způsobu ovlivňování. Často potřebujme získat většinu hlasů k prosazení konkrétního zákona, nebo jeho části. Tato změna je potřebná k tomu, že povede k našim ziskům. Máme prakticky dvě možnosti. Buďto zaplatíme jednorázově po provedení změny zákona těm, kteří nám tuto změnu umožnili, nebo je přizveme k dělení kořisti.

Humbuk, reklama a matoucí strategie

Naše cíle můžeme lépe uskutečňovat uprostřed povykující vřavy za současného nezájmu většiny. Sdělovací prostředky jsou určené k tomu, aby bavily masy a zaujímaly jejich pozornost reklamou skandály a mnohými nabídkami zábavy. Ze zisků je proto potřeba podporovat výhradně projekty, které slouží k zábavě, vytrvalé intimní reference o VIP, přemíru sportovních aktivit a další akce, které jsou schopné zaujmout širokou veřejnost, která se nestará o nic jiného než o zábavu. Reklama musí vzbudit touhu po majetku a útočit na potřebu blahobytu, aby se tento sen stal jediným cílem co nejširší veřejnosti. Velké mravní vzory musí zmizet ze svých piedestalů, neboť představují překonané hodnoty a musí být nahrazeny představiteli mravního selhání a symboly neutuchajícího materiálního snažení. S tím souvisí i etická a mravní krize, kterou je nutné ve společnosti všemi prostředky podporovat. Rodina jako symbol stability a základ státu, musí být trvale ohrožena materiálním nedostatkem, nemravností a rozpadem. Mládež se musí jevit jako tragická vize budoucnosti. Na staré občany musí být pohlíženo jako na zátěž společnosti. Stáří se musí stát všeobecně obtížné, protože je neproduktivní. Je třeba rozvinout a aplikovat protichůdné státní politiky. Již nyní se daří prodlužovat odchod do důchodu a současně politikou zaměstnanosti nepodporovat starší věkovou skupinu. Starší občané sice dnes mohou jít do předčasného důchodu, ale navždy zůstanou potrestáni tímto rozhodnutím nižší penzí. Je také třeba podporovat mobilitu obyvatelstva v dojíždění za prací mimo bydliště a současně pro to neposkytovat podmínky (např. neumožnit odečítání vynaložených prostředků na dopravu za prací z daní). Velmi dobře si vedou současní politikové při přehlížení veřejného mínění. Mezi dobré příklady patří trvalé diskuse o omezení poslanecké imunity, aniž k tomu kdy dojde, stálé zvyšování poslaneckých platů, využívání kombinovaných náhrad při cestování, atd. Trvale musí být zajištěna podpora bohatých na úkor chudých, v případě odhalené korupce, selhání a krizí je třeba ukázat drzé čelo a pohrdání veřejným míněním.

Oddělení pro vnější a vnitřní vztahy

Jde o tykadla úřadu, proto výběru osob do těchto postavení věnujeme velkou pozornost. Oddělení pro vnitřní vztahy komunikuje s prostředím médií, s novináři, reportéry fotografy. Oddělení pro vnější vztahy zajišťuje vnější komunikaci se světem. Pokud máme milenku, toto oddělení je pro ní tím nejlepším profesionálním uplatněním. Hezké tělo a roztomilé švitoření nahradí požadovanou znalost cizích jazyků, schopnost komunikace na odborné úrovni a důstojnou reprezentaci. Pokud je zapotřebí profesionální překladatelskou činnost, či komplexní vytvoření image, tyto služby nakoupíme u speciální profesionální firmy. Mediální zastoupení zajišťují vedoucí pracovníci sami, neboť jsou obeznámeni s důvěrnými informacemi, i specifickou problematikou úřadu a určují mediální strategii. Selhání při styku s médii může přinést dramatické personální důsledky.

Využívání služebních vozidel, služebních bytů a prebendy

Služební automobily využíváme vedle služebních záležitostí také pro své soukromé potřeby. Tyto výhody mají pouze vedoucí pracovníci úřadu. Pokud využíváme služeb placených řidičů (můžeme požívat alkoholické nápoje) dbáme na to, aby měli nadstandardní finanční ohodnocení. Jsou placení nejen za dopravu, čekání, ale také za mlčenlivost. Když jde však o ryze soukromá jednání důvěrného charakteru, raději řídíme sami. Využívání služebních automobilů pro soukromé účely musí být dokonale kryté spolehlivým systémem, který vypracoval dopravní odborník, aby nebylo odhaleno nadřízenými kontrolními orgány. Vedoucí pracovníci úřadu mají k dispozici placené karty pro čerpání pohonných hmot, které mohou užívat i pro svá soukromá vozidla. Úřad má k dispozici vyhrazené prostory pro rekreaci a bytové jednotky (apartmány) pro speciální použití. Tyto prostory jsou k dispozici výhradně vedoucímu pracovníkovi organizace a jeho hostům, výjimečně jiným příslušníkům elity. Komunikační prostředky (telefony, faxy, internet) jsou volně k dispozici pro elity bez omezení. Jejich využití není součástí veřejného vyhodnocení využití technických prostředků, jako u ostatních pracovníků úřadu např. v intranetu, atd.

Služební cesty a školení pro zvýšení odbornosti jsou určené pouze pro vybrané loajální pracovníky. Není důležité, zda pracovník, který je vyslán na služební cestu, poskytne své zkušenosti a získané poznatky pro potřeby jiným pracovníkům. Důležité je, že jich bude moci využít on sám. Tím se prohlubuje odborná a vědomostní propast mezi vybranými osobami (kádry) a běžnými pracovníky. Zatímco u vybraných pracovníků podporujeme jejich pracovní stabilizaci, ostatní zaměstnanci jsou snadno nahraditelní. Cirkulace běžných zaměstnanců podporuje v úřadě „zdravého“ ducha - strach, obavy ze ztráty zaměstnání, z toho vyplývající postoje loajality atd. Zvyšování odborné kvalifikace pracovníků ze strany úřadu je proto nutné chápat jako prebendy. Kdo není schopen držet krok ve věci odborných znalostí, stane se dříve nebo později pro úřad nepotřebným.