Říjen 2007

Hovor o Maďarech, Němcích a židech

Emanuel Mandler

Třetího srpnového týdne bylo naše povídání s panem Machálkem v restauraci Na Kahánku velice neobvyklé. Předpověď počasí na ten den zněla, že „teploty budou šplhat“ až k o něm nepříjemným třiceti stupňům, a tak jsem si vyšlápl v lehké košili tou krásnou alejí před Kahánkem, kde jsem se měl setkat s panem Machálkem. Tedy jakoby s panem Machálkem. Spíš to vypadalo jako setkání dvou vodníků. Hydrometeorologický ústav se opět jednou svou předpovědí trefil do černého, ale opačně a tak, místo aby se teploty šplhaly ke třicítce, lilo jak z konve. My jsme se to s panem Machálkem pokusili Na Kahánku vyřešit grogem, ale přespříliš to nepomohlo. Tak jsme si dali každý ještě jeden.

Myslel jsem si, že pozvednu naši náladu a začal jsem povídat, jak při tom všem můžeme být ještě docela rádi, že na nás prší v Praze, a ne v Bratislavě. Na tom, co před časem říkal pravicový slovenský politik Slota (že se my Češi máme, jelikož jsme vystěhovali Němce, kdežto oni mají problémy s Maďary, které se jim vystěhovat nepodařilo), na tom tedy něco je.

Pan Machálek řekl, že na tom skutečně něco je. Ale také není. Jednak hádání se české strany s vyhnanci se děje mezinárodně (vyhnaní Němci jsou v Německu) a nikdo neví, co se z toho může za pár let stát. A na druhé straně k tomu, aby u nás vznikla politická a veřejnoprávní džungle, nikoho cizího nepotřebujeme, vystačíme si sami Je asi zbytečné o tom mluvit. Kromě toho německý stát si odsunu a odsunutých příliš nevšímá a lze předpokládat, že na to právě dnes nechtějí jeho reprezentanti zavádět řeč. To ale neznamená, že tato otázka mezi oběma státy přestala existovat. Na druhé straně Rakušané si odsunu a odsunutých nepochybně všímají. Jejich vztah k Česku a k Čechům není dobrý: k patáliím s Temelínem se druží patálie s vyhnanci. Jenomže uvědomíme-li si, že hovoříme o Češích, Slovácích, Maďarech a Rakušanech, dospějeme k logickému závěru, že střední Evropa je národy, abych tak řekl, „přehuštěna“. A nesmíte zapomenout, že Maďaři sídlící na Slovensku, mají jinou mentalitu a jiný systém hodnot než Maďaři v jejich rodné zemi. A že sudetští Němci uvažují jinak než většina německého národa. Ostatně ani to není všechno, ve střední Evropě může být horko. Vztahy mezi Německem a Polskem se znatelně zhoršily. Je také velmi pravděpodobné, že se bude aktualizovat židovská otázka. V době, kdy slovenští židé připravují žádost o odškodnění za to, co jim bylo za války ukradeno a co zažili, vypukl mezinárodní skandál, v jehož středu je význačný polský katolík Tadeusz Rydzyk. Tento redemptorista je ředitelem ultrakatolického polského Rádia Maryja, které je proslulé svým takřka neomezeným antisemitismem. Zatímco i někteří polští věřící žádali pro Rydzyka církevní trest, vyřešil to Svatý otec (nezapomeňme, že má německý původ!) zcela opačně. Potřásl si s Tadeuszem Rydzykem rukou a jeho antisemitské vysílací stanici požehnal. Já nerad podobné události komentuji, ale v tomto případě se nezdržuji říci, že papežovo jednání je otřesné a že bezpochyby podporuje antisemitskou vlnu, která se šíří západním světem.

Počkejte, přerušil jsem pana Machálka. S většinou toho, co říkáte, bych i souhlasil. Ale zapomněl jste, že Svatý otec reprezentuje katolíky, a ne všechny křesťany.

Pan Machálek odpověděl, že to je ovšem otázka, že to závisí případ od případu. Tak například, když slovenská vláda za druhé světové války sama od sebe zahájila židovské transporty do Osvětimi, vyvinul Vatikán velké úsilí, aby jí v tom zabránil a zachránil co nejvíc židovských – to tedy znamená lidských – životů. Skutečně vedlo jeho úsilí k nezanedbatelným výsledkům. Jenže: tehdy skutečně jednala katolická církev za celý západní svět, který neměl možnost do vraždění židů zasáhnout. Nechci tvrdit, že v případě Tadeusze Rydzyka podporuje Benedikt XVI. antisemitismus jménem Západu, to tedy opravdu ne. Učinil však velmi vstřícné gesto vůči antisemitům, jichž je už dnes hodně a jejichž počet roste. A tito antisemité ani zdaleka nemusí být katolíci.

Dobrá, řekl jsem, ale my jsme přece začali svůj hovor tím, že jsem posuzovali, mají-li to na Slovensku lehčí nebo horší, když se jim nepodařilo vystěhovat Maďary.

To záleží jen na nich, Slovácích, prohlásil můj přítel kategoricky. Na tom, jak slušně či neslušně se budou k Maďarům chovat. Je to důležité: vlny zlého nacionalismu a rasismu nezůstávají v hranicích jednoho národa či státu. Šíří se jako kola ve vodě, do které hodíte těžký předmět. Je smutné, že Svatý otec Slovákům předvedl, jak by se k Maďarům žijícím na Slovensku chovat neměli.