Říjen 2007

Umělec knižního obchodu

Viktor Šlajchrt

O knihkupcích se dějiny literatury zmiňují jen okrajově, zato v pamětech literátů sehrávají často velevýznamné role. Objevují se v nich jako iniciátoři, kteří mladičkému adeptovi podají v rozhodujícím okamžiku tu pravou knihu. Krámy, v nichž nejslavnější knihkupci kralovali, se vryly do paměti celým generacím. Zdánlivě se nelišily od prodejen jiného zboží, i tady byly pevné regály s přehledně uspořádaným zbožím a pulty s pokladnou. Jenže se tu protínaly cesty k nejpodivnějším osudům a dobrodružstvím.

Každá knížka znamená výzvu. A knihkupec, jenž na této duchovní křižovatce řídí provoz, se pro své zákazníky stává postavou bezmála mytologickou.

Na křižovatce idejí

Bohumil Fišer z knihkupectví v pražské Kaprově ulici, který minulé úterý (28. 08. 2007 - pozn. red. CS-magazínu) zemřel po těžké nemoci ve věku šestašedesáti let, se takto zromantizované představě knihkupce přiblížil snad nejvíc ze všech kolegů a konkurentů. Jasně modré oči, sivá bradka a delší vlas jako by trochu připomínaly básníky Vrchlického generace. Rád o knížkách hovořil, uměl je doporučovat, ale často stačil jen výraz jeho tváře, aby bylo okamžitě zřejmé, jakou hodnotu dílu přikládá. Snad by se dalo hovořit o jakýchsi mimických recenzích, vesměs pochvalných, neboť špatné knihy nevedl.

Knižní sortiment, který nabízel, zahrnoval to nejvytříbenější, co bylo v českých zemích k mání. Milovníkům bestsellerů stačilo letmé nahlédnutí, aby zjistili, že si tady žádné spotřební čtivo nevyberou, zato intelektuálně ostřílenější publikum u Fišera nacházelo hojný výběr všeho podstatného, aniž by se muselo prohrabávat horami banalit. Ráz jeho prodejny samozřejmě spoluurčovali stálí zákazníci, k nimž z velké části náleželi studenti a profesoři z nedaleké filozofické fakulty, ale na poptávku rozhodně nereagoval pouze jako dodavatel respektovaných textů. Měl smysl i pro všemožně poetické, humorné, často notně bizarní ingredience, z nichž se vaří duch doby.

Do krámu v Kaprově ulici nastoupil Bohumil Fišer jako vedoucí už v roce 1963. Prožil zde opojný knižní boom spojený s československým pokusem o zlidštění socialismu i úmorná léta normalizace. Už tehdy patřil mezi čtyři nejvýznamnější pražské knihkupce. Co do obratu se sice kolegům Kanzelsbergerovi, Ebrovi či Drábkovi nevyrovnal, vydobyl si však důvěru nejnáročnější klientely.

Slavná léta nastala, když si knihkupectví v Kaprově ulici počátkem roku 1991 koupil. Snad každý týden pak pořádal nějakou autogramiádu nebo knižní křest, v jeho krámku se střídaly planetární celebrity s neznámými básníky, péči a pozornost věnoval bez rozdílu všem. A když jej provoz příliš zmáhal, odskočil si za roh do hostince U Rudolfina, kde kulturní život koncem minulého století pulzoval podobně živě jako v legendární Unionce na jeho začátku. Fišer tu postával u výčepu, často s nakladatelem Horáčkem, a přátelsky vítal i ty nejzneuznanější z českých literátů. Dobře věděl, jak vrtkavá je v tomto oboru štěstěna, a nejupřímněji se radoval, když mohl uspořádat knižní křtiny i někomu z nich.

Tři čtvrtiny své profesionální dráhy působil Bohumil Fišer v režimu, který se pokoušel nahradit obchod distribucí. I tehdy byl dobrým obchodníkem a nové časy ho nezaskočily. Disponoval obsáhlými zkušenostmi z oboru, znal zájmy i vkus svých zákazníků, udržoval si přehled o všem, co se v knižním světě děje, a v neposlední řadě instinktivně rozuměl i různým záludnostem v chování peněz. Po návratu svobodných poměrů patřil k těm, kteří razili psané i nepsané normy při obnově knižního podnikání.

Vyznačoval se úctyhodnou kulturní erudicí, ta však není v literárním světě až tak vzácná. Úžasné bylo, jak ji dovedl propojit s knihkupeckou praxí. Provoz na křižovatce nadčasových idejí s každodenním obchodováním řídil s jedinečným šarmem, lidskou prostotou, humorem a smyslem pro praktickou poctivost a čest. Byl přesvědčivým dokladem toho, že svět kultury a svět obchodu, stavěné často do umělého protikladu, rozhodně nejsou nesmiřitelné.

(Respekt, www.respekt.cz)