Prosinec 2007

Hezky šedý Donald

Tomasz Mackowiak

V nejdůležitějších polských volbách od pádu komunismu zvítězil nevýrazný, ale slušný Donald Tusk.

Narozen r. 1957 byl od studia historie na univerzitě v Gdaňsku spojován s demokratickou opozicí. Během studentských stávek se stal jedním z lídrů Nezávislého svazu studentů. V 80. letech byl propuštěn ze zaměstnání a pracoval v dělnických profesích - mimo jiné natíral průmyslové komíny. Po pádu komunismu poslanec a senátor za Liberálně-demokratický kongres, Unii svobody a zakladatel občanské platformy. V letech 2001-2005 byl vicemaršálkem Sejmu, 2005-2007 pak předsedou Občanské platformy (PO) a poslancem Sejmu. Je ženatý, má dvě děti.

„Šedá je krásná“ – napsal před deseti lety Adam Michnik v eseji oslavujícím konečné vítězství demokracie ve střední Evropě. Dokazoval, že si sice můžeme stěžovat na korupci a nízkou politickou kulturu v regionu, ovšem právě „šedá“ je prý příznačná pro demokracii, v níž nikdy nikdo nevítězí stoprocentně. A metafora o šedé barvě přesně sedí na vítěze posledních polských voleb a snad i nového polského premiéra Donalda Tuska.

Fotbal a třetí housle

Není podstatné, že se Michnik mýlil – před deseti lety byla demokracie ve střední Evropě naopak velmi křehká, jak dokázal např. Vladimír Mečiar či v poslední době pravicová vláda v Polsku. Podstatné je, že šedá je také Tuskova hlavní síla – právě díky ní totiž drtivě vyhrál.

Donald Tusk vstoupil do povědomí polské veřejnosti na počátku 90. let. Objevil se jako mladý liberál z tzv. Trojměstí (tedy Gdaňsk, Gdyně, Sopoty – tři pobaltská města, jež hrála klíčovou roli při vystoupeních demokratické opozice v 70. a 80. letech v Polsku) a vedl jednu z četných malých stran. Se svými spojenci se pustil do prvního politického konfliktu ve svobodném Polsku – podpořil vzpouru Lecha Wałęsy, když podobně jako legendární vůdce Solidarity požadoval vypsání nových prezidentských voleb, aby mohl být zbaven funkce generál Jaruzelski. Wałęsa prezidentské volby nakonec vyhrál. Tusk sice žádný významný post nezískal, ale účastnil se všech důležitých vyjednávání a jeho jméno začínalo být známé.

Na obzoru se však rýsoval další střet příznačný pro Polsko 90. let – střet mezi sekulární společností a katolickou církví. Původním povoláním historik Tusk se tenkrát ukázal jako zapřisáhlý liberál a vehementně vystupoval proti klerikalismu. Např. když začaly vznikat soukromé rozhlasové stanice, protestoval proti zvláštnímu postavení „nekomerčních, ale soukromých“ čili církevních stanic a získal si pověst antiklerikálního radikála. Potom na čas v podstatě zmizel: působil v parlamentu, v Senátu, ale nedá se říci, že by hrál druhé housle. Spíš nehrál ani třetí. Po práci chodil jednou týdně na fotbal a přemýšlel, jak se konečně doopravdy prosadit.

Znova se objevil jako jeden z hlavních hráčů na přelomu let 2000/2001. Založil Občanskou platformu (PO) – stranu, která měla být liberální a demokratická a sázela spíše na pragmatismus než na intelektuální přístup. Tím se měla odlišit od podobně zaměřené Unie svobody, v níž se Tusk původně ucházel o post předsedy, ale prohrál s mravní a intelektuální autoritou, profesorem Bronisławem Geremkem. V roce 2001 vyhráli volby postkomunisté, ale Tuskova platforma se stala nejsilnější opoziční stranou, vedle lidovější a nacionalisticky zaměřené strany bratří Kaczyńských, která vznikla několik měsíců poté. Milovník fotbalu Tusk sice nikdy nesršel přiléhavými bonmoty nebo imponujícími intelektuálními projevy, ale dominoval svými polickými zkušenostmi a stal se i prezidentským kandidátem strany v roce 2005.

Proč je ten Tusk zrzavý?

V Polsku se tehdy konaly prezidentské i parlamentní volby. Čekala se prohra postkomunistů, zkompromitovaných v četných korupčních aférách, a převzetí moci koalicí PO se stranou PiS bratří Kaczyńských. Teprve volební kampaň ukázala, jak hluboký je mezi nimi rozdíl. PiS totiž začala vystupovat s dosud v Polsku nevídanou agresivitou. Šokovala televizním klipem, v němž pod vedením PO z domácí ledničky mizejí potraviny a smutným dětem hračky. Jarosław Kaczyński tedy tvrdil, že ve volbách si Poláci vyberou mezi „Polskem solidárním“ a „Polskem liberálním“.

Od tohoto klipu na politickém hřišti rozhodoval právě on. Tusk pak během dvou let skandálního vládnutí PiS se dvěma extremistickými stranami působil jako slabý, nerozhodný chlapec, osaměle čelící bezohledným lidem, kteří – podobně jako Mečiar na Slovensku – své voliče okouzlovali právě útoky na „elitáře“ Tuska. Tusk se nakonec prezidentem nestal. Prohrál jen o několik procent. Těsně před volbami totiž poslanec PiS Jacek Kurski, zvaný „bulteriér“, prohlásil, že Tuskův dědeček za druhé světové války dobrovolně vstoupil do wehrmachtu. Byla to lež, ale Lechu Kaczyńskému k prezidentskému vítězství stačila.

Epizoda s dědečkem je klíčem k Tuskově etnické výjimečnosti. Okolí Trojměstí totiž obývají Kašubové – menšina, která mluví vlastním nářečím a udržuje staré zvyky regionu, který po staletí balancoval mezi německým a polským vlivem. V městečkách a vesnicích jsou názvy ulic psány dvojjazyčně a ve školách mají děti i hodiny kašubštiny. Ke kašubským kořenům se hlásí i nositel Nobelovy ceny Günter Grass, původem z Gdaňska. A také Donald Tusk, jenž se zajímá o problémy své menšiny a napsal např. polsko-kašubský slovník pro děti. Polská společnost je pestrá – za komunismu se však pěstoval spíše homogenní nacionalismus. Ten se v devadesátých letech zakrýval celonárodní snahou, které se symbolicky říkalo „návrat do Evropy“, nacionalismus ovšem nezmizel. Lidová mytologie nejstarších a nejchudších Poláků je jako vystřižená z Křižáků od Henryka Sienkiewicze: tisíciletý zápas vlídných a sympatických Slovanů proti brutálním Germánům.

Těmto voličům se Tusk jevil jako někdo podezřelý – a obvinění ohledně dědečka jim do toho zapadalo. Co jsou vlastně zač ti Kašubové? – tázal se nejeden obyvatel východního Polska. Nejsou to náhodou Němci? A proč je ten Tusk zrzavý? Že on vypadá jako esesák? Tusk na této úrovni nebyl schopen bojovat. Volby prohrál a k ničemu nebyly ani důkazy o dědečkovi: ten byl do wehrmachtu násilně odveden a poté byl převezen do Nizozemska na nucené práce. Po několika měsících utekl ke Spojencům.

Tusk prožil poslední dva roky v opozici, ovšem nebyl příliš razantní. Než aby odmítal absurditu častých útoků Kaczyńského, spíše vysvětloval. Začal např. tvrdit, že je konzervativec, který se od PiS neodlišuje názory, ale kultivovaností. „Ano, stal jsem se konzervativcem. Liberál se stává konzervativcem, když mu začíná dospívat dcera,“ vtipkoval v jednom rozhovoru.

Pomahač s doutníkem

Když na konci léta Polsko dospělo k předčasným volbám, v zemi vládla rezignace. Snad nikdo nevěřil ve výhru nerozhodného, šedého Tuska nad Kaczyńskými, kteří ovládli média a státní správu, včetně prokuratury, policie a tajných služeb, a neváhali je využívat proti soupeřům. V jednom satirickém pořadu byl Tusk parodován jako člověk, který se během politické debaty najednou rozpláče a začne prosit o milost. Kaczyński proti němu působil téměř všemocným dojmem. „Donald si rád zakouří havanský doutníček, dá si skleničku italského červeného,“ vtipkovaly o lídrovi PO bulvární noviny. Čtenáři totiž věděli, že na rozdíl od Tuska premiér Kaczyński nemá bankovní účet, řidičský průkaz a na fotografiích je vidět, jak má ošoupané boty.

Kaczyński nejdříve odmítl televizní debatu s Tuskem s tím, že není důvod mluvit s „pomahačem“ levice, ale nakonec na ni přistoupil a sám si tak pod sebou podřezal větev. Byl to opravdový zvrat ve volební kampani. A konal se před očima celého Polska. Kaczyński svým skákáním do řeči, obviňováním a hrubostmi vypadal přinejmenším jako labilní člověk. Tusk k němu naopak přistupoval s úctou, doslova velkoryse – stejně jako se chováme k někomu, koho považujeme za slabšího, ale slušnost nám zabraňuje takového člověka ponižovat. Padl také mýtus o Kaczyńského „lidovosti“. Syn vychovaný matkou učitelkou, s níž dodnes žije, totiž neměl ponětí o tom, kolik stojí kuřecí maso. Tusk, dosud vnímaný jako šedý a nerozhodný, začal v přímé konfrontaci s Kaczyńským vypadat jako obyčejný člověk a díky této normálnosti byl najednou sympatický a důvěryhodný. Nakonec to všichni viděli: „Je jako my.“

Je ale obtížné předvídat, zda uspěje jako premiér. Těžko se dá čekat ohňostroj nápadů. Spíše chvilka oddechu po dvou letech horečky. Nebude to však bezstarostná pauza, protože zemi trápí nedokončená reforma zdravotnictví, stávky lékařů a zdravotních sester či horníků. Tusk bude tedy muset dobře komunikovat také s polskou levicí.

V zahraniční politice přetrvá konflikt s Německem o tzv. severní plynovod, na rozdíl od Kaczyńského přístupu však zcela jistě půjde o kabinetní vyjednávání a jako argumenty nebudou padat válečné křivdy a křižácká tažení. A určitě neutrpí ani vztahy s USA. Jde prostě o změnu stylu z účelově konfrontačního na běžný západoevropský standard. Dokládá to i Tuskovo rozhodnutí, že se na první zahraniční cestu vydá do Bruselu s tím, že „Brusel v podstatě není zahraničí, protože jsme členy Unie“. Taková slova už v Polsku dávno nezazněla.

(Respekt, www.respekt.cz)