Říjen 2007

Velké loučení Jana Kavana

Ondřej Kundra

Bývalý ministr a koordinátor tajných služeb označen za „bezpečnostní riziko“ pro stát. Ještě nedávno protékaly jeho rukama nejtajnější informace o bezpečnosti země a boji tajných služeb proti mafiím a korupčníkům. Přesto právě on se nakonec stal úředně potvrzeným symbolem jednoho z nejtemnějších korupčnických období zdejšího novodobého budování demokracie. Nejvyšší správní soud totiž potvrdil rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ), že někdejší disident Jan Kavan představuje pro tuhle zemi takové bezpečnostní riziko, že nemá nárok na udělení bezpečnostní prověrky. A bez ní se bývalému ministrovi zahraničí zavřela šance, že se mu jednou opět podaří vrátit do státní správy. Co mu zlomilo vaz?

Listiny pod kobercem

„Tu prověrku mu nešlo udělit ani při té nejlepší vůli,“ říká s těžko potlačovaným smíchem v jedné z pražských kaváren nad hrnkem čaje zaměstnanec NBÚ, který je s Kavanovým prověřováním dobře seznámen. „Vyhodnotili jsme ho jako osobu, která je nedůvěryhodná a nedokáže podle pravidel nakládat s utajovanými skutečnostmi. Jeho působení ve vysokých funkcích by mohlo poškodit Česko.“ S ohledem na to, že současný ředitel NBÚ Dušan Navrátil zakázal svým podřízeným veřejně vystupovat, je pracovník úřadu ochoten mluvit pouze pod příslibem anonymity.

Kavan si o prověrku na druhý nejpřísnější stupeň – tajné – zažádal před pěti lety těsně před svým nástupem na roční angažmá do čela Valného shromáždění OSN. Získání prověrky mu mělo umožnit po skončení zahraniční mise pokračovat v práci ve zdejší diplomacii, třeba na některém z prestižních velvyslaneckých postů, o což opakovaně projevil zájem. Prověrku po více než ročním posuzování ale nezískal.

„Posuzovali jsme u něj více rizikových faktorů,“ říká zaměstnanec NBÚ. Prvním podle něj bylo Kavanovo zatčení na bruselském letišti v roce 1976 za převoz několika balíčků marihuany. Podle pravidel NBÚ nemůže totiž získat prověrku ten, kdo nezákonně drží, pašuje, zpracovává a rozšiřuje drogy. Druhou věcí, kterou se NBÚ zabýval, byla Kavanova údajná spolupráce s StB – člověku s kontakty na zpravodajské služby bývalého Československa totiž NBÚ nemůže prověrku udělit. Jako možné riziko NBÚ rovněž vyhodnocoval to, že Kavan coby senátor naboural v centru Prahy několik aut, odmítl policii zkoušku na alkohol s poukazem na senátorskou imunitu a zápach alkoholu vysvětloval tím, že si „alpou natíral bolavá záda“.

A za čtvrté: pracovníci NBÚ šetřili i to, že Kavan před osmi lety už coby ministr zahraničí svolal novináře na mimořádnou schůzku a tam jim „náhodou“ prozradil, že do Prahy přijel irácký terorista spáchat atentát na budovu Rádia Svobodná Evropa. Jenže nešlo o náhodu: Kavan už v té době vedl proti rádiu silnou kampaň a o „teroristickém nebezpečí“ se dozvěděl jen proto, že údajný atentátník už spolupracoval s českými tajnými službami. Svými řečmi jej Kavan prozradil, ohrozil na životě. I takové chování může představovat riziko pro udělení prověrky.

„Prověrku jsme ale nakonec neudělili především kvůli jiné věci,“ říká zaměstnanec NBÚ. „Pan Kavan coby ministr podepsal skartaci tajných materiálů, které ale neskartoval, a po jeho odchodu se náhodou našly poschovávané na různých místech v jeho kanceláři.“ Až na výjimky dokumenty nicméně neobsahovaly závažné informace – mezi čtyřmi stovkami papírů byla běžná, ale utajovaná písemná komunikace mezi českými ambasádami a ministerstvem a několik analýz zdejší civilní a vojenské rozvědky, a to veřejně dostupných informací. Proč to NBÚ považoval za vážnější riziko než ostatní faktory? „Nejde o to, že tam nebylo nic extrémně důležitého. Ale o to, že pan Kavan v roli vysokého ústavního činitele podepsal skartaci tajných materiálů a ty pak neskartoval. Není jasné, proč to udělal, a navíc nikdo neví, co se několik měsíců s těmi informacemi dělo. Jednoduše nakládal s utajovanými informacemi proti předpisům a není u něj jistota, že příště nebude s daleko důležitějšími věcmi ve vysoké funkci zacházet podobně nezodpovědně. A to je z našeho pohledu velmi vážný bezpečnostní problém a důvod, proč mu prověrku neudělit.“

Odpouštím ti zas

Rozhodnutí NBÚ Kavanovi prověrku nepřiklepnout potvrdil před třemi týdny Nejvyšší správní soud, ke kterému se někdejší ministr odvolal. Co to pro Kavana znamená? Do budoucna může zapomenout na další práci v diplomacii. Aby mohl dělat například velvyslance nebo jeho zástupce, musel by být prověřený právě na stupeň tajné. V jeho domovské ČSSD soudně potvrzená „nedůvěryhodnost“ nevyvolala žádnou diskusi. „Nezastává už žádné významné veřejné funkce, tak jsme se tím nezabývali. Pokládám to za jeho osobní záležitost,“ říká místopředseda partaje Bohuslav Sobotka. „Ani nevím, že by pro nás ještě něco dělal. Jestli ho někdy budeme někam angažovat, tak teď po rozhodnutí soudu rozhodně ne tam, kde bude potřebovat prověrku,“ doplňuje další místopředseda ČSSD Petr Vícha.

Podle dostupných informací dnes Kavan v zahraničních otázkách radí Smeru, straně slovenského premiéra Roberta Fica, a právě „poradenstvím“ pro blíže nespecifikované firmy se i živí. Naopak pro ČSSD nic nedělá. Jeho zdejší veřejná kariéra tak podle všeho skončila, a to dost neslavně – dříve koordinátor práce tajných služeb a pravá ruka expremiéra Zemana si dnes nemůže pročítat ani ty nejbanálnější utajené informace ze zastupitelských úřadů, které proudí do Černínského paláce, a nemá zde ani žádnou veřejnou či stranickou funkci.

I když Kavan původně slíbil Respektu rozhovor, v domluveném čase se v jeho telefonu dokola ozývala písnička s refrénem „odpouštím ti zas“. Na konci týdne se ale ozval sám se stručným prohlášením, že to, „co mi NBÚ udělal, považuji za křivdu“, a že si „není vědom žádného pochybení“. Proti rozhodnutí NBÚ a Nejvyššího správního soudu se chce Kavan odvolat k mezinárodnímu tribunálu pro lidská práva.

Platnost vypršela, zapomeňte

Žádost tehdejšího šéfa Valného shromáždění OSN Kavana o prověrku na stupeň tajné dorazila na NBÚ ve chvíli, kdy se začaly stahovat mraky nad druhým šéfem úřadu Janem Marešem. Ten musel rezignovat poté, co vyšlo najevo, že udržuje podezřelé kontakty na zločinecký Berdychův gang. Jak Mareš, tak jeho předchůdce Tomáš Kadlec byli do čela NBÚ dosazeni ministrem vnitra, později premiérem a šéfem sociální demokracie Stanislavem Grossem.

Podle dostupných informací docházelo k čachrům s prověrkami právě u lidí z byznysu a bezpečnostních složek, kteří byli nějak spojení s ČSSD. Nejznámějším případem je udělení prověrky komunistickému bachaři Václavu Jakubíkovi, který po listopadu 1989 podnikal s významným estébákem a ve službách Zemanovy vlády pak jako náměstek policejního prezidenta dělal špinavou práci; proslavil ho hlavně pokus výhrůžkami „přesvědčit“ kadeřnici Markétu Regecovou, aby levně prodala pozemky nutné pro výstavbu vládou podporovaného projektu.

Že je tady s udělováním prověrek něco v nepořádku, nás opakovaně upozornila bruselská centrála NATO, která Kadlecem a Marešem „prověřené“ bezpečnostní experty nechávala při tajných jednáních čekat v předpokojích, protože jejich certifikátu nikdo nevěřil. Manipulace pak prokázala v roce 2006 parlamentní vyšetřovací komise (podle poslanců byly zmanipulované desítky prověrek, delegáti ale s odkazem na zákon na ochranu osobních údajů nikdy neřekli, o jaké lidi jde) a pět let předtím rovněž tajná zpráva BIS, jejíž agenti s ohledem na ohrožení bezpečnostních zájmů země začali podezřelou práci Kadlecova a posléze Marešova úřadu prověřovat. Co přesně BIS objevila, je dodnes utajené, své závěry každopádně zpravodajská služba předala policii. A ta nedávno uzavřela téměř šestileté vyšetřování s tím, že „nebyl spáchán trestný čin“. Kolik a jaké lidi kriminalisté vyslechli? A jak jde jejich zjištění dohromady se zprávami BIS a poslanecké vyšetřovací komise? „K tomu vám nedokážu nic sdělit,“ říká mluvčí protikorupční policie Alena Vokráčková.

Díky vyšetřování poslanců alespoň víme, co byly hlavní systémové chyby, které manipulace umožňovaly. Předně: šéf NBÚ mohl ze zákona libovolně měnit rozhodnutí svých referentů, kteří o udělení prověrky rozhodovali. A právě to se hlavně za Kadlece často dělo. Třeba i u výše zmíněného Jakubíka – poté, co mu referentka NBÚ odmítla udělit prověrku, Kadlec to jedním škrtem pera změnil a referentku vyhodil. A za druhé: protože zákon to nijak neupravoval a sám úřad si pro sebe nestanovil žádné lhůty pro udělování prověrek, nakládal s jejich vypracováním velmi libovolně. U některých lidí nebo firem se prověřování vleklo měsíce nebo roky, u jiných naopak skončilo během několika týdnů. Pro schopnost uzavírat jisté druhy obchodů bylo ovšem vlastnictví prověrky klíčové a rozhodovalo o úspěchu či krachu.

Hned se zeptám

Po pádu Kadlece a Mareše, kterému napomohl odchod jejich ochránce Grosse a promíchání mocenských vlivů uvnitř ČSSD, se nicméně začala situace v NBÚ obracet k lepšímu. Vláda přijala několik novel zákona o NBÚ, které napravovaly ta nejrizikovější místa v systému: znemožnily šéfovi úřadu měnit rozhodnutí svých podřízených ohledně udělení nebo neudělení prověrky. Stanovily, že přezkum prověrek bude moci provádět nezávislý soud. A určily přesné časové termíny, během nichž musí NBÚ o udělení či neudělení prověrky rozhodnout.

Do čela NBÚ nastoupili noví lidé a byla zřízena stálá parlamentní komise, která začala práci úřadu kontrolovat. „To, že pan Kavan nedostal prověrku, lze opatrně považovat za symbol změny k lepšímu. Úřad si vážně začíná uvědomovat, že má možná poslední šanci napravit svoji špatnou pověst a že veřejnost to bedlivě sleduje,“ říká Iveta Jordánová z nevládní organizace Růžový panter, která práci NBÚ dlouhodobě analyzuje. „V této chvíli nemám informace, že by na NBÚ docházelo k novým manipulacím s prověrkami. Situaci ale nelze považovat za optimální. Hlavně proto, že současné vedení NBÚ nepřikročilo k rušení už dříve zmanipulovaných prověrek a tváří se, že to není problém. A navíc si vykládá zákon tak, že když nezjistí nové znepokojivé informace o již prověřené osobě, které byla prověrka udělena za podezřelých okolností, nelze jí prověrku odebrat. To může pro tuhle zemi představovat značné riziko. K tajným informacím mohou mít přístup lidé, kteří k nim přístup mít nemají a kteří je mohou zneužívat.“

Získat autentické vyjádření přímo od současného šéfa NBÚ Dušana Navrátila není možné. Jediná možná komunikace s úřadem je e-mailem. Touto cestou se pak Navrátil vyrovnává s námitkami Růžového pantera: staré prověrky není třeba rušit, protože již vypršela doba jejich platnosti, píše ředitel NBÚ. Ověřit jeho slova není dost dobře možné. U fyzických osob úřad nezveřejňuje, kdy a komu prověrku vydal, a není tak možné zjistit, jestli některé z podezřelých případů stále ještě neplatí. Teoreticky by přitom platit mohly – prověrky se tady dříve udělovaly na pět let a zpráva BIS a poslanců největší manipulace datuje obdobím 1998–2002.

Likvidaci podezřelých prověrek zatím nijak nekontrolovali ani poslanci. „Pan ředitel nám řekl, že ty podezřelé věci už neplatí. Věřím mu,“ říká člen komise k NBÚ Tomáš Kladívko (ODS). A jeho stranický kolega z poslaneckého výboru pro obranu Jan Vidím dodává: „Nezabýval jsem se tím. Beru to jako podnět. Hned jak uvidím pana Navrátila, tak se ho zeptám na konkrétní údaje.“

(Respekt, www.respekt.cz)