Listopad 2007

Příprava únosů začala už před únorem 1948

Václav Drchal, Jiří Reichl

Ještě v 70. letech se objevila naprosto nerealistická úvaha unést Pavla Tigrida, říká Prokop Tomek z Archivu bezpečnostních složek.

LN Kdy československá rozvědka s únosy začala?

Na konci 40. let. Přípravy únosů jsou zaznamenány ještě dokonce před únorem 1948. To je třeba případ Ferdinanda Ďurčanského. Pozornost se nejdříve zaměřovala na nepřátele předúnorového režimu - sudetské Němce nebo funkcionáře slovenského státu. Počátky je nutno hledat již tady.

LN Kdy tato praxe přestala?

Poslední dokumentované přípravy únosů jsou z průběhu 60. let. A dokonce se ještě v 70. letech objevila úvaha unést Pavla Tigrida, který čas od času jezdil do Vídně. Ale nutno přiznat, že to byla úvaha fantastická. Komplikace, které by z takové akce plynuly, by totiž v 70. letech byly obrovské. To by nikdo neschválil.

LN K čemu únosy režimu byly?

Těch pozitiv byla řada. Jednak režim zneškodnil člověka, který mu byl nepohodlný. Unesený se také dostal do zcela bezvýchodné situace. A takový člověk často hodně mluvil o tom, co v zahraničí dělal. To znamená, že třeba vyzradil své spolupracovníky, a tím zlikvidoval celou zpravodajskou síť. Únos šlo také využít propagandisticky. Unesený mohl například za slib, že bude propuštěn, udělat veřejné prohlášení.

LN Kolik lidí rozvědka unesla?

To číslo není konečné. V archivech se občas objeví nový případ. Dnes víme o zhruba dvou desítkách únosů nebo o velmi realistických přípravách na ně. Úvah a plánů, které nedošly tak daleko, jsou desítky. Nejde rozhodně o stovky případů. Přece jenom to byla spolu s pumovými útoky extrémní forma ze škály metod StB.

LN Na koho se Státní bezpečnost při únosech zaměřovala?

Únosy se většinou týkaly aktivních exulantů. To znamená lidí, kteří odešli do zahraničí, aby buď politicky, nebo zpravodajsky bojovali proti režimu. Akce byly velmi rizikové a náročné, a to finančně i na přípravu. Nemělo proto až na výjimky cenu unášet nějaké bezvýznamné emigranty.

LN Lze aktivitu naší rozvědky srovnat s dalšími komunistickými rozvědkami?

Bohužel o práci dalších rozvědek je toho známo málo. Ale podobné věci se děly určitě v NDR. Faktem je, že jen my a NDR jsme sousedili se státy, kde se daly únosy provádět. Zajímavé by ovšem určitě byly bulharské archivy. Ví se například, že bulharská rozvědka v září 1978 zavraždila v Londýně emigranta Georgiho Markova pomocí deštníku napuštěného jedem. Sami Sověti provedli podobných akcí tolik, že srovnání nemá smysl. To je nesouměřitelné.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)