Říjen 2007

Od pólu až k pólu

Miroslav Václavek

Tak se nám svět začal točit kolem ruské vlajky (zbývá jen doufat, že „vědci“ z všelidové Lomonosovovy univerzity nebo z univerzity Lumumbovy, kde se studuje zlo ŕ la Moskva nezjistí, že severní pól je nedílnou součástí české kotliny). Jak příznačné pro tuto dobu v níž opět ožívá hydra sovětského komunismu, jež je jako pijavice stále dost napitá krví svých obětí, ale doba trávení tohoto sousta začíná končit. Kdysi spár Josifa Džugašviliho, jenž je znám pod svojí zločineckou přezdívkou Stalin (z dob, kdy vylupoval banky), nakreslil spojnice ze severních výsep SSSR až k severnímu pólu a prohlásil, že takto vzniklá výseč by měla patřit pracujícímu lidu. To je dnes ruským imperialistům málo. Jim bylo totiž vždy všechno málo. A proto obepnuli zeměkouli rudým hadrem s nápisem – eto vsja naša strana radnaja – naštěstí tedy jen na propagandistických billboardech. Rovněž si na onom billboardu o matičku zemi opřeli i své pracovní nářadí – srp a kladivo. Srpem podříznout krk. Kladivem ubít. Přesně tohoto hesla se chopili soudruzi v Kambodži a jménem učení soudruha Marxe a Lenina svým obětem natloukli lásku ke komunismu do hlav. Z tohoto důvodu by si měli komunisté přidat k srpu a kladivu rovněž i rudo-khmerskou motyku, jejímiž údery byly rozbíjeny hlavy na cestě vpřed, k cíli komunistické celosvětové Osvětimi. Ke světu, jež zahalí prach z kostí, kouř z krematorií, ke světu jenž bude protkán nářky umírajících hlady za ostnatým drátem a zpívajících v posledním tažení radostně Internacionálu.

Jestli si někdo myslí, že se jen na vteřinu rudí zločinci vzdali tohoto plánu, je na velkém omylu, z něhož se probouzí v gulazích. Nepmani by mohli vyprávět. Ale nebudou. Mrtví totiž mlčí. Celý bývalý Ostblock je jeden veliký NEP, vyhlášený KGB. Novaja ekonomičeskaja politika – v časech bankrotu marxleninských idejí byla tato vějička vždy vytahována ven, aby otroci nepomřeli hlady a nemocemi do posledního a aby poté po upevnění moci, byli nepmané upracováni a zlikvidováni v komunistických koncentrácích. Poprvé tomu bylo již v dobách Uljanovových, alias Leninových, poté tady byly v době Chruščovově, Dubčekově, Gorbačovově a různé experimenty Slušovic a přestaveb. Údobí, kdy se masově nevraždilo, vystřídala údobí relativního hájení muklů, kdy netvor přežraný krví musel trávit a kdy právě se daly koupit i tepláky a dámské vložky. Poté ale strana VŽDY opět vykročila na cestu VPŘED.

Současné Rusko si za západní peníze koupilo parádní boty a začíná zase dostávat chuť na bílá hrdla, v nichž tepe krev. Za peníze nepmanů svých nebo jiných, kteří se v bláhovém hlupáctví domnívají, že je to nebude stát život, si pořídilo boty, v nichž se dá ujít pořádný kus cesty. Ruská vlajka v temných hlubinách polárního moře jen předznamenává temnotu, jež tato říše zla představuje. Za pomoci bývalého Ostblocku je Rusko všudypřítomné v Evropě. Statisíce agentů Stasi infiltrovalo přímo do srdce nejsilnějšího evropského státu – Německa. Česká republika má na svém území celou nepotopitelnou ruskou letadlovou loď, která se nazývá Karlovy Vary, přičemž Rusové a Ukrajinci zde žijící jsou potencionální pátou kolonou. Estonci by o ruských pátých kolonách mohli vyprávět.

Stav antiamerikanismu a neokomunismu v českých zemích napovídá, že tomu bude již brzy. Takzvaná sociální demokracie se už ani nepokouší zastírat, že bude vládnou společně s komunisty v příští vládě. České stádo většinových závistivých, líných a lacinému alkoholu propadlých jedinců jde molochovi přímo do chřtánu s úsměvem kreténa a ve věčném zajetí svého slovanství. Slovanství je stav mysli – nikoliv genetický obsah ruských genů. To je zřejmé, pokud se člověk rozhlédne kolem sebe. Pokud se člověk podívá na průzkumy veřejného mínění, polévá ho hrůza. Ještě bude rvačka o poslední lístek z Evropy.