Říjen 2007

Zázrak i prokletí moderní doby

Veruna a Kai Pokosch

Nastává čas dovolených a tím zároveň i cestování po vlastní ose. V autoklubech se připravují, jako každoročně, na volání svých členů o pomoc, ozývající se ze všech zemí Evropy. V posledních letech k nim přibyl jeden problém docela nový. S nástupem navigačních systémů do našeho života, tedy do našich aut, se totiž objevil nový fenomén. Většina automobilistů zatratila mapy (pokud je kdy používala) jako zastaralý přežitek. Vždyť stačí, když si na tom aparátku naťukám adresu, kam chci dojet a podle navigačního plánku, co se mi objeví na monitoru – a za poslechu toho ustavičného povídání - tam klidně dojedu bez mapy.

V posledních letech zjistily pomocné kanceláře ANWB rozmístěné po oblíbených prázdninových zemích, že stále více automobilistů se spoléhá jen na onu zázračnou krabičku, která diriguje kam zabočit, kterým výjezdem odbočit a podobně. „Prázdninové“ pobočky Holandského automobilového klubu v Lyonu, Barceloně, Mnichově, Athénách a ve Vídni, jsou v letních měsících zaplavovány telefonáty od majitelů těchto novodobých vynálezů. Technické zázraky najednou nefungují, nebo nemají patřičný program, nebo dokonce , ó hrůzo, nějaký lapka celé zařízení v nestřeženém okamžiku ukradl. Z lidí na dovolené se stávají zoufalci, kteří mnohdy nevědí, kde přesně jsou, neboť fascinováni kovovým hlasem neviditelné víly v oné krabici se soustřeďovali jenom na instrukce a popřípadě trochu na provoz před sebou, ale vůbec ne na cedule a ukazovatele podél cest. V těchto případech dostávají pracovníci ANWB zoufalá oznámení jako: „Nevím, kde jsem, navigátor vypověděl službu. Přijeďte sem pro mne. Nevím, co mám dělat. Jak se odtud dostanu?“ Záchranní andělé se pak snaží cílenými dotazy zjistit, kudy vůbec dotyční jeli a jak se jmenovala poslední benzinová pumpa, kterou minuli, či zkoušejí jiným způsobem určit stanoviště oněch nešťastníků, aby jim mohli poradit, kterým směrem mají pokračovat v jízdě. Je neuvěřitelné, kolik lidí s sebou nebere vůbec žádné mapy.

Často nezbývá nic jiného, než poradit o pomoc volajícím, aby dojeli k nejbližší benzinové pumpě a tam si koupili staromódní silniční mapu a podle té pak jeli dál. Pokud se v ní tedy dokáží orientovat. Mapa na ně nekváká, nic neříká, prostě je. Neporadí, kde je sever, je potřeba to vědět. Všem, kteří se chystají autem na dovolenou, doporučuje zoufalý autoklub ANWB už předem, vzít si mimo navigačního přístroje také pořádnou silniční mapu.

Nedaleko nás, v pohraničním městě Roermond zažívají také zajímavé věci. Protože se přestavuje celá silniční síť okolo i uvnitř města, jsou některé příjezdové silnice a ulice uzavřené a směr objížďky jsou vyznačeny. Do tohoto města, hned za hranicemi, přijíždí veliké množství nákladních aut z různých evropských zemí, jejichž řidiči se spoléhají jen na své navigační systémy. Jenže ti malí skřítci sídlící v navigačních krabičkách jsou ještě malí a hloupí, nevědí, že jsou ulice uzavřené a vedou řidiče nevědomky do neprůchodných míst. Městská rada nechala vyhotovit tabla v několika jazycích, které radí vypnout navigační systém a pokračovat podle značek a podle plánu města.

Zrovna minulý týden zažil nepříjemné překvapení jeden český řidič nákladního auta, který nebral na vědomí objížďky, vyznačené na tabulích a jel, jak mu navrhoval jeho skřítek, navigátor „alternativně“ po stezce pro cyklisty, nakonec z ní sjel a zapadl do písčitého staveniště na konci nikam nevedoucí cesty. Vytahovali ho buldozerem. Přitom je již daleko před hranicí města spousta tabulí s nápisy: „Čtěte ukazatele“, „Pozor stavba“ v několika řečech. Ale nic to nepomáhá, protože řidiči věří svým nápovědům v těch roztomilých škatulkách. Staromódní cedule ignorují. Také jejich znalost cizích jazyků nebývá valná. Většina polských šoférů umí plynně jen jedno německé slovo a to Scheisse. Radní tohoto města Venlo už prý připravují nějakou akci, chtějí nechat oficiálně schválit novou silniční značku, nařizující vypnout navigaci a pokračovat v cestě podle značek a orientačních tabulí. Ale je tu jeden problém. Jak má ona značka vypadat? Nejjednodušší by bylo dát na ceduli přeškrtnuté slovo TOM-TOM a bylo by to. Jenže, to by byla reklama pro tuto velmi rozšířenou značku navigace, a to zákon nedovoluje. A uvažuje se a uvažuje se o nějaké jiné grafické značce. Zatím se na nic nepřišlo. Řidiči dále bloudí.

Byl jsem se tam podívat, se svým „strýčkem TOMem“, jak mu doma říkáme. Cestu znám dobře a i ty tabule přečtu. Ale chtěl jsem si zahrát na cizince s navigačním skřítkem. A vida: hned při vjezdu do města radil strýček jet rovně, tabule ale nabádaly jet doprava. Po chvilce hlásil zcela zpitoměly aparátek: „Hledejte hlavní ulici, nebo se vraťte“. No, teda! Představil jsem si, že jsem řidič, který tu v životě nebyl, a jedu s „fůrou“, tedy s obvyklou kombinací nákladního auta s vlekem. Zpotil jsem se, ačkoliv bylo momentálně dost chladno. „Zde zatočte doleva“, pravil strýček TOM na místě, kde se podle velkých tabulí mělo jet jasně doprava. Konec, vypnul jsem ho.