Prosinec 2007

Ve dvojím ohni

Cyril Bumbálek

Neprůhledná hra o budoucnost iráckého Kurdistánu. Invaze do severního Iráku může zmařit turecké úsilí o vstup do EU.

Nejen v Bagdádu, Teheránu, Kábulu či libanonském Bejrútu, ale také v odlehlých horských průsmycích na turecko-irácké hranici se v těchto dnech rozhoduje o tom, jak se změní mapa Blízkého východu. Na rozkaz k útoku přes iráckou hranici tam čeká druhá největší armáda NATO – více než 100 tisíc Turků odhodlaných zlikvidovat tři tisícovky kurdských povstalců ze Strany kurdských pracujících (PKK) ukrývajících se na svých základnách v iráckém Kurdistánu, odkud podnikají výpady přes hranici proti tureckým cílům.

Ty si jen za poslední měsíc vyžádaly životy čtyř desítek tureckých vojáků. Ať záměrně či nikoli, postavili tak bojovníci PKK, žádající od počátku 80. let autonomii pro turecké Kurdy, Ankaru a její vládu v čele s Recepem Tayyipem Erdoganem před pravděpodobně nejtěžší volbu za poslední dekádu. Pobouřená turecká veřejnost a nacionalistická opozice v parlamentu žádají odplatu, ať je její cena jakákoliv. Komplikovaná situace v iráckém Kurdistánu, začínající zima, vlastní zkušenosti z poloviny 90. let i loňský debakl izraelské armády s libanonským Hizballáhem však nabádají k obezřetnosti.

Budeme se bránit

V nepřístupném horském terénu pohraničních hor má totiž i hrstka lehce vyzbrojených, ale odhodlaných a skvěle vycvičených rebelů šanci být tureckým tankům, dělostřelectvu, stíhačkám F-16 i bitevním vrtulníkům vyrovnaným soupeřem. Navíc Turci nemohou spoléhat na podporu iráckých Kurdů, kteří se svými tureckými druhy více či méně otevřeně sympatizují. Jakoukoli dlouhodobější přítomnost Turků budou naopak pokládat za nepřátelskou okupaci a irácký Kurdistán se tak pro Turky může lehce proměnit v neřešitelnou noční můru ne nepodobnou situaci, kterou Američané zažívají o několik set kilometrů jižněji v okolí Bagdádu. Slova šéfa kurdské autonomní vlády v Kurdistánu Masúda Barzáního zněla v tomto kontextu více než jednoznačně. „Budeme se bránit,“ varoval před útokem Turky.

Invaze do severního Iráku může kromě toho lehce zmařit několikaleté reformní úsilí premiéra Erdogana o sblížení s Evropskou unií a budoucí členství. Razantní zákrok proti kurdským povstalcům by proti tureckým ambicím na plnohodnotné členství postavil vedle Sarkozyho Francie také řadu dalších států, které již nyní Turecko kritizují za porušování lidských práv mnohamilionové kurdské menšiny.

Ankara proto vyčkává a tlačí na iráckou vládu a USA, aby uzavřely výcvikové tábory PKK rozmístěné podél turecké hranice, odřízly povstalce od finančních zdrojů a logistické podpory a vydaly turecké justici stranické vedení. Se sliby pomoci vyřešit turecký problém a předejít tureckému zásahu, který může irácký Kurdistán – nejklidnější a jedinou prosperující oblast Iráku od americké invaze – proměnit ve válečné pole, přispěchali bagdádští politici: šíitský premiér Iráku Núrí al-Málikí, prezident Džalál Talabání a ministr zahraničí Hošjár Zebarí – oba iráčtí Kurdové. Turci však dali jasně najevo, že jim nestačí jen slova, ale žádají rozhodnou akci.

Jenže kdo by se do ní vlastně mohl pustit? Americká armáda v iráckém Kurdistánu od invaze v roce 2003 trvale nepůsobí, o bezpečnost se tady už od začátku 90. let starají oddíly kurdské domobrany, tzv. pešmergy. Lze si však jen obtížně představit, že by kurdští politici dali svým bojovníkům rozkaz odzbrojit a do rukou Turků vydat povstalce z PKK a riskovali tak bratrovražedný boj mezi Kurdy.

Ve dvojím ohni navíc není jen premiér Erdogan, ale také samotní Američané. Už tak vyčerpaná americká armáda si jednoduše nemůže dovolit destabilizaci, či dokonce ozbrojený konflikt v iráckém Kurdistánu, a současně riskovat ztrátu klíčového muslimského spojence v regionu -Turecka.

Všechno za Kirkúk

Co přesně PKK letošními útoky sleduje, je zatím pouze předmětem spekulací. Povstalci se novou vlnou útoků možná pokouší narušit čile se rozvíjející vztahy mezi Tureckem a iráckými Kurdy nebo jsou PKK naopak nástrojem v rukou iráckých Kurdů v jejich snaze o nezávislý stát na severu Iráku. Pro jeho vznik je klíčový zisk Kirkúku, petrochemického střediska severního Iráku. Ten si Kurdové nárokují jako historickou součást svého území a referendum by ještě před koncem letošního roku mělo rozhodnout, zda město zůstane pod správou Bagdádu, nebo přejde pod vládu kurdských politiků. S takovou možností Turci právě v obavách ze vzniku ekonomicky soběstačného Kurdistánu nesouhlasí a vyhrožují zásahem, údajně na ochranu tamní turkmenské menšiny. Pro irácké Kurdy by obnovené útoky PKK mohly být vítaným předmětem vyjednávání – my zastavíme PKK, vy se nebudete vměšovat do našeho sporu o Kirkúk.

O PKK a turecké Kurdy tedy možná vůbec nejde. Z irácké strany hranice se navíc ozývají hlasy, že útoky rebelů na turecké vojáky jsou pro Turecko více než vítanou záminkou, proč v iráckém Kurdistánu intervenovat. Turci tak podle tohoto názoru chtějí za každou cenu zabránit tomu, aby na severu Iráku vznikl nezávislý stát.

(Respekt, www.respekt.cz)