Říjen 2007

Lázně Poděbrady

Eva Clarová

Dostala jsem od svých dcer krásné dárek – pobyty v mém rodném městě - Poděbradech. Přijetí na recepci v Zimních lázních bylo milé a příjemné, recepční přívětivá a ochotná, pokojík útulný. V lázeňském domě Libenský ale přišla sprcha – ještě jsme s dcerou ani nedosedly a už na nás servírka spustila tak, že jsme si připadaly spíš jak v nějakém výchovném ústavu než jako hosté společnosti Lázně Poděbrady a.s. Poslušně jsme tedy zaujaly svá vykázaná místa u stolečku, který by sotva stačil pro dva - vejít se tam ale museli čtyři strávníci. Vzápětí před námi přistála večeře - pár dočervena vypražených brambor, asi právě vytažených z fritézy, v loužičce oleje a omáčce s něčím, co vypadalo jako maso. Obsluhující vysvětlila, že tuto stravu pro nás vybrala dietoložka, asi to s hosty myslí opravdu dobře, ale tuto stravu jsme s díky odmítly, chtěly jsme tedy zdravě povečeřet saláty, vykročily jsme směrem k buffet, jenže v jedné míse plavalo pár kousků zelí, v druhé cibule, asi zbytek rajčatového salátu - no při troše trpělivosti a šikovnosti by se snad troška dala vylovit. Na dotaz, zda saláty doplňují, se nám dostalo stručné odpovědi: „když je z čeho.“ Večeři jsme tedy (předem zaplacenou) vzdaly a šly do protější restaurace .

Následující den mělo být k obědu kuře, má dcera ale nedůvěřovala a svůj oběd mi přenechala. Z koupele jsem dorazila ve 12.50 tedy právě včas, pěkně vyhladovělá. Přede mnou přistál talíř s kolínky a plátkem jakéhosi temně hnědého masa, vše polité univerzální závodně kuchyňskou omáčkou. Odvážila jsem se zeptat, zda je to kuře, a dostalo se mi vysvětlení, že jsem přišla pozdě a navíc prý se kuchař zmýlil a někomu vydal ty naše předplacené dvě porce kuřete - dobrá výmluva – tak jsem odvážně snědla pár lžic kolínek a pak celé odpoledne trávila polykáním prášků a žaludečních kapek a usilovně přemýšlela nad tím, zda je paní dietoložka vědma, když dokáže všem hostům vybrat tu správnou dietně vyváženou stravu, jak hlásají plakátky společnosti, když není na objednávce pobytu kolonka s dotazem po dietě. Teprve v úterý ráno se mi podařilo paní dietářku zastihnout, ochotně mne vyslechla a učinila nápravu - večer jsem pojedla, aniž jsem musela polykat kapky. Jenže ve čtvrtek, ač měla být má strava tzv. nasucho, ryba plavala v omastku, solí kuchař rovněž nešetřil a navíc ji nechal i dobře vypražit, a tak za celý předplacený pobyt mi jen po dvou hlavních jídlech nebylo špatně.

Tyto nepříjemné zážitky ale vyvážilo vlídné jednání lázeňských a masérky. Vadili mi, když jsem si po koupeli chtěla v klidu posedět v parku, že tam řidiči jezdili po kolonádě jak po Václaváku, ať to byla osobní auta, či obslužná - zjevně si tudy zkracovali cestu, což považuji za hrubou bezohlednost hlavně vůči těm, kteří prodělali těžké operace srdce a přijeli do lázní načerpat nových sil do života. Ale i multikáry technických služeb projíždějí parkem sem tam, většinou poloprázdné, až prostý pozorovatel nabude dojmu, že mají přebytek peněz na pohonné hmoty. Přímo se vnucuje otázka, zda by nebylo užitečnější vytvořit raději několik pracovních míst a odpadky odstraňovat sbíráním odpadkového koše na kolečkách.

Jeden zážitek, na který ale tak honem nezapomenu, protože jsem si připadala jako v říši divů. V Městském úřadě Poděbrady jsem jednal s několika úředníky z různých odborů, ale s takovou vlídností, vstřícností a ochotou poskytovat informace a snahou pomoci, jsem se v životě nesetkala – snad to ani nebyli úředníci- nepochybně to byli LIDÉ!