Říjen 2007

Lidice u Přerova – spravedlnost na český způsob

František Chládek

Je jistě správné, že pan Stanislav Motl (reportér TV-NOVA) stíhá německé válečné zločince. Dobré by však též bylo, kdyby se zajímal také o naše, poválečné zločince, kteří v době míru páchali neuvěřitelné skutky. Podnětů je bezpočet.

Na příklad v noci z 18. na 19. června 1945 se na Moravě v katastru Horní Moštěnice na místě zvaném Švédské šance stal snad nejhrůznější zločin v novodobých dějinách země, spáchaný v době míru. Vojáci 17. pěšího pluku čs. armády tam pod velením štábního kapitána Eugena Surovčíka zcela bezdůvodně na předem připraveném popravišti samopaly rozstříleli 265 lidí, kteří se vlakem vraceli do svých domovů na východním Slovensku. Bylo to 71 mužů, 120 žen a 74 dětí ve věku do 14 let. Nejstarším zavražděným byl 80letý stařec, nejmladším osmiměsíční chlapeček, jehož jméno, jakož i jména všech ostatních povražděných jsou známa. Večer 18. 6. 1945 zatím, co naši zločinci nechali kopat na místě zvaném Švédské šance jámu 17,5 m dlouhou, 2 m hlubokou a několik metrů širokou odvedli naši vojáci své oběti na místo zvané U barokního kříže, 700 metrů od popraviště, kde je hlídali až do chvíle, kdy byl vykopán hromadný hrob. Potom začala nepopsatelná hrůza, strašlivá krvavá lázeň. Po skupinkách 10-15 osob je vojáci hnali oněch 700 m na popraviště, kde je čekalo dvacet samopalníků 17. pěšího pluku československé armády. Odvíjely se strašlivé scény. Všem bylo jasné, že jdou na smrt. Brání se, kladou odpor, vojáci je kopou, bijí pažbami samopalů a vlečou na popraviště. Jarní nocí zní zoufalý křik matek bránících svoje děti. Křičí německy a slovensky, sténají pod kopanci vojáků a údery pažeb samopalů. Ve chvíli, kdy je jasné, že slovensky mluvící ženy s malými dětmi asi těžko budou zrádkyně národa, pokusí se kopáč O. Zezula odporovat a prosit: „ušetřete alespoň děti!" Ale vojáci se svými veliteli neznají slitování. Dokopou a domlátí své oběti až k jámě a samopalem je rozstřílejí.

Z dvaceti samopalníků popravčí čety mnozí ještě žijí. Proč se v jejich odkrytí jinak tak tolik horlivý pan Motl (mimochodem, Stanislav Motl s datem narození 06. 03. 1952, s krycím jménem Michl, spisová značka 13799, Správa StB Hradec Králové) také neangažuje? Ukazovat na druhé bychom měli až poté, co si uděláme pořádek doma a k tomu máme hodně, hodně daleko. Ale to je ta naše „spravedlnost“ na český způsob.