Listopad 2007

Za Irák jsem spoluzodpovědný

Tomáš Jeník

Rusové se s radarem v Česku smíří, jako se smířili s rozšířením NATO, říká v rozhovoru pro LN bývalý náměstek ministra obrany USA Paul Wolfowitz (63), který přijel na Forum 2000.

LN V květnu jste za dost dramatických okolností odešel z čela Světové banky. Co teď děláte?

Jsem v American Enterprise Institute a věnuji se rozvojovým otázkám. Je to pole, kde se toho dá hodně udělat. A upřímně řečeno, je třeba překonat spousty starého myšlení.

LN Starého myšlení? Jaké staré myšlení a kde máte na mysli? V americké administrativě?

Především ve velkých rozvojových organizacích včetně Světové banky a USAID. Velice pomalu přicházejí na to, že úspěch třeba takových zemí, jako je Čína, z velké části závisí na soukromém sektoru. Prozatím ale Světová banka skoro veškeré peníze dává vládám. Podle mého názoru se příliš mluví o bídě v Africe. To je sice tragická pravda, ale když se nemluví o ničem jiném, odhání to soukromé investory...

LN Tento váš zájem o rozvojové projekty je patrně motivován působením ve Světové bance...

Určitě. Pochybuji, že bych o tom tolik věděl, kdybych tam dva roky nepracoval. Ale můj zájem sahá mnohem dál, do doby před pětadvaceti lety, kdy jsem byl náměstkem ministra zahraničí pro jihovýchodní Asii. Existuje určitá analogie. Když můžete pomoci lidem, kteří bojují proti tyranii - jako svého času Češi proti komunismu -, přináší to člověku velké zadostiučinění. A stejně tak máte pocit zadostiučinění, když pomůžete lidem bojujícím s chudobou. Přesně takový pocit jsem měl v Africe, a proto toho nechci nechat.

LN Proč se podle vás dostal Irák do tak katastrofální situace? A dá se ještě vůbec zachránit?

Nechci se pouštět do dlouhých diskusí o irácké politice. Ale myslím, že by lidé měli být velmi opatrní se všemi předpověďmi. Je velmi těžké říct, jak se to vyvine - může to skončit naprostou katastrofou, ale také to může být mnohem lepší. Myslím, že jsme možná mohli rychleji vytvořit novou iráckou vládu a snad také novou iráckou armádu. Ale jsme, kde jsme.

LN Takže doufáte, že se Irák postupně stabilizuje? Třeba že se všechny strany konfliktu unaví a začnou jednat, jak říká třeba Elie Wiesel?

To vážně nevím. To, co se teď děje v sunnitské provincii Anbar, naznačuje, že by mohl mít pravdu. Ale podle mě to bude chtít víc než jen vyčerpání. Bude to chtít pocit bezpečí. A také Iráčané potřebují mít pocit, že mají co mluvit do toho, jak se jim vládne. Pokud budou tyto podmínky splněny, situace v Iráku se změní. A doufám, že má (Wiesel) pravdu.

LN Vnímáte dění v Iráku jako svou osobní zodpovědnost?

Všichni, kdo jsme se na tom podíleli, neseme určitou míru zodpovědnosti. Já nejsem architekt, jak lidé běžně tvrdí, ale rozhodně jsem iráckou válku podporoval. A myslím, že je zatím ještě brzy říkat, jestli to bylo správné rozhodnutí nebo ne. Vím jen, že Saddám Husajn byl hrozný muž. Nikdo nemluví o tom, co by se stalo, kdybychom nedělali nic. Co kdyby udělal Západ správnou věc v roce 1938? Možná bychom měli válku s Německem a lidé by říkali: Vy jste začali válku s chudákem panem Hitlerem a on přitom chtěl jenom zachránit Sudetské Němce.

LN Zvláštní paralela...

To nemělo být rýpnutí. Jenom jsem chtěl říci, že si vždycky vyberete jednu cestu a nemůžete tušit, jak by se události vyvíjely, kdybyste se rozhodli jinak. Myslím, že je naprosto jasné, že takzvané sankce se zhroutily a Saddám nebyl odříznutý. Kdybychom nic neudělali, vyšel by z toho mnohem silnější. Ale také souhlasím s tím, že se daly udělat jiné věci, než jsme nakonec udělali. Jednou o tom budu chtít napsat knížku, ale teď mě upřímně zajímají jiné věci.

LN Velkým tématem je nyní Írán. Jakou strategii byste prosazoval vy? V čem se Írán 2007 liší od Iráku 2002?

Nechci se pouštět do debaty o Íránu. Irák v té době... to, jakou měl vládu, vylučovalo jakoukoliv jinou možnost než tu vojenskou. Írán naproti tomu sice není úplně otevřená společnost, ale je mnohem otevřenější vnějším vlivům než Saddámův Irák.

LN Takže byste proti Íránu za současné situace sílu nepoužil?

To jsem neřekl. Neřekl jsem ani jedno, ani druhé.

LN A co americká protiraketová obrana, jejíž součást má být v Česku? Jak se díváte na tento spor s Ruskem?

V tomto směru necítím být dostatečně kvalifikovaný. Ale odhlédneme-li od technických faktorů, tak pro stabilitu a bezpečnost Evropy je velice důležitá jednota NATO. Nemyslím, že by protiraketový deštník byl pro kohokoliv v Evropě hrozbou.

LN O tom se ale Američané zatím marně snaží přesvědčit Rusy...

Víte, já si pamatuji, jak lidé říkali, že se budou Rusové cítit nesmírně ohroženi rozšířením NATO o Československo a Polsko, ale myslím, že se s tím nakonec smířili.

Paul Wolfowitz

Americký politik a diplomat, bývalý náměstek ministra obrany ve vládě prezidenta G. W. Bushe, považovaný za architekta amerického útoku na Irák, exprezident Světové banky. Narodil se 22. 12. 1943 v New Yorku v rodině židovských emigrantů z Polska, vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Chicagské univerzitě a na Yale University. Řadí se k čelným představitelům tzv. neokonzervativního proudu americké politiky.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)