Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2007


Důvod k hrdosti aneb Češi vynalezli kafemlejnek!

Luděk Frýbort

Sovětská věda dokázala, že již v sedmnáctém století honil jistý Vasil Vasiljevič Rentgeněv svou bábu kolem chalupy za pokřiku: „Ty stará potvoro, už jsem tě prokouk!“ Tím je podán neklamný důkaz, že roentgen vynalezl Rus, bohužel mu tu zásluhu vyfoukl nějaký německý podvodník.

Jestlipak si ještě vzpomenete na fórky toho typu? Jak jsme se tehdy chechtávali upocené snaze Brežněvovy říše přisvojit si slávu za veškerý pokrok lidstva? Myslel si ruský moloděc, že celý svět padne na záda obdivem jeho vyspělosti, která vynalezla všechno všudy dávno před zaostalým Západem, ale svět buď nebral jeho chvástání vážně, nebo mu bylo k smíchu. Tak se může lišit zamýšlený efekt od skutečného výsledku, což by si mohli zapsat za uši všichni, kdo si myslí, že musí povznést prestiž své vlasti křečovitou reklamou.

Proč o tom píši: našel jsem v Lidových novinách z 15. září článek nadepsaný: Čech objevil Vivaldiho operu. Zírám na ten obdivuplný titulek, a je mi trapně. Kdybych byl dejme tomu Fin nebo Skot, mohl bych se chechtat jako tenkrát za Brežněva, ale jsem přece jen Čech, takže se spíš stydím. Jistý obyčej ve vlastech českých se mi zdá odporovat dobrému vkusu: nemůže nic vzniknout v pražské laboratoři nebo úsilím špatně placeného brněnského vědce, aniž hned veškerý tisk nepropukne v sebeobdivný jásot: Češi vynalezli tkaničky do bot! Čech objevil Tutanchamonovy falešné zuby! No, přeháním trochu, ale je to opravdu tak důležité, že ten pán, co vyštrachal v archivu partituru Vivaldiho ztracené opery, je Čech? Pomohla mu ta okolnost nějak v jeho úsilí? Nebo mu spíš byla obtíž nedostatečná vybavenost jeho pracoviště a bídná finanční podpora, jak už za tohoto času řečená vlast vychází vstříc svým badatelům? Nepracovalo by se mu a neobjevovalo v jiné zemi snadněji, s méně překážkami? A neučinil by naopak týž objev při téže píli a odborném zájmu i Tatar? Střídám četbu českých novin s německými, ale s chloubou toho druhu se v nich neshledávám. Mohu se dozvědět, že vědci v ústavu Maxe Plancka dosáhli významného pokroku ve výzkumu elementárních částic, nikde však na mě nekřičí titulek – Němci vyzkoumali elementární částice!

Mohu se pyšnit, neumím-li své chlubné plíce už naprosto zkrotit, výsledkem vlastní práce a důmyslu. Mohu pocítit kus hrdosti nad dílem, jejž jsem se, třeba i v nepatrné míře, sám zúčastnil. Ale co mě, k čertu, opravňuje k pýše na úspěch kohosi, jehož jméno jsem do té chvíle ani neznal a jehož práci rozumím jako koza petrželi? Jen to, že je stejného jazyka jako já? Nebo kolikrát ani není; předmětem velikých oslav byl nedávno Sigismund Freud, který kdyby býval zůstal ve svém rodišti a včas nezemřel, byl by nahnán s dvacetikilovým uzlíkem do dobytčáku a odsunut jakožto Němec, fašista a zrádce. Chlubíme se i mnoha jinými velikány pro jejich češství, a přitom ani nevíme, jakým jazykem jim jela huba a jestli se vůbec za Čechy měli. Naštěstí jen málokdo v širém světě louská české noviny; ale kdyby louskal, byli bychom mu se svou vytahovačností směšní. Staročech Sigismund Freud by nám asi řekl, čeho je příznakem: kolektivního pocitu méněcennosti, pokoušejícího se vyrovnat ten deficit vlasteneckým exhibicionismem. Češi vynalezli kafemlejnek! Rusko dalo světu Mičurina!

Nechme toho. Ten pán, co mezi archivními lejstry nalezl Vivaldiho ztracenou partituru, má proč být spokojený, a snad i nevtíravě hrdý. Milovníci oper - není jich tak zvlášť moc – mohou být rádi, že je na světě Mistrovo pohřešované dílo. My ostatní… nu, zkusme také vykonat kousek něčeho, nač bychom mohli být v jakkoli skrovné míře hrdí. Ale okolnost, že někdo je Čech, důvod k vytrubování vlastní výbornosti věru není. To ponechme… inu, jsou ještě na světě říše, kde je zvykem vytahovat se vším možným, že ano. Nepřipodobňujme se k nim, abychom nebyli směšní s nimi.



Zpátky