Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Listopad 2007


Putinův kolektivní prezident

Tomáš Vlach

Když nový ruský premiér Viktor Zubkov několik hodin po své nominaci na premiéra přijel do Kremlu, stopla ho ochranka a musel vysvětlovat, co tam pohledává. Nikdo ho totiž neznal. Policisty jejich nadřízení ihned důrazně poučili a nevýrazná tvář bývalého ředitele finanční rozvědky je už díky médiím o něco málo známější.

Rusko i svět se teď ptají, co Zubkov chystá. A ještě důležitější otázka zní: je právě on člověkem, který nahradí prezidenta?

Přišel a položil asfalt

Scénář může být podobný jako před sedmi lety při volbě Putina. Nejprve ho tehdejší prezident Boris Jelcin jmenoval premiérem, pak se vzdal funkce a Putina doporučil voličům jako svého nástupce. I teď bude mít největší šance kandidát, kterého podpoří Putin. „Jestli může kandidovat na prezidenta? Může! Tak jako každý jiný ruský občan,“ prohlásil o Zubkovovi. Novopečený premiér pak připustil, že se o nejvyšší post v zemi ucházet bude, pokud uspěje na premiérském křesle.

Zubkov má s lidmi z Putinova okolí společnou jen jednu věc – patří do skupiny prezidentových známých z petrohradské radnice. Nesloužil v KGB, nebyl ani právníkem či prokurátorem, celý život pracoval ve státní správě. Když pak novináři začali šťourat v jeho minulosti, kromě jedné kauzy z počátku devadesátých let nic špatného nenašli. Materiály o novém premiérovi jsou si všechny podobné – mimořádně schopný organizátor, dříč a člověk, na něhož se můžete obrátit s prosbou o pomoc. Proti Zubkovovi nemá vážnější výhrady ani opozice: „Bude to nejlepší vláda za posledních třicet let,“ prohlásil ultranacionalistický opoziční lídr Vladimir Žirinovskij. Spokojenost se jménem nového premiéra dal najevo i šéf demokratické frakce Jabloko Grigorij Javlinskij, ocenil také, že Zubkov se stejně jako on stavěl proti válce v Čečensku.

Zubkov si jako jeden z mála lidí mezi současnou politickou elitou prožil krušná léta budování socialismu. Jeho rodiče ve třicátých letech odjeli na sever země do Mončegorska údernicky budovat průmysl. V létě 1941, po útoku nacistů na SSSR, se jako miliony jiných museli spěšně evakuovat, skončili poblíž tehdejšího Sverdlovska a narodil se jim syn Viktor. Než se rodina mohla vrátit zpátky na severozápad, prožila čtyři roky v primitivních podmínkách: bydleli v obecní lázni a hlavní starostí bylo sehnat něco k jídlu.

Ve škole malý Viktor nevynikal. „Nosil tak dvojky, trojky,“ vzpomíná učitelka ruského jazyka Gertruda Kirillová. Po škole si nakrátko zkusil práci soustružníka ve fabrice, kde pracoval i jeho otec, pak se dostal na zemědělský institut v tehdejším Leningradě. Tady ho pamatují ne sice jako nejlepšího žáka, ale oblíbeného předsedu třídy.

Po promoci a několika letech praxe po zemědělských družstvech posílají čerstvého inženýra do nejhoršího sovchozu v kraji. V Razdoli v přijezerském okrese dnes na něj vzpomínají s vděkem: „Bylo tu všude po kolena bláta, pak přišel Zubkov a položil asfalt,“ řekla Alexandra Buzuverová v deníku Izvestija. Zubkov řešil situace, kdy mu v kravíně bučely hlady polomrtvé krávy, po svém: „V kanceláři jsme sice měli od pěti padla, ale pak se povinně muselo na seno – inženýři, vedoucí, předseda nás naložil do volhy a jelo se,“ vzpomíná další bývalá zaměstnankyně sovchozu v Razdoli Světlana Michejevová.

V Razdoli strávil Zubkov 11 let. Není od věci, že právě v zemědělských družstvech získala ostruhy řada postsovětských vládců, kteří pak prosluli zaváděním kolchozních metod do politiky: například běloruský prezident Alexandr Lukašenko nebo tádžický prezident Emomali Rachmonov.

V roce 1985 Zubkov nastupuje jako okresní tajemník do Přijezeří. Sekretářky na něj vzpomínají jako na puntičkáře, kterému na stole ležela jen tužka a čistý list papíru. Měl ve zvyku hodiny studovat všechny dokumenty, než se rozhodl. Skutečnou kariéru ale startuje až po pádu komunistického režimu, kdy se rozpadá partajní zkostnatělá hierarchie a do státní administrativy se hrnou lidé odkudkoli – zejména ale z bezpečnostních složek, justice a tajných služeb.

Zubkovovy sirky

V roce 1992 se partajní orgány plynule transformují do nové státní administrativy. Zubkov mění působiště, na petrohradské radnici se stává zástupcem šéfa oddělení vnějších vztahů, jeho bezprostředním nadřízeným je ještě neznámý Vladimir Putin. Z tehdejší doby se datuje jejich společný skandál. Úřad se snažil zajistit dodávky potravin výměnou za dřevo a suroviny, dělo se to však přes podezřelé prostředníky, kteří se jako soukromé firmy registrovali jen několik dní před kontraktem. Vyšetřování petrohradských zastupitelů pak ukázalo, že firmy nedodaly zboží v hodnotě přes 11 milionů dolarů. Putin pak tvrdil, že o dodávkách rozhodl „krizový štáb“ v době akutního nedostatku potravin.

O rok později vyhrává skupina kolem petrohradského primátora Anatolije Sobčaka zákulisní boj o vlivný post oblastního šéfa daňové služby, volba padá na Zubkova. Ačkoli nemá ponětí o daňových záležitostech, učí se rychle. A nebojí se: mocné státní firmě Lentransgaz nařizuje sepsat seznam majetku a oznamuje vše policii, náčelníkovi petrohradské železnice zase zcela vážně hrozí zabavením jeho osobního vagonu, aby měl víc času na správné počítání daní.

V roce 1999 se poprvé a od té doby dlouho naposled pokouší angažovat v politice. Po čtyřměsíčním působení v prokremelské straně Jednota, kde byl jako Putinův důvěrník, partaj opouští kvůli neshodám s ostatními členy vedení. O něco zábavnější byla kandidatura na post guvernéra Petrohradské oblasti. Lidé v Petrohradě vzpomínají na originální výplod jeho předvolební kampaně – krabičky zápalek s jeho portrétem.

Ve volbách je Zubkov nakonec čtvrtý, přichází ale nabídka přímo od Putina, aby šéfoval vznikající Federální službě finančního monitoringu (FSFM), zjednodušeně finanční rozvědce. Šlo o členství v Mezinárodní organizaci pro boj proti praní špinavých peněz (FATF), nutné k tomu, aby se Rusko stalo členem osmičky nejvyspělejších zemí světa. „Všichni, kdo se zabývají nezákonným byznysem, by toho měli nechat – nebo si je najdeme,“ varuje Zubkov krátce po svém nástupu do funkce. Finanční rozvědka má exkluzivní přístup k informacím od bank, denně prověřuje na tisíc hlášení o převodech všech částek nad 600 000 rublů. V roce 2003 se Rusko stává členem FATF. O rok později úřad oznamuje, že odkryl schémata praní peněz za 170 miliard rublů, na základě jeho zjištění bylo odsouzeno přes 500 lidí. V roce 2005 Zubkov Putinovi navrhuje dozor nad penězi ještě přitvrdit. Například to, aby bylo možné zmrazit podezřelé účty na 45 dnů bez rozhodnutí soudu. Putin hodnotil jeho působení s velkým uznáním. První náznaky, co s ním zamýšlí, bylo možné vysledovat už koncem srpna, kdy Zubkova krátce pochválil na tiskové konferenci.

Vládnout budou všichni

Ruští komentátoři se pozastavují i nad tím, že ačkoli Zubkov seděl na ožehavé židli (málokdo v zemi ví o zákulisí peněz a politiky tolik co on), nikdy se nedostal do střetu zájmů ani se nestal černým koněm četných vlivných skupin. A po svém jmenování premiérem se dohodl se zetěm Anatolijem Serďjukovem, že nebude pokračovat jako ministr obrany. Podle oficiálního vysvětlení chtěl předejít tomu, aby ve vládě seděli lidé svázaní rodinnými vztahy. Tamější politická kultura se dosud nad ničím takovým nepozastavovala: rodinní příslušníci jiných vládních činitelů působí zejména v managementu státem kontrolovaných firem a bank.

Pokud je vše, co se o Zubkovovi říká a píše, pravda, znamená pro Rusko i pro okolní svět naději. Rusové očekávají, že udrží ekonomický růst a poradí si i s věcmi, které jeho předchůdci dosud pořádně neřešili. Zejména s korupcí, která tu otravuje život každému. „Zákon je už na papíře, jen ho prosadit,“ slibuje Zubkov. Ruské regiony chtějí, aby se při přerozdělování bohatství dostalo i na ně. Volají po lepší dopravní infrastruktuře, investicích i po tom, aby se platy i důchody srovnaly s bohatšími oblastmi země. Nový premiér musí řešit napjatou situaci na Severním Kavkaze s nevyzpytatelným čečenským prezidentem Ramzanem Kadyrovem na jedné straně a vlnou násilí v sousedních republikách Dagestánu a Ingušetii, které hrozí přerůst v nový válečný konflikt.

O své se hlásí i okolní svět – Západ doufá ve zmírnění konfrontačního kursu, který Rusko v poslední době prezentuje, česká vláda zase ve vstřícnější postoj k americké radarové základně. Na takové věci má ale v Rusku premiér pramalý vliv. Dostáváme se k hlavní otázce – má Zubkov šanci stát se nástupcem Putina v prezidentském úřadě, nebo zůstane „jen“ v čele vlády?

Ruští komentátoři skloňují především pět jmen. Kromě Zubkova jsou to ještě vicepremiér Sergej Ivanov (54), šéf kremelské administrativy Dmitrij Medveděv (42), o něco menší šanci má šéf ruských železnic Vladimir Jakunin (59) nebo vicepremiér Sergej Naryškin (52).

Záležet bude hlavně na tom, zda se Putin bude chtít znovu o prezidentský úřad ucházet v roce 2012. Zatím to nevyloučil, což nahrává teorii „kolektivního nástupce“, se kterou nedávno přišli ruští politologové. „Je možné, že v čele země bude zanedlouho ne jeden, ale celá skupina lidí na postech prezidenta, premiéra, šéfů obou komor parlamentu, bezpečnostní rady státu a dalších,“ píše na stránkách Gazeta.ru Dmitrij Badovskij. Nový prezident by pak hrál roli prvního mezi rovnými a dění by odněkud zpovzdálí stejně dirigoval Putin.

Tato varianta nahrává právě Zubkovovi. Na prezidentský post totiž Putin potřebuje oddaného a přitom co nejméně ambiciózního člověka. Což státní službou vycepovaný Zubkov splňuje ideálně. Dalším plusem je paradoxně jeho věk – oproti daleko mladším soupeřům se v šestašedesáti letech těžko bude ucházet o prezidentský post víckrát než jednou.

Viktor Zubkov

15. 9. 1941 – narodil se ve vesnici Arbat ve Sverdlovské oblasti;

1965 – promoval na Ekonomické fakultě Zemědělského institutu v Leningradě;

70. léta – předseda sovchozu Pěrvomajskoje; 1985 – tajemník okresního stranického výboru v Přijezeří;

1992 – zástupce vedoucího oddělení vnějších vztahů na petrohradské radnici;

1993 – ředitel daňové služby v Petrohradě;

1999 – neúspěšně kandiduje na gubernátora Petrohradské oblasti;

2001 – předseda Federální služby finančního monitoringu, současně náměstek ministra financí;

září 2007 – jmenován premiérem Ruské federace.

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky