Listopad 2007

„Tehdy byla strašná zima“

Bedřich Kratochvíl, Jan Martinek L

Britský burzovní makléř Nicolas Winton zachránil před válkou skoro 700 židovských dětí před Hitlerem. O svých skutcích až do nedávné doby vůbec nemluvil. „Nebylo o čem mluvit,“ říká i dnes osmadevadesátiletý člověk, který obdržel v roce 2002 rytířský řád Britského impéria.

LN Co ve vás poprvé podnítilo myšlenku spustit takovou záchrannou akci?

Myslím, že když jsem viděl všechny ty uprchlíky v táborech. To byli lidé, kteří přijeli do Čech ze Sudet a vlastně se tak podruhé stali uprchlíky, protože tady neměli žádné příbuzné. Tehdy byla strašná zima a oni je všechny akorát nastěhovali do ubytovacích táborů Nissan huts. V této chvíli, kdy jsem to viděl, jsem si uvědomil, co se vlastně děje a že je to velice špatné.

LN Proč jste o tom celá dlouhá desetiletí mlčel? O tom, že jste zachránil skoro sedm set židovských dětí, vlastně donedávna nikdo nevěděl. Bylo to z čiré skromnosti?

Ona nebyla moc příležitost o tom mluvit. Když se transport uskutečnil, začala válka. Potom válka skončila a děti se musely nějakým způsobem vrátit do země, odkud přišly. Musíte si uvědomit, že průměrný věk těch dětí byl dvanáct až čtrnáct let. Neměl jsem žádný zájem vyhlašovat do světa, že jsem během války zachránil spousty malých dětí. Vlastně nebylo o čem mluvit, protože po válce to už pro mne všechno skončilo.

LN Myslíte, že ve světě stále existuje nebezpečí, že se mohou stát podobné věci, jaké jste osobně zažil? V Evropě doposud přežívají komunistická a neonacistická hnutí.

Ano, samozřejmě, takové nebezpečí stále existuje, protože někteří lidé stále nadřazují sami sebe nad jiné lidi. Pokud bude každý myslet víc na sebe než na druhé, tak se to nikdy nezmění. Myslím, že tato hrozba vlastně nikdy neskončí, ale samozřejmě by každý měl udělat co nejvíc proto, aby se tak stalo.

LN U nás jsou neonacisté tvrdě postihováni, ale komunisté spíš tolerováni. Myslíte, že nacistická ideologie je horší než komunistická, nebo jsou podle vás tyto myšlenkové směry srovnatelné?

Jakákoliv ideologie je špatná, protože každá soustřeďuje vaši mysl na jednu věc a kvůli ní nevidíte ty ostatní, daleko důležitější věci. Osobně nevěřím vůbec žádné ideologii. Jakmile totiž jedné podlehnete, snadno se dostanete do rozporu s ostatními, kteří v něco takového nevěří. A to nikdy nemůže být dobrá věc.

LN Co říkáte na to, že nedávno první muslimský Arab zasadil strom na památku obětí holocaustu v Aleji spravedlivých v Muzeu holocaustu v Jeruzalémě?

Myslím, že příležitost zasadit takový strom by měl dostat každý člověk, který udělal něco dobrého pro ostatní.

Wintonův příběh odhalila jeho žena

Britský burzovní makléř Nicolas Winton se po válce tiše vrátil ke své úřednické práci. Na jeho činy by se asi zapomnělo, kdyby jeho žena v roce 1988 na půdě jejich domu neobjevila zaprášený kožený kufr se seznamy dětí, které Winton zachránil, a dopisy jejich rodičů. Na dotaz, proč nic neřekl ani své ženě a vlastním dětem, dnes Winton odpovídá, že „přeci každý muž má před svou ženou nějaké to tajemství“.

Wintonovi bývalí chráněnci se o něm dozvěděli ve stejném roce při setkání, které před kamerami v televizním studiu zorganizovala BBC. Češi a Slováci o něm většinou poprvé slyšeli až v roce 1991, kdy jej do Prahy pozvala Federace židovských obcí a Lidové noviny a kdy jej přijal tehdejší předseda Federálního shromáždění Alexander Dubček.

Winton se koncem roku 1938 chystal na lyže do Švýcarska. Když se však od přítele z britské ambasády v Praze doslechl o akcích na pomoc uprchlíkům, vydal se do Československa. Po zabrání českého pohraničí Německem a po příchodu nacistů do Prahy si uvědomil kritickou situaci. V Praze otevřel kancelář a začal organizovat transporty dětí do náhradních rodin v Británii.

První vlak odjel z Prahy v květnu 1939 a pěti transporty se podařilo odvézt do bezpečí nejméně 669 dětí, jejichž rodiny později z velké části zahynuly v koncentračních táborech. Šestý vlak byl připraven pro 251 dětí na začátek září, propuknutí války však jeho odjezd znemožnilo.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)