Listopad 2007

Někdo to rád po naszymu

Kateřina Čopjaková

V Karviné zachraňují svou řeč. Bo kějśi to tak strašoł jedyn drugigo na tym dole a stary chlop řek jednomu mlademu – je z ćebě havjyř jako z djobla kośćelny.“ Kdyby dnes vyprávění v tomhle nářečí zaznělo v šatně některého z dolů karvinského revíru, mladší posluchači by asi potřebovali pomoc s překladem. Přitom nejde o nic jiného než o dialekt „po naszymu“, unikátní směsici českých, německých, polských a slovenských výrazů, kterou tady na Karvinsku ještě nedávno mluvil každý. V současné době toto nářečí vlivem „globalizující“ televize a internetu vymírá. Karvinský magistrát se tedy rozhodl zachovat je pro mladou generaci aspoň na nahrávkách. Takže během jednoho ze zářijových víkendů se ze studia Českého rozhlasu v Ostravě ozývají vyprávěnky o tom, jak „hawiyrz warził samogóne“, nebo „hawiyrz u doktora“, které v sedmdesátých letech minulého století na Karvinsku sesbíral polský folklorista Karol Daniel Kadlubiec. Radnice v Karviné už před pěti lety vydala z Kadlubiecových sbírek knížku Skoro zapomniane, v níž bylo nářeční vyprávění přeloženo do spisovné češtiny nebo polštiny. „O knihu byl obrovský zájem. Proto jsme se rozhodli, že vydáme dotisk doplněný cédéčkem – aby byl zážitek z našeho krásného nářečí úplný,“ popisuje historii projektu tisková mluvčí Karviné Šárka Swiderová.

Autorkou nápadu převést část knihy na CD je vedoucí odboru správy majetku na karvinském magistrátu Helena Bogoczová. „Jednou jsme na rodinné oslavě hráli hru s nářečními slovy a mladší generace naší rodiny se vůbec nechytala. To se mi nelíbilo a přemýšlela jsem, co s tím,“ říká paní Bogoczová. Peníze magistrát Karviné získal ze tří čtvrtin od Moravskoslezského kraje, zbytek dodal sám. Příběhy čte sedm mužů a jedna žena, kteří se v Karviné narodili a „po naszymu“ mluví od útlého dětství. „Nechtěli jsme jít cestou nahrávky populárního blogera Ostravaka, kterého namluvili pražští herci,“ říká k tomu mluvčí Swiderová. „Takhle je to mnohem víc autentické.“

Panu Miroslavu Bogoczovi (76) se napřed do namlouvání moc nechtělo. „Přesvědčila mě manželka. A měla pravdu. Máme šestnáct vnoučat a po naszymu mluví jen jedno,“ říká klempíř na penzi. Jeho sestra Ruth (68) dodává totéž vznosnějšími slovy: „Když mi to navrhli, neváhala jsem ani minutu. Chci, aby budoucí generace nezapomněly na naši mateřštinu, která je tak krásně zvláštní.“ Nahrávání se jako „namlouvač“ zúčastní i bývalý karvinský primátor Lubomír Kuznik, velký milovník dialektu „po naszymu“. „Snažím se tak mluvit co nejvíc – i doma s dětmi. Takže mě tenhle projekt nadchl,“ říká sympatický padesátník v pauze mezi natáčením.

Křest audionosiče bude v prosinci. Pro začátek bude vylisováno 500 kusů, které půjdou především do knihoven, škol a veřejných institucí. Další výlisky chce informační centrum v Karviné prodávat spolu s knihou návštěvníkům jako suvenýr. Třicet příběhů cédéčka podbarvují písně z alba Syncy a dziolchy z kolónije dětského sboru při polské škole v Karviné. Na nahrávce bude k dispozici i slovníček, takže máte možnost si svou slovní zásobu obohatit o výrazy jako odmaryja, borok, pśińco, přegródka a mnoho dalších.

(Respekt, www.respekt.cz)