Říjen 2007

Freistaat Flaschenhals aneb Trocha historie nikoho nezabije

Veruna a Kai Pokosch

Tohle je historka, za kterou by se nemusel stydět ani proslulý Jára Cimrman. Je docela možné, že v tom měl prsty, že opravdu stál u zrodu tohoto malého, pozoruhodného státu. Jedná se o kuriozitu, která vznikla nepozorností, či tedy vlastně nedopatřením.

Po skončení první světové války si rozdělily vítězné státy, v tomto případě Francie a Amerika oblasti, které měly spadat pod jejich pravomoc, také na východním břehu Rýna v provincii Hessen–Nassau. Američané, kteří měli hlavní stan v Koblenci a Francouzi v Mainzu (Mohuči) vzali tehdy kružítko, učinili na mapě kruh o poloměru 30 km a dohodli se tak na třicetikilometrové kruhové oblasti od svých hlavních stanů, kterou budou míti napříště pod kontrolou. A zde došlo k fatální chybě. Kruhy se neprotínaly, u Laufenseldenu směrem k Rýnu vznikla neokupovaná oblast ve tvaru z každé strany hrdla od lahve (Flaschenhals). V tomto kousíčku Německa žilo tehdy kolem 8000 obyvatel, kteří okamžitě využili této chyby a prohlásili tento zvláštní útvar za Freistaat Flaschenhals (Svobodný stát Láhvové hrdlo, či chcete-li, Hrdlo flašky). Račte si povšimnout, že láhve i flašky mají vždy hrdla, ne krky.

Stát tvořilo celkem jedenáct obcí, z nichž nejdůležitější byly Lorch a Kaub. Později zjistili Američané a Francouzi, že došlo k nemilé chybě a snažili se ji nějak napravit. Narazili ale na tuhý odpor obyvatel tohoto hrdloflaškovitého kousku země. Zástupce Německa v mírové komisi, generál von Winterfeld prosadil 10. 1. 1919 stávající situaci, na které se nesmělo nic měnit. Lorchský starosta Pnischek (Pníšek!) byl pověřen funkcí hejtmana pro celé území. Okamžitě začal fungovat, nechal vytisknout vlastní peníze, a postaral se o to, aby byla obnovena poštovní a telegrafní služba. Tehdy vytištěné bankovky mají dnes vysokou sběratelskou cenu a skoro vůbec nejsou k mání.

Jako odvetu za neúspěšné jednání nedovolily vítězné mocnosti vlakům, které projížděly tímto svobodným územím, zastavovat, takže nový svobodný stát byl vlastně bez dodávek potravin. Nejbližší nádraží bylo v Limburgu an der Lahn ve vzdálenosti 60 km tehdy po polních cestách. Ale dalo se ledacos podniknout. Dokonce se prý jednou stalo, že vlak se 23 vagony uhlí, určenými jako válečné reparace pro Itálii, který zastavil v Rüdersheimu, byl „unesen“ strojvůdcem do Svobodného státu Flaschenhals. Protože „okupanti“ nemohli kontrolovat dopravu po vodě, která patřila svobodnému státu, pašovalo se vesele na lodích, které přijížděly v noci a kotvily v Lorchu. Doslova před očima vojáků byly lodě vykládány. Francouzi sice z druhého břehu svítili na pašeráky, vykládající v noci lodi, silnými reflektory, ale těm to příliš nevadilo. Vypráví se dokonce, že někteří zvlášť nezbední „Flaschenhalsníci“ na ně vystrkovali, jsouce v bezpečné vzdálenosti na druhém břehu řeky, holé zadky.

Tato oblast je světoznámá svým vynikajícím vínem, vinaři i mimo Flaschenhals vyráběli i tehdy pochopitelně stále své víno a pašovali ho po lesních cestách do svobodného státu, kde ho ukrývali před Francouzi ve sklepích . Produkce prý byla tehdy nebývalá, a kvalita výtečná, takže se muselo začít s rozšiřováním sklepů. Ještě v dnešní době je možno v této oblasti nakoupit velmi kvalitní vína, samozřejmě za mnohem vyšší cenu, než tehdy.

Je zajímavé, že přes izolovanost tohoto státečku byli na tom obyvatelé lépe než v okolních okupovaných místech a vůbec v celém tehdy první světovou válkou zbědovaném Německu. Svobodný stát ležící v romantickém údolí Rýna byl těžko dostupný. Francouzům vadilo, že si obyvatelé v neobsazené oblasti žili díky pašování v poměrném blahobytu a proto se stále snažili dostat tento „svobodný stát“ pod svou kontrolu, což se jim konečně 25. února 1923 podařilo. Jak? Francouzi tehdy jednoduše bez ohledu na dohody vpochodovali do svobodného státu a zatkli nebohého starostu jménem Pnischeck i s celou obecní radou.

Tady vidíme cimrmanovštinu: je to podezřele české jméno, jestli on to nebyl vlastně ňákej Pníšek z Bechyně, dosazený tam Járou da Cimrmanem? Všechny dosavadní členy městské a oblastní rady zbavili tehdy Francouzi funkcí a dosadili „svoje“ lidi, o kterých se domnívali, že budou jim nakloněni a že tím bude celý problém vyřešen. Ale to si jenom mysleli. Do roku 1924, kdy se Francouzi opět stáhli, museli vystřídat celkem osazenstvo 13 správ, protože dosazení úředníci veškerou spolupráci sabotovali. Všichni sesazení úředníci dostali domácí vězení, pak už se jich začalo nedostávat, nastala zmatená situace. Až stažení francouzského vojska ukončilo toto nekonečné střídání úředníků.

Odchodem vojska nastal pro bývalé svobodné občany vlastně zase normální život v krásné romantické krajině, kde je největší kumulace hradů a zámků v celém Německu. Odedávna se snažili obyvatelé této skutečnosti využít. Je to vinařský kraj s opravdu dlouholetou tradicí, vinice zde založili již Římané. Je tu také výborná kuchyně, dostatek možností přespání v příjemných hotelích a možnost turistických vycházek i prohlídek hradů a zámků. Některé hrady jsou obydleny původními majiteli, jiné jsou vzorně udržovány majiteli novými a nebo spolky pro zachování památek a není tedy divu, že UNESCO prohlásilo střední úsek Rýna za světové kulturní dědictví.

Ale tím se dostáváme zpět k historii Freistaatu Flaschenhals. Ten byl totiž založen znovu. Na bývalou historii se už skoro zapomnělo, až někdy v sedmdesátých letech minulého století si řeklo několik pamětníků a dobrých obchodníků, že by jistě bylo možné nějak tuto historickou skutečnost využít pro turistický ruch. A tak vznikla občanská iniciativa, která nakonec vedla k obnovení svobodného státu Flaschenhals. Možná, že tato skutečnost také inspirovala později Bolka Polívku k založení jeho Valašského státu? Kdo ví? Možná, že v tom má prsty nějaký ten Pníškův potomek?

Dnes už nejsou vlastní bankovky ani známky, ale jsou raženy pamětní mince, které jsou platné jenom čtyři roky, protože tak dlouho tehdy trval ten první svobodný stát. Což znamená, že se každý čtvrtý rok razí nové. Také je pro každého turistu možné stát se občanem svobodného státu a zakoupit si za 15 € pas, při jehož předložení v restauracích dostávají hosté slevu na zvláštní menu o čtyřech chodech. Ale především mohou jeho majitelé po předložení pasu výhodně nakupovat ve zdejších vinných sklepích víno.

Je to velice krásné údolí, nejen Freistaat Flaschenhals, ale celé údolí Rýna, zvláště na podzim, kdy se stráně zbarví dozlatova. Pak je nejpříjemnější sedět na terase jedné z nesčetných útulných vináren, či restaurací s pěkným výhledem a pozorovat, jak se pozvolna stmívá nad řekou, a nad celou tou bláznivou historií, na které je nejhezčí, že v ní nebyla prolita ani kapka krve. Jen víno, a to ještě bílé.