Listopad 2007

Ocelář, který se vyzná

Jaroslav Spurný, Ondřej Kundra

Gross je už bohatý, ale Chrenek má stále co vysvětlovat. Už roky patří mezi zdejší nejbohatší podnikatele. Na rozdíl od řady svých kolegů nebyl nikdy spojován s nejtemnějšími tunelářskými a korupčními kauzami. Teď se ovšem jméno úspěšného majitele Třineckých železáren Tomáše Chrenka (44) objevilo v kauze podezřelého podnikání expremiéra Grosse a jeho image utrpěla vážný šrám. Jestli dnes může někdo zásadně přispět k rozklíčování zamotaného příběhu, kde se to hemží podezřením z korupce, zneužití politiky ve prospěch soukromého profitu a špinavých financí pro boj o moc, je to právě Chrenek. Jeho role v celé hře by totiž mohla být zásadnější, než dnes veřejně prezentuje.

Ruda – můj osud

I když vstupujeme do jeho rozlehlé kanceláře nad Václavským náměstím přesně v domluvený čas, Tomáš Chrenek nás jako opravdu vlivný a zaneprázdněný člověk nechává chvíli čekat. Po několika minutách pak přichází, pevně nám tiskne ruku a sedá si do čela stolu. Jeho tvář je od začátku sevřená velmi přísným výrazem, častý pohled na hodinky a podrážděné odpovědi prozrazují skrývanou nervozitu.

V tu chvíli noviny už několikátý den za sebou chrlí nové a nové střípky do stále poněkud rozsypané mozaiky Grossovy podezřelé koupě čtvrtmiliardového balíku akcií společnosti Moravia Energo. Tedy firmy, kterou Chrenek v roce 2000 spoluzakládal. To už byl bohatým a známým podnikatelem; do společnosti lidí, kteří se vyznají a vědí, jak „v tom chodit“, zamířil totiž už dávno předtím – v polovině osmdesátých let.

Klíčovým bodem úspěšné kariéry dnešního oceláře bylo zřejmě rozhodnutí podat si po studiu zahraničního obchodu na vysoké škole ekonomické v Bratislavě přihlášku do podniku Kerametal. Dnes už jméno téhle firmy nikomu nic neříká, v roce 1985 to byl ale v Bratislavě opravdu dobrý „džob“.

Kerametal patřil do sítě komunistických podniků zahraničního obchodu a jeho zaměstnanci měli otevřené dveře do světa. Nejenže si mohli budovat síť důležitých kontaktů, ale hlavně mohli na vlastní oči vidět, jak se na tom „prohnilém Západě“ dělá byznys. To se poštěstilo i tehdy třiadvacetiletému Chrenkovi, kterého jeho zkušenější kolegové z Kerametalu zaškolili do problematiky dovozu železné rudy do Československa, třeba ze Sovětského svazu. Rudy se pak Chrenek už nikdy nepustil.

„Získal jsem tam důležité vědomosti pro další praxi,“ říká Chrenek v rozhovoru o tom, jak práce pro podnik zahraničního obchodu ovlivnila jeho podnikatelskou kariéru po pádu železné opony. V porevolučním kvasu byla opravdu zkušenost z podniků zahraničního obchodu neocenitelná. Řada lidí, kteří těmito firmami prošli, stoupala v nových poměrech raketově nahoru: Andrej Babiš se stal v devadesátých letech jedním z nejmocnějších olejářů, svět plynu ovládla Alena Vitásková, petrochemii Václav Junek, trh se zbraněmi Pavel Musela a ocelářství právě Chrenek.

Měli zkrátka oproti ostatním, jak Chrenek říká, „komparativní výhodu“. Ta krom sítě obchodních kontaktů spočívala i v banálních, leč pro běžného občana komunistické říše nedostupných informací typu – jak rychle založit firmu, napsat dobře smlouvu, jak použít nejrůznější právnické kličky, vědět, kdo ve světě byznysu tahá za které nitky a podobně. Podnikatelé bez zkušeností v zahraničním obchodu se museli všechno pracně učit od začátku. „Komparativní výhoda“ je ostatně vidět dodnes, někdejší zaměstnanci PZO stále vlastní nebo ovládají stovky významných tuzemských firem.

Benzin pro Zemana, a fofrem

Jak se rodil Chrenkův porevoluční úspěch a jak se mu podařilo proniknout mezi ocelářskou elitu, přesně nevíme. On sám tvrdí, že s dvěma kolegy z Kerametalu založili na počátku devadesátých let firmu, ve které využili svých výlučných zkušeností z totality. Jenže pohled do slovenského obchodního rejstříku hlásí, že prvních několik let pan Chrenek v žádných statutárních orgánech soukromé firmy nefiguroval. První zmínky o jeho soukromých aktivitách najdeme až v druhé polovině devadesátých let, kdy nastupuje jako ředitel do ocelářského gigantu Třineckých železáren.

Kdo Chrenka do Třince přivedl a proč si vybral právě jeho, není úplně jasné. Sám Chrenek k tomu bez bližších podrobností říká, že nabídku mu dal jeden z tehdejších vlastníků železáren Rudolf Ovčaří, se kterým se znal už z osmdesátých let – Chrenek tehdy do železáren pravidelně jezdil na služební cesty za Kerametal a jedním z těch, s nimiž tehdy jednal, byl i zaměstnanec železáren Ovčaří. Ten se později přeorientoval na zbrojařský průmysl (dnes spoluvlastní Českou zbrojovku v Uherském Brodě); co přesně jej na Chrenkovi svého času zaujalo, se nám nepodařilo zjistit.

Do železáren přišel Chrenek v přelomové době. Zemí otřásala aféra ODS s falešnými sponzory, kdy vyšlo najevo, že skutečným dárcem patnáctimilionového příspěvku do stranické kasy nebyl fiktivní Lájos Bács, ale tenista a jeden z tehdejších vlastníků Třineckých železáren Milan Šrejbr. Důvodem Šrejbrovy štědrosti k ODS byla půlmiliardová státní dotace vlády Václava Klause, kterou Třinci kabinet schválil na odstranění ekologických škod. Když se vše provalilo, prodal Šrejbr svůj minoritní podíl právě Tomáši Chrenkovi. Co pro něj znamenalo kupovat podíl právě od Šrejbra? „Z vašich otázek nemám dobrý pocit,“ reaguje podrážděně Chrenek a chce rozhovor ukončit. Nakonec svolí k několika dalším otázkám, ale už ne „k Šrejbrovi“.

Víme, že si Chrenek na koupi železáren půjčil s dalšími podnikateli přes dvě miliardy u České spořitelny. Nákup akcií byl pro něj vstupem do světa významných byznysmenů, z nichž někteří jsou dodnes považováni takřka za symboly divokého podnikání s nesplácenými úvěry a jsou známi těsnými vazbami ke „spřáteleným“ politikům.

Polovičním vlastníkem Třince byla totiž v té době společnost 1. Silas. Členem představenstva společnosti byl Marián Čalfa, spolumajitelem třeba Chemapol v čele s Václavem Junkem, podíl ve společnosti měla IPB ovládaná Antonínem Charouzem a jeho advokátem Miroslavem Janstou. Silas prodal svůj podíl v železárnách v roce 2000, už potom, co se nástupcem Chemapolu stala společnost Aliachem, kterou spoluvlastnil podnikatel Andrej Babiš.

Nevíme, kdo měl tehdy rozhodující vliv v managementu železáren, potažmo na vznik společnosti Moravia Energo, jejíž část až do konce minulého týdne vlastnil Stanislav Gross, ale všichni jmenovaní si dokázali zavazovat politiky. Stačí připomenout Junkovy bezedné benzinové karty pro sociální demokracii Miloše Zemana, Charouzovo kouzelné vyklouznutí ze sedmimiliardového dluhu u státní Konsolidační agentury nebo Babišův vliv v Unipetrolu. Pro každého, kdo se vedle těchto mužů učil podnikání, to mohla být zajímavá zkušenost.

Bez odpovědi

Více než dvě miliardy, které si Chrenek a spol. půjčili na koupi podílu v železárnách, splatil před termínem. Kde na to vzal tolik peněz, není jasné. Stejně tak se nelze zeptat na to, kdo má dnes v železárnách jaký podíl a proč je vlastnická struktura firmy nečitelná. Chrenek totiž náhle plní svoji opakovanou výhrůžku a interview po 14 minutách ukončuje. „Ten rozhovor je zavádějící, nelíbí se mi to,“ říká důrazně a spěšně opouští místnost.

Pod Chrenkovým vedením začal Třinec prosperovat víc než kdykoli předtím. Dílem díky jeho dobrým manažerským schopnostem, dílem kvůli úspěšnému lobbingu Chrenka a jeho lidí u politiků. O více než dvoumiliardové dotaci jsme již psali. Třineckým železárnám ji vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) přiklepla přes ostrý nesouhlas Evropské komise.

Až donedávna se Chrenkovi dařilo, na co sáhl. Vedle vzkvétajících železáren vybudoval na severní Moravě prosperující síť jedenácti špičkových nemocnic. Před dvěma týdny se ale objevila v jeho kariéře nečekaná komplikace. A to když novináři začali chrlit zprávy o podezřelém akciovém obchodu expremiéra Stanislava Grosse (ČSSD), který souvisí s Chrenkem založenou firmou Moravia Energo. Chrenek se tak dostal do centra pozornosti, i když v jiném světle, než by si přál.

Mráz přichází od Babiše

Pro pochopení Chrenkovy role je nutné ve zkratce vysvětlit, o co v Grossově kauze jde. Počátkem roku 2000 založil Chrenek společně s firmou Czechpol Energy společnost Moravia Energo. Jak zmiňují důvěryhodné neoficiální zdroje, pravděpodobným motorem vzniku společnosti byla stavba elektrického vedení do nedalekého Polska, odkud bylo možné pro ocelárny kupovat levnější elektřinu. K tomu bylo potřeba získat povolení od státu, které – což se nám zatím nepodařilo ověřit – mohl zajistit Grossův kamarád a tehdejší náměstek ministra průmyslu za ČSSD Robert Sýkora.

Pokud by vydání povolení opravdu pozitivně ovlivnil Sýkora, dávalo by logiku, že výměnou za tuhle „službičku“ mu pár dnů po založení prodala firma Czechpol Energy skoro třetinový podíl v Moravia Energo za podezřele nízkou částku tři sta tisíc korun (podnik se od počátku velmi slibně rozvíjel, dnes tvoří jeho základní kapitál šedesát pět milionů korun a jeho tržní hodnota je odhadována na stamiliony).

Po jisté době Sýkora své akcie prodal Grossovi. Za kolik nevíme, média píší, že za dvacet milionů, což by byla opravdu láce, neboť experti odhadují cenu akcií o řád výše. Na konci minulého týdne pak Gross akcie opravdu výhodně „střelil“ za sto milionů slovenskému podnikateli Pavlu Krúpovi. Ten žije střídavě v Praze a střídavě na Ukrajině, kde má minoritní podíly v několika společnostech distribuujících elektrickou energii.

Na nákup akcií prý půjčila Grossovi údajně třináct milionů slovenská pobočka firmy Key Investment. Od roku 2004 v ní byl členem dozorčí rady jistý Josef Mráz, který zároveň pracuje na vysoké pozici pro miliardáře Andreje Babiše. S ním expremiér dlouhodobě udržoval dobré vztahy. Před několika dny navíc server Aktuálně.cz přinesl informaci, že Grossův dluh u Key Investment zaplatil Richard Kučík (před tím, než Gross akcie definitivně prodal). Podnikatel stejného jména před sedmi lety figuroval ve společnosti Czechpol Energy, která spolu s miliardářem Chrenkem firmu Moravia Energo zakládala.

Stanislav Gross odmítá o detailech svých akciových operací cokoli říct. Stejně tak Richard Kučík. Vnést jasnější informace do případu tak dnes může hlavně Tomáš Chrenek, který opakovaně deklaroval, že Grosse v podniku nechce a že ho celá záležitost poškozuje. „Na téma Gross se vůbec nebudu bavit,“ odsekává ale při prvním pokusu o položení otázky ke Grossovu akciovému obchodu Chrenek a už zvýšeným hlasem dodává: „Nemám k tomu co říct.“

Po předčasném konci rozhovoru nám bylo Chrenkovou ženou a současně ředitelkou pro vnější vztahy Třineckých železáren doporučeno, ať zbývající otázky pošleme e-mailem. Stalo se. Jak často jste byl v minulosti v kontaktu s panem Grossem, Sýkorou, Babišem? Říkáte, že pana Grosse v podniku nechcete, zároveň se objevuje informace, že panu Grossovi na dojištění úvěru u Key Investment poskytl peníze Richard Kučík z Czechpol Energy, tedy firmy, která spolu s vámi zakládala firmu Moravia Energo – skutečně jste o prodeji akcií pro pana Grosse nevěděl a od začátku s tím nemáte nic společného? Žádná odpověď ale nepřichází.

Vím, že nic nevím – zatím

Tomáš Chrenek začíná být nervózní. Nevíme, jestli kvůli hrozícímu korupčnímu skandálu nebo třeba kvůli tomu, že Stanislav Gross prodal svůj podíl v Moravia Energo, a ocelář tak má strach o svou budoucnost v kvetoucí energetické společnosti. Chrenek tvrdí, že o obchodech kolem expremiérových akcií a o Grossových věřitelích nic neví. Zároveň ale nechce vysvětlit své vazby na aktéry celé hry a na logické otázky po jeho roli reaguje vztekem.

Grossův akciový obchod začala v minulých dnech prošetřovat protikorupční policie. S jakými vyšetřovacími verzemi pracuje, koho už vyslechla a jestli se pokouší rozkrýt roli všech důležitých osobností případu, není jasné. „Probíhá šetření, víc vám k tomu neřekneme,“ říká mluvčí protikorupční policie Veronika Dumková.

Většina komentářů napsaných v uplynulých dnech na téma Grossova akciového obchodu se shoduje v jednom – zatím není dost informací, abychom mohli tvrdit, že Sýkora a Gross byli akciemi korumpováni. To, že nikdo z účastníků včetně Chrenka nemá ochotu vnést do případu více světla, ale nabádá spíše ke skeptické opatrnosti.

Tomáš Chrenek

Narodil se v roce 1963 na Slovensku. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. V roce 1985 nastoupil do komunistického podniku zahraničního obchodu Kerametal, kde se specializoval na dovoz železné rudy ze zahraničí. V druhé polovině 90. let se stává ředitelem Třineckých železáren. Podle časopisu Týden je s šesti miliardami 34. nejbohatším Čechem.

(Respekt, www.respekt.cz)