Říjen 2007

Mediální oteplovači

Jiří Pehe

S globálním oteplováním je to trochu jako s náboženstvím. Oč méně lze s pomocí racionálních argumentů přesvědčivě dokázat, že v důsledku lidské činnosti dochází ke globálním klimatickým změnám, o to větší roli hrají emoce a víra.

O existenci jevů vymykajících se běžné zkušenosti lze ovšem ty druhé přesvědčit s pomocí argumentů založených na víře mnohem hůře, než s pomocí ověřitelných, racionálně podložených faktů. I proto byly střety mezi zastánci různých náboženství, popřípadě mezi věřícími a bezvěrci, vždy mnohem intenzivnější, než diskuse pohybující se pevně na poli empiricky ověřitelných teorií.

I věda má ovšem svou náboženskou dimenzi: kdykoliv opustí půdu jasně ověřitelných faktů a začne se pokoušet o teorie všeho či o předpovědi sahající za hranice ověřitelného, strhávají se i mezi vědci konflikty připomínající ty náboženské. Stačí připomenout například současné snahy ve fyzice sjednotit newtonovské zákony s kvantovou fyzikou a Einsteinovými objevy s pomocí teorií „všeho“, které jsou založeny na neověřitelných teoriích superstrun. Podobně je tomu i v současné diskusi o darwinismu a teoriích tzv. inteligentního plánu. Vzájemné výpady vědců v této oblasti mají všechny charakteristiky konfliktů, které známe ze soubojů různých náboženských vyznání.

Čím méně jsou různé teorie, patřící svou povahou do oblasti víry, dokazatelné, tím lépe se ovšem prodávají. Lidé rádi spekulují - nejrůznější, často třeba až bizarní, interpretace neznáma je vzrušují. Lidstvo se též odpradávna rádo děsí - od malých hrozeb až po různé apokalyptické vize. Možná po právu, protože ve svém důsledku jsou tyto vize variacemi na téma naší základní existenciální nejistoty ve světě, jehož původ a účel jsou nám neznámy.

Vedle lidí, kteří berou nejistoty tohoto světa vážně, existuje ovšem, zejména od dob osvícenství, dostatek těch, kteří jsou přesvědčeni, že lidstvo má věci pod kontrolou a že lidský rozum v konečném součtu nad přírodou vítězí. Co na tom, že i toto ujišťování o trvalém pokroku neseném lidským rozumem je náboženskou vírou svého druhu.

S teoriemi globálního oteplování je to velmi podobné. Empirická evidence vskutku vcelku přesvědčivě ukazuje na jakési globální klimatické změny, jenže nikdo zatím neví, zda jsou to změny působené lidskou průmyslovou a zemědělskou činností, nebe zda se jedná o součást nějakého přírodního cyklu, se kterým člověk má jen málo společného. Nevíme též, zda jde o změny krátkodobé nebo dlouhodobé, změny odstranitelné nebo naopak nezvratné.

A právě proto, že toho o podstatě celé záležitosti víme s určitostí zatím jen velmi málo, a přitom se jedná o velmi důležitou věc, nastupují - jako vždy v podobných situacích - tábory věrozvěstů. Podobně jako je tomu u různých náboženství nebo ve vědeckých sporech o teorie všeho, je tento druh sporu - založený na řadě spekulací a ostrých vzájemných útocích hlasatelů jediné pravdy - skvělým soustem pro média. Což znamená, že je též skvělou příležitostí pro všechny, kdo se chtějí zviditelnit. Není to nic nového: kazatelé vždy měli nejen potřebu šířit svá učení, ale mnozí z nich měli také potřebu být vidět a s pomocí své pravdy ovládat dav.

Když tedy například český prezident Václav Klaus tvrdí, že globální oteplování je jen jakousi novou globální ideologií, s jejíž pomocí chtějí někteří její proponenti diktovat ostatním, má možná do jisté míry pravdu. Jenže když se pouští do vyvracení nejrůznějších varování o globálním oteplování, činí tak on sám s takovou dávkou generalizace a arogantní jistoty, že se příliš neliší od těch, které sám kritizuje. Jeho argumentace se sice halí do tzv. vědeckých faktů, ale ty používá - stejně selektivně - i druhá strana. Celý spor je tak, přinejmenším v mediálním světě, konfliktem věrozvěstů, kteří s pomocí dílčích faktů docházejí k naprosto autoritativním závěrům. Jedni k apokalyptickým teoriím, jež daleko přesahují horizont toho, co skutečně víme, druzí k ráznému odmítání údajných strašáků, s jejichž pomocí se prý kdosi snaží kontrolovat suverénní lidský rozum a omezovat svobodu.

Jako vždy v podobných případech by byla na místě uměřenost, nebo, chcete-li, určitá agnostická skepse. Nevíme toho prostě dost, abychom se mohli s vervou pustit do boje za pravdu jedné ze dvou nesmiřitelných stran. Užitečnou ctností racionálního ducha, který si je schopen přiznat, že na určité otázky nemá jasné odpovědi, je pokora.

Jestliže nevíme, zda lidská činnost skutečně významně nepřispívá k nějaké zásadní globální změně klimatu, která by pro nás jako druh byla osudová, neměli bychom šířit apokalyptické vize, ale zároveň bychom možná měli uvažovat o rozumných preventivních opatřeních. Argumentace, že takové kroky jsou jen omezováním naší svobody, a že vše vyřeší pokrok ve vědě, je stejně zpupná a neproduktivní, jako na druhé straně extrémní přesvědčení, že nejlepší by bylo zrušit celou industriální civilizaci.

Taková diskuse se tak do značné míry netýká reálného problému, kterému se říká globální oteplování, ale zato notně přispívá k mediálnímu oteplování. Proroci na obou stranách rozpalují moderní média, jsou vidět, píše se o nich. Na postoje světového společenství ke klimatickým změnám mají tito věrozvěsti sice určitý vliv, ale praktická řešení nakonec budou záviset mnohem více na prokazatelných vědeckých poznatcích, konkrétních možnostech jednotlivých států, jakož i ochotě politiků pokorně zvážit možnost, že když už přesně nevíme, co působí současné změny klimatu, měli bychom být přinejmenším opatrní.

Když se tedy například Václav Klaus chystá přednést na půdě Organizace spojených národů zásadní projev na téma své skepse vůči globálnímu oteplování, který prý bude šokovat přítomné hlasatele boje s globálními klimatickými změnami, jako je bývalý americký viceprezident Al Gore, berme to jako hlas věrozvěsta, který bojuje s jinými věrozvěsty. Je možné, že tito lidé věří všemu, co říkají, a do jejich myslí se nevloudí ani špetka pochybností. Jisté je, že problém globálního oteplování nevyřeší, zato ale notně oteplí globální média.

A o to mnohým především jde. Globální oteplování jim v současnosti poskytuje to nejlépe viditelné podium. Současný český prezident má na vyhledávání takových podií velký talent. Můžeme si být jisti, že bude stát právě na tom podiu, na které je momentálně zaměřen největší zájem médií.

(www.pehe.cz)