Listopad 2007

Stoiberovi patří přední místo v dějinách

Jan Rozkošný

Bernd Posselt, člen předsednictva CSU, nedá na odcházejícího šéfa a svého přítele dopustit. „Je to lidový politik, dokáže fascinovat masy. A navíc člověk s vizí. Řekl bych, že byl vedle Franze Josefa Strausse nejvýznamnějším státníkem Bavorska od 19. nebo dokonce od 18. století,“ řekl Posselt v telefonickém rozhovoru.

Jaké přesně to u Stoibera byly vize?

Nikdy nepodporoval jen průmysl, ale zdůrazňoval i sociální dimenzi. Pochází z chudé rodiny, jeho otec byl dlouho bez práce, matka nemocná. Jako mladík nosil turistům kufry z nádraží do penzionů. A z těchto peněz žil. CSU by nikdy nedosáhla tak obrovských volebních zisků, kdyby nebyla stranou pracujících. Na to se pořád zapomíná. Dvě třetiny bavorských dělníků volí CSU.

Stoiber však prožil i neúspěchy. V roce 2002 kandidoval za křesťanskodemokratickou koalici CDU/CSU na post kancléře. Proč přes všechny klady, které zdůrazňujete, prohrál?

Hlavně proto, že svobodní liberálové z FDP dosáhli mnohem horšího výsledku, než se předpokládalo. My jsme neskončili vůbec špatně, ale jejich pád způsobil to, že jsme neměli dost poslanců na většinovou koalici.

Stoiber žádnou chybu neudělal?

Každý člověk dělá chyby. Ale tohle byl jeden z nejlepších výsledků, kterého CDU a CSU kdy dosáhly.

Nemůže být problém v tom, že CSU coby konzervativní křesťanská strana není přijatelná pro ostatní Němce?

Ne, to není problém. Byla to právě CDU a její premiéři z jednotlivých zemí, kteří chtěli Stoibera, nikoli Angelu Merkelovou, jako kandidáta na kancléře.

V únoru 2004 mu pak francouzský prezident Jacques Chirac se souhlasem kancléře Gerharda Schrödera nabídl post předsedy Evropské komise. Proč odmítl?

Protože chtěl zůstat v čele CSU a dál ji rozvíjet. Jako předseda Evropské komise, a taky se mluvilo o postu spolkového prezidenta, by nemohl v čele strany zůstat. Jeho láskou je CSU.

Teď ale stejně zamíří na místo do Evropské komise bojovat s byrokracií.

Jistě, ale to jen proto, že už nemůže být předsedou strany, kterou tak budoval.

Jak to, že Stoiberův pád odstartovala relativně neznámá politička Gabriele Pauliová?

Paní Pauliová nemá význam. Je čistě mediálním fenoménem. V dnešní společnosti je to prostě tak, že někdo v určitém okamžiku dá potlačovanému hnutí nějaký výraz. To byla role Pauliové, dala průchod určité nespokojenosti, která existovala. To souvisí i se špatným vysvětlením Stoiberova návratu z ministerské funkce v Berlíně.

Stoiber zásadně nejezdil na oficiální návštěvy do České republiky. Nebyla to chyba?

Ne, hospodářské vztahy fungují tak jako tak. Hlavním problémem mezi Bavorskem a Českou republikou je sudetoněmecká otázka. I Stoiberův nástupce Günther Beckstein v Praze to řekl jasně. Je to otevřená krvácející rána. Platnost Benešových dekretů není v souladu s mezinárodním a evropským právem.

Není problém spíš v tom, že Stoiber věděl, že těžko může z Prahy přivézt nějaký hmatatelný výsledek, a proto nechtěl do české metropole jet?

Víte, my vůbec nepožadujeme nějaké výsledky. Nejdřív musíme spolu mluvit a vytvořit si důvěru.

Neotrávili europoslanci za CSU ještě víc vztahy tím, že v Evropském parlamentu jako jediná strana hlasovali proti vstupu Česka do EU?

Hlasovali jsme proti, protože jsme říkali, že je jednoduše ještě něco nevysvětlené. Kdybychom hlasovali pro, tak by všechny české noviny psaly, že i pro CSU už tahle nespravedlnost není žádný problém.

Neztrácejí sudetští Němci s odchodem Edmunda Stoibera svého posledního velkého zastánce?

Vůbec ne. Dalším velkým zastáncem sudetských Němců bude Günther Beckstein. A dalším bude jeho následovník.

(MFDNES)