Listopad 2007

„Pacient musí něco vydržet“

Petr Kučera

Tlumit bolest? Lékaři v Česku jsou příliš opatrní při podávání léků obsahujících opiáty. Lékař odmítl dát nemocnému lék proti bolesti. Ten v zoufalství vyskočil z okna. I takový případ se už v Česku stal. Doktoři bohužel někdy utrpení pacientů podceňují.

Český pacient, který kvůli svým zdravotním obtížím trpí bolestmi, má podstatně nižší šanci na kvalitní život než jeho západoevropský kolega. Lékaři totiž na rozdíl od praxe ve vyspělých evropských zemích a USA jen váhavě přistupují k léčbě bolesti pomocí takzvaných opioidních analgetik, léčivých přípravků na bázi opiátů, které pomohou bolest potlačit. Člověk trpící silnými bolestmi je přitom podle odborníků velmi často vyřazen ze zaměstnání, má problémy v osobním životě a psychické potíže.

„Pamatuji se i na případ zhruba před dvěma lety, kdy pacient spáchal sebevraždu skokem z okna, protože mu lékař odmítl podat lék proti bolesti,“ řekla Jana Petrenko, ředitelka střešní pacientské organizace Koalice pro zdraví. „Česko má například velmi nízkou spotřebu morfinu. Lékaři ho pacientům nechtějí dávat, i když je to levné. Učili se totiž, že se opiáty nesmějí dávat kvůli návykovosti. Ale říkat onkologicky nemocnému pacientovi, kterému zbývají tři měsíce života, že mu nemohou dát na bolest opiát, protože by se mohl stát závislým, je přece nesmysl,“ podotkla Petrenko.

Důkazem jsou statistická čísla o spotřebě opioidů, která na základě údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv zpracoval Michal Prokeš ze společnosti Infopharm, zabývající se zdravotnickými analýzami. „Čeští pacienti jsou poddávkováni. V přepočtu na doporučenou denní dávku na 1000 obyvatel a den je spotřeba silných opioidů v západní Evropě více než dvojnásobná oproti Česku. A to jsou ještě česká data zhruba o 30 procent nadhodnocena, protože započítávají i slabší formy opioidů,“ konstatoval Prokeš.

Zatímco v Česku pacienti spotřebovali v roce 2006 2,05 doporučené denní dávky na 1000 obyvatel a den, evropský průměr se pohybuje někde okolo hodnoty 5 a třeba v Dánsku činí více než 6 denních dávek. V Evropě navíc spotřeba kontinuálně rok od roku narůstá. Například ve Finsku, které bylo až do roku 2005 srovnatelné s Českem (zhruba 2,88 denní dávky), stoupla v loňském roce na 4,66 denní dávky. V ČR ale v důsledku tvrdých regulačních vyhlášek bývalého ministra zdravotnictví Davida Ratha došlo naopak k propadu o více než osm desetin. Lékaři totiž téměř přestali pacientům dávat dražší moderní opioidy ve formě náplastí či tablet, které na rozdíl od levných, klasických injekčních nemají tolik vedlejších účinků.

„Příliš tvrdé finanční regulace jsou jedna z příčin, proč u nás nejsou všichni pacienti na bolest dostatečně léčeni. Tou hlavní bych ale opravdu viděl tzv. zdravotnickou opiofobii. Čili že se zdravotníci do určité míry obávají opioidy nasazovat, a to hlavně u neonkologických diagnóz,“ souhlasil Jiří Kozák, předseda Společnosti pro studium a léčbu bolesti.

Nedostatečná léčba bolesti léky, ale i dalšími terapiemi (cvičení a další pohybové aktivity, psychologická podpora atd.) podle něj negativně ovlivňuje kvalitu pacientova života. Lékaři přitom mnohdy nevyužijí ani možnost odeslat pacienta na podrobnější vyšetření do některého ze specializovaných pracovišť na léčbu bolesti, jichž je v Česku několik desítek.

Na negativní zkušenosti s léčbou bolesti poukazují i pacientské organizace. „Je evidentní, že někteří lékaři raději nechávají své pacienty trpět, což je non lege artis (proti lékařským pravidlům – pozn. red). Přitom zbytečně, protože kolikrát by šlo nasadit ty nejlevnější typy léků,“ konstatovala Vladimíra Bošková z Občanského sdružení na obranu pacientů.

Podle Pavla Vepřeka ze sdružení Občan je nechuť předepisovat léky na bolest znát především u praktických lékařů. „Vyhýbají se tomu. Asi mají strach z jejich zneužití. Opiáty jsou démonizované, lékaři si nechtějí přidělávat problémy,“ usoudil Vepřek. Existují i lékaři, kteří v ordinaci vůbec nemají speciální recepty na opioidy, jež jsou přísně evidovány. „Když k nim pak přijde pacient s velkými bolestmi, nemají ani na co mu lék předepsat,“ podotkl Prokeš.

„Takovou situaci si vůbec neumím představit. Pokud by nějaký lékař skutečně recepty na opiáty neměl, byla by to z jeho strany velká chyba,“ zareagoval předseda Sdružení praktických lékařů Václav Šmatlák. Lékaře podle něj možná odrazuje zvýšená administrativa, která výdej opioidů provází, i kriminální riziko. „Při krádeži v ordinaci se tyto recepty ztrácejí jako první. Mou ordinaci vyloupili zloději čtyřikrát a pokaždé odnesli i opiátové recepty,“ dodal Šmatlák. Přesto by podle něj měli lékaři opioidy v případě potřeby nasazovat, nebo pacienta alespoň odeslat do některého z center pro léčbu bolesti.

Také podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Tomáše Cikrta mohou někteří lékaři léčbu bolesti u svých pacientů podceňovat. „Bolest je totiž velmi subjektivní. Každý člověk má práh posunut někde jinde. Bohužel mnohdy přetrvává názor, že pacient musí něco vydržet,“ usoudil Cikrt. Změnit preskripční návyky je podle něj otázka osvěty mezi lékaři i tlaku ze strany pacientů.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)